Hannoverscher Kurier · 9. 12. 1941

Hintergründe des japanischen Kampfes

Historický pramen. Přepisy a překlady dodal správce archivu; část překladů vznikla pomocí DeepL. Text zachovává dobovou válečnou, nacionalistickou a rasovou rétoriku. Dodané přepisy obsahují nevyřešené chyby OCR a překlady vyžadují redakční kontrolu. Názory autora článku nejsou automaticky výroky Kitajamy. Původní dodaný soubor je zachován ke stažení. Opraveno: 70. léta 19. století, nikoli 1970; „Japanese“, nikoli „Javanese“; „Ostasien“ označuje východní Asii.

Pozadí japonské války Přednáška profesora Dr. Kitayamy v Hannoveru V rámci společenské akce pořádané Mezinárodní kanceláří lektorů Technické a veterinární univerzity v Hannoveru, která se konala v sobotu odpoledne v hotelu Kasten, přednesl prof. Dr. Kitayama z Japonského institutu v Berlíně přednášku o životě a pohledu na svět Japonců. Nejprve přiblížil postoj Východoasijců k přírodě a zdůraznil, že vědecký způsob myšlení zůstal duchu východní Asie cizí. Pro Japonce není příroda jen více či méně krásnou krajinou, ale v každé její části ztělesněním božského. Jestliže už pro staré Indy byla příroda panteonem bohů, k nimž patřil každý kamínek a každá rostlina, je tento pohled v Japoncích hluboce zakořeněn dodnes. Z hlediska kulturních dějin Japonci započali své dějiny v šestém století, ale z etnologického hlediska sahají jejich dějiny až do třetího tisíciletí před naším letopočtem. Indická a čínská kultura jsou samozřejmě mnohem starší než japonská. Proto ještě dnes Indové a Číňané hovoří o mladém japonském národě, který sotva začal být národem. Japonci jsou také nejmladší z národů východní Asie. V dřívějších staletích přicházeli přistěhovalci z nejrůznějších míst. Samozřejmě s sebou přinášeli i nejrůznější kulturní a duchovní proudy. Z jihu přijali Japonci ducha, ze severu podstatu bojovníka a ze středu, tedy z Číny, zejména z jižní Číny, kulturu. V reakci na tvrzení některých japonských badatelů, že Japonci nebyli samovolně tvořiví, přednášející poznamenal, že skutečně tvořivý může být pouze neznámý, Bůh, zatímco člověk byl vždy jen druhotně, nikoli primárně tvořivý. Teprve v moderní době a v moderním prostoru se Japonsko probudilo z dávného spánku. Stejně jako se kdysi japonský císař rozhodl představit indickou a čínskou kulturu, tak v sedmdesátých letech 19. století japonský císař oznámil svůj záměr otevřít Japonsko moderní civilizaci. Náhlé probuzení japonského lidu znamenalo pro celou východní Asii zásadní zlom, jehož důsledky jsou dodnes všude cítit. Profesor Kitayama také významným způsobem popsal podstatu rytířství, která zůstala živá v jáponských vojácích a v étosu lidu. Tento rytířský duch umožňuje japonnskému vojákovi dosahovat velkých výkonů a naplňuje ho pohrdáním smrtí. Japonci neznají žádnou dichotomii v historickém smyslu. Proto byli na rozdíl od jiných národů ušetřeni mnoha otřesů. Tato skutečnost je také zárukou, že jáponský lid zvítězí v mohutném boji za reorganizaci ve válkou zmítané oblasti východní Asie.