Kitayama Junyu 北山淳友 Kitajama Džunjú


Džunjú Kitajama ( japonsky: 北山淳友 anglicky: Junyu Kitayama ) ( * 29. ledna 1902 v Jaizu (Japonsko, prefektura Šizuoka), † 19. ledna 1962 v Praze) byl japonský profesor s doktorátem z filozofie, lingvista, metafyzický humanista, buddhistický mnich školy Čistá země ( Džódóšú 浄土宗 ), spisovatel, překladatel a učitel juda a japonštiny. Většinu života strávil mimo Japonsko (v Německu a Československu).

Junyu Kitayama ( japanese: 北山淳友 ) ( * January 29, 1902 in Yaizu (Japan, Shizuoka Prefecture), † January 19, 1962 in Prague) was a japanese professor with a doctorate of philosophy, linguist, metaphysical humanist, buddhist monk of The Pure Land School ( Jōdo-shū 浄土宗 ), writer, translator and teacher judo and japan language. He spent most of his life outside of Japan (in Germany and Czechoslovakia).

Welcome to the temporary web site www.kitayama-junyu.info. The aim of this site is to collect and publish informations (in czech and english) about the person Kitayama Junyu. English translation of the texts will be continuously added.

If you have any informations (own memories, hearsay, photos, knowledge of any other source of information) about the person Junyu Kitayama, so please do hesitate to contact me by email at brezinap@email.cz. Thank you for your help.

Vítejte na provizorních stránkách webu www.kitayama-junyu.info. Cílem tohoto webu bude shromažďovat a publikovat informace o osobě Kitajamy Džunjúa.

Pokud byste měli jakékoliv informace (vlastní vzpomínky, informace z doslechu, fotografie, znalost o případném jiném zdroji informací) k osobě Džúnjúa Kitajamy, tak prosím neváhejte mě kontaktovat emailem na brezinap@email.cz. Děkuji za případnou vaší pomoc.

Novinky na webu / News on this website

  • 07.03.2016 - přidána informace o Kitajamovo přednášce na konferenci zdravotnické organizace (červenec 1936, Hamburg Německo) / added info about Kitayamas speech in WHO konference (July 1936, Hamburg Germany)
  • 04.03.2016 - přidána vzpomínka paní Doubkové na Kitajamovo léčení do kapitoly Léčitel / added remembering of Ms. Doubkova to chapter Healer
  • 03.03.2016 - přidána vzpomínky paní Doubkové a pana Reného Srdínka do kapitoly Učitel judo v Československu / added remembering of Ms. Doubkova and Mr. Srdinko to chapter Judo teacher in Czechoslovakia
  • 03.03.2016 - přidána anglická verze životopisu / added english version of life story
  • 23.02.2016 - přidána část textu o panu Kitajamovi z japonského článku 敗戦ドイツの首都に残 (?? Ti co zůstali při porážce Berlína ??) / added part of text about Kitayama from article 敗戦ドイツの首都に残 (?? Remaining in the capital of defeat Germany ??)
  • 22.02.2016 - přidána fotokopie článku / added scan of article - Die Stuttgarter Illustrierte besucht in Deutschland lebende Japaner. VII. Die Lebensaufgabe Professor Yunyu Kitayamas, Stuttgarter Illustrierte.
  • 20.02.2016 - přidány fotky z archívu paní Dobromily Doubkové ohledně daru panu Lorenzovi/ added photos from private archiv o Ms. Dobromila Doubkova - about gift to Mr.Lorenz
  • 18.02.2016 - přidána sekce Poděkování / added section Acknowledgement
  • 17.02.2016 - přidány fotky z archívu paní Věry Spěváčkové / added photos from private archiv o Ms. Vera Spevackova
  • 12.02.2016 - přidáno info o blogovém příspěvku 忘れられた仏教哲学者 - 古本屋の研究日誌 Zapomenutý buddhistický filozof - japonsky / added informations about blog article 忘れられた仏教哲学者 - 古本屋の研究日誌 Forgotten Buddhist philosopher (japanese)
  • 10.02.2016 - přidán Obsah webu / added Content of this website
  • 09.02.2016 - přidáno několik recenzí do kapitoly Práce, pojednávající o Kitajamovo díle / added some reviews to chapter Other documents about Kitayamas work
  • 08.02.2016 - přidáno info ke práci "Japanese Buddhism in the Third Reich" od Brian Victoria, 2014, anglicky - kapitola Kitayamas Junyu's Role / added informations about work "Japanese Buddhism in the Third Reich" from Brian Victoria, 2014, english - chapter Kitayamas Junyu's Role
  • 08.02.2016 - přidána kapitola o anti Hitlerovém a antinacistickém významu knihy Setkání Východu se Západem / added chapter about Anti Hitler and Anti Nacists meanings some passages from Kitayamas book West-Östliche Begegnung – Japans Kultur und Tradition
  • 07.02.2016 - přidán článek Junyu Kitayama, Das Schwert des Japaners - německy / added article Junyu Kitayama, Das Schwert des Japaners (Sword of japanese people)
  • 06.02.2016 - přidán úryvek o Cestě čaje z knihy Setkání východu se západem - německy / added passage about Way of tea from book West - östliche Begegnung in German
  • 06.02.2016 - přidáno info o článku Der Ahnenglaube in Japan, von Professor Dr. Junyu Kitayama / added informations about article Der Ahnenglaube in Japan, von Professor Dr. Junyu Kitayama
  • 04.02.2016 - přidán Kitajámův doslov z knihy Heroishes Ethos - německy / added Kitayamas afterword from book Heroishes Ethos in German
  • 03.02.2016 - úprava členění informací - přidány anglická jména sekcí / chapter-content corrections - added english names of chapters

  • Obsah webu / Content of this website

  • Životopis / Life story
  • Přehled díla - knihy a články / Overview of the works - books and articles
  • Externí odkazy / External sources
  • Fotografie / Photos
  • Další dokumenty zmiňující osobu Kitajamy Džunjúa / Other documents mention a person issued to Kitayama Junyu
  • Podrobnější popis děl / A more detailed description of works
  • Odkazy na kratší díla Džunjúa Kitajamy / Links to short Kitayamas works
  • Práce, pojednávající o Kitajamovo díle / Other documents about Kitayamas work
  • Věznění pana Kitajamy, svazek STB (Státní bezpečnosti) / The imprisonment of Mr.Kitayama, his files in STB (State Security Service) archive
  • Léčitel / Healer
  • Citáty pana Kitajamy / Quotes of Mr. Kitayama
  • Učitel judo v Československu / Judo teacher in Czechoslovakia
  • Další zmínky o působení Džunjúa Kitajamy jako učitele juda / Next informations about him as teacher of judo
  • Vzpomínky různých lidí na pana Kitajamu / Memories of different people about Mr. Kitayama
  • Buddhistický chrám Kjónendži ( 教念寺 Kyonen-ji ) v Jaizu ( 焼津市 Yaizu-shi) / Buddhist temple Kyonen-ji in Yaizu-shi
  • Další zajímavosti / Other interesting things
  • Jaké informace postrádám? / What informations are missing?
  • Co bude následovat? / What next?
  • Poděkování / Acknowledgement

  • Životopis / Life story


    Kitajama Džunjú se narodil dne 29. ledna 1902 ve městě Jaizu jako nejstarší syn Akira Šinobu Kitajamy - představeného buddhistické svatyně Kjónendži ( 教念寺 Kyonen-ji ) též v Jaizu. Pocházel z bývalého samurajského rodu, jeho děd byl v Japonsku známý šermíř, zřejmě i jeho otec studoval japonský šerm i Junyu též. O jeho mládí nemáme žádné informace. V roce 1921 maturoval v Šizuoce, kde tedy vystudoval střední školu tehdejšího typu. V roce 1924 absolvoval školu Šúkjó daigaku ( 宗教大学, Shūkyō daigaku "Náboženská Univerzita" - soukromá buddhistická církevní škola v Tokiu v Japonsku, od roku 1926 spojením s dalšími školami se stala Taišó Univerzitou - 大正大学, Taishō daigaku). V některých německých pramenech je uváděno, že pan Kitajama byl buddhistický mnich a u některých jeho pozdějších děl je uváděno, že pochází z Taišó Univerzity. V roce 1926 odcestoval do Německa, kde navštěvoval kurzy filozofie. Nejprve na univerzitě ve Freiburgu pod vedením Edmunda Husserla. Od roku 1927 pokračuje ve studiu na Univerzitě v Heidelbergu u Karla Jasperse. Sem odešel proto, že doufal, že zde rychle dokončí své doktorandské studium a vrátí se zpět do Japonska, jelikož jeho otec mu přestal posílat peněžní příspěvky. Edmund Husserl poslal do Japonska o Kitajamovi pochvalný dopis a na základě toho zřejmě zůstal. Studuje také historii náboženství pod vedením W.Otta. Kitajamovou filozofickou specializací bylo téma indického mahajánového buddhismu a na toto téma v roce 1931 pod vedením Karla Jasperse dokončil a zkompletoval svojí doktorandskou práci. Některé japonské prameny uvádějí, že titul Ph.D. získal v roce 1929 a roku 1930 skončil svojí působnost na univerzitě v Heidelbergu.
    Od roku 1929 do roku 1936 učil japonštinu a východní kulturu na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem ( semináře - Básnictví a poezie Japonska, Cvičení interpretace buddhistické filozofie Japonska, Úvod do japonského jazyka ). V tomto městě následně s podporou místních podnikatelů založil malý japonský institut Kjo-šicu, který se stal předchůdcem později založeného lokálního japonsko-německého institutu. Také zde cvičil judo ve skupině kolem Alfréda Rhode v 1. Deutschen Jiu-Jitsu-Club e. V. ( později přejmenovaném na 1. Deutscher Judo-Club e. V. - 1.DJC). Ve stejné době též působil nějakým způsobem na univerzitě v Marburgu, kde se seznámil s Ottem a Frickem. Na základě Frickovi iniciativy byl roku 1940 jmenován 'čestným profesorem' kulturních a náboženských studií východní Asie (Religionskundliche Sammlung) pro univerzitu v Marburgu. Zde také v letech 1941 a 1944 učil srovnávací náboženská témata. Mezi lety 1936 - 1944 hlavně působil v Berlíně jako japonský asistent na Humboldtově Univerzitě a zároveň i jako zástupce ředitele na Japonském institutu. Během svého pobytu v Německu vydal několik knih, které pojednávaly o tématech z oblasti kultury, filozofie, náboženství východu. Publikace byly v Německu oblíbené, některé z nich byly opakovaně vydávány ( některá díla se vydávají v Německu a Itálii i dnes ). V těchto letech Kitajama právě napsal a vydal dvě svá stěžejní díla West - östliche Begegnung: Japans Kultur und Tradition (Setkání východu se západem: Japonská kultura a tradice) a Heroisches ethos (Hrdinský étos - mravní charakter). Ještě za pobytu v Berlíně Kitajama spravoval velmi rozsáhlou knihovnu čítající 10000 svazků v Japonském Institutu. Nyní její hlavní část vlastní Oddělení japonských dějin Ruhr University Bochum. V roce 1944 byl Kitajama vyslán do Prahy, aby zde založil a vedl nový ústav pro výzkum východní Asie "Institut für Erforschung und Vermittlung der Kultur - und Geistesgeschichte Ostasiens" (Ústav pro studium a výuku kulturní - a intelektuální historie Východní Asie) na tehdejší Německé Karlově Univerzitě (Deutsche Karlsuniversität Prag).
    Zde jej zastihnul konec války. Velká část německých profesorů s blížím se koncem války utekla před postupující Rudou armádou, Kitajama zůstal. Dne 9. května roku 1945 byl v Praze zatčen a strávil rok v různých vězeních a místech nucených prací. Propuštěn byl v létě v červnu roku 1946 na žádost judistické asociace a začal učit v Československu judo v rámci Sokola. Nicméně Československá vláda mu již nedovolila opustit zemi. Několikráte také plánuje útěk, ale bez úspěchu - je sledován. V letech 1946 a 1947 publikoval dva články vztahující se k japonské a asijské kultuře v nově vzniklém časopise Nový Orient. Od roku 1946 rovněž začíná učit japonštinu na Státní jazykové škole. Od roku 1951 mu byl umožněn přístup do akademické knihovny Orientálního ústavu a opět se může věnovat vědecké činnosti. Rozhodne se, že napíše vědeckou práci, která by mu umožnila návrat do Japonska. V roce 1951 vedl seminář na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, není pak známo, zda tam dále působil. Také v tehdejším Orientálním ústavu vyučoval japonštinu. S českým prostředím se záhy sžil a významně přispěl k poznání japonštiny a japonské kultury u nás, jež obohatil o syntézu buddhistických myšlenek a německé existencialistické filozofie svých učitelů Husserla a Heideggera. Vlastnil rozsáhlou sbírku knih, ze které čerpal ve svém studiu i pozdější otec české japanologie pan Miroslav Novák, jehož byl Kitajama japonským mentorem. Navzdory nesnadnému životu v Praze, napsal v Česku několik svazků esejú ze srovnávací filozofie i buddhistické filozofie, snažíce se dokončit svá studia započatá před válkou. V Praze žil v podnájmu ve vile ve Střešovicích a živila jej výuka a překlady.
    V letech před 2.světovou válkou cvičil judo v Německu, jak již bylo zmíněno a v poválečných letech jej učil v Československu mezi československými zájemci - pravidelně v Praze a později i v Hradci králové. Zasloužil se tak o rozvoj juda v Československu. V literatuře či článcích v časopisech z let 1950 - 1960 věnující se judu nebo sebeobraně pomocí juda je mnohdy zmiňováno jméno pana Kitajamy. Vedl tréninky v oddílech Sokola, pomáhal vzdělávání instruktorů juda na kurzech pořádaných Svazem jiujitsu (předchůdce Českého svazu juda). Sháněl a překládal materiály z Kódókanu z Japonska pro českou jiujitsu/judo obec. Andrej Lebeda jej několikrát označuje jako největšího znalce juda v tehdejším Československu a veřejně sděluje jeho zásluhy na kvalitě a vzestupu úrovně juda v Československu. Kitajama byl držitelem technického stupně 4.dan (jondan) a později 5.dan (godan). Kitajama měl zřejmě větší počet žáků, jak lze soudit z tehdejších zpráv (od pánů Lebedy, Lorenze). Nicméně asi jeho nejvýznamějším žákem byl Vladimír Lorenz (později 8.dan judo), s nímž připravoval knihu věnovanou sebeobraně s využitím technik juda (Kódókan Gošin džucu), která však vyšla až rok po jeho smrti. Kniha je na svou dobu velmi pečlivě zpracovaná a pojednává o i mnoha obecně platných aspektech boje mimo samotný popis techniky (vzdálenost, použití očí, strategie, dechu atd.), které se dochovaly dnes např. v japonském šermu kendó.
    V říjnu roku 1961 byl hospitalizován v Thomayerově nemocnici v Praze se srdečnými problémy. Zemřel v Praze dne 19. ledna 1962. Přál si být pohřben v Japonsku. Pro jeho ostatky si přijel do Československa mladší bratr pana Kitajamy - představený mnich chrámu Kjónendži pan Hiroaki Kitajama. Ten se sešel s přáteli a profesnímy kolegy pana Kitajamy a obdržel informaci, že vědecká práce, kterou Džun’jú psal, je v Německu. Opět se sám vydal do Německa. Byl velmi dojat a rozradostněn, když se dozvěděl, že toto dílo pečlivě opatrovala Džun’júova bývalá sekretářka. Dílo odvezl do Japonska. Toto vědecké dílo je zaměřeno na buddhistickou filozofii, je však napsáno německy. V jeho rodném městě Jaizu mu byl v roce 1984 odhalen pomník v chrámu Kjónendži "Pomník filozofie", kde působil jeho otec. V okolí chrámu Kjónendži se nachází i Kitajamův hrob. Bratrovi pana Kitajamy se podařilo v roce 1985 vydat v japonštině jeho dílo, které přivezl z Německa. Vyšlo pod názvem Kitajama, Džun’jú. Higaši to niši eien no mici: Bukkjó tecugaku, hikaku tecugaku ronšú v nakladatelství Hokudžu šuppan (Junyu Kitayama, 東と西 永遠の道-仏教哲学・比較哲学論集 Higashi-to-nishi - eien-no-michi: bukkyō-tetsugaku ; hikakutetsugaku-ronshū, Kitaki shuppan).


    Kitayama Junyu was born on January 29, 1902 in Yaizu. He was the eldest son Akira Shinobu Kitayama - priest of Buddhist shrine Kyonen-ji (教 念 寺 Kyonen-ji) in Yaizu. He came from a former samurai family, his grandfather was a famous swordsman in Japan, apparently his father and Junyu studied japanese fencing also. We don't have any informations about his youth. In 1921 he graduated in Shizuoka, where does he graduated from high school, then type. In 1924 he graduated from the school Shūkyō Daigaku (宗教 大学, "Religious University" - Buddhist religious private school in Tokyo, Japan, since 1926, joining with other schools became Taishō University - 大 正 大学, Taishō Daigaku). In some German sources have reported that Mr. Kitayama was a Buddhist monk and some of his later works are said to come from Taishō University. In 1926 he moved to Germany, where he attended courses/studying in philosophy. First at the University of Freiburg under the direction of Edmund Husserl. Since 1927 he continued his studies at the University of Heidelberg with Karl Jaspers. Here he left because he hoped there quickly complete their doctoral studies and come back to Japan because his father had stopped sending monetary contributions. Edmund Husserl sent to Japan by a laudatory letter about Kitayama and on the basis of apparently remained. Also studying the history of religion under the leadership W.Otta. Kitayamas philosophical specialty was the theme of Indian Mahayana Buddhism on the subject in 1931 under the direction of Karl Jaspers finished and he completed his doctoral thesis. Some Japanese sources indicate that the Ph.D. He won in 1929 and 1930 ended in his application to the University of Heidelberg.
    From 1929 to 1936 he taught Japanese and Eastern culture at the University of Frankfurt (seminars - Verse ans poetry of Japan, Exercise interpretation of Buddhist philosophy of Japan, Introduction to Japanese language). The city subsequently backed by local businessmen founded a small Japanese Institute Kyo-shitsu, which became the forerunner of later founded a local Japanese-German Institute. There are also practiced judo in the group around Alfred Rhode 1st Deutschen Jiu-Jitsu-Club e. V. (later renamed the 1st Deutscher Judo-Club e. V. - 1.DJC). At the same time, he also somehow at the University of Marburg, where he met with Otto Frick. Based Frick initiative in 1940 was named "Honorary Professor" Cultural and Religious Studies East Asia (Religionskundliche Sammlung) for the University of Marburg. There are also 1941 and 1944 he taught comparative religious topics. Between 1936 - 1944 he worked mainly in Berlin as a Japanese assistant at Humboldt University, and also as deputy director of the Japan Institute. During his stay in Germany, he published several books, which dealt with issues related to culture, philosophy, religion east. Publications were popular in Germany, some of them were repeatedly issued (some works are issued in Germany and Italy today). In those years, Kitayama has just written and published two major works of his West - Östliche Begegnung: Japans Kultur und Tradition (meeting of east and west: Japanese culture and traditions) and Heroisches ethos (heroic ethos - moral character). Even during his stay in Berlin, issued to Kitajima manage very large library with 10,000 volumes in Japan Institute. Now the main part of the department's own Japanese history Ruhr University Bochum. In 1944 he was sent to Prague to found and lead a new institute for research on East Asia "Institut für Erforschung und Vermittlung der Kultur - und Geistesgeschichte Ostasiens" (Institute for the study and teaching of cultural - and the intellectual history of East Asia) at the then German Charles University (Deutsche Karlsuniversität Prag).
    He spent end of the war here. A large part of the german professors fled the advancing Red Army with the approaching end of the war. Mr. Kitayama remained. On 9 May 1945 he was arrested in Prague and spent a year in various prisons and places of forced labor. He was released in the summer in June 1946 at the request of the Judo Association and began teaching judo in Czechoslovakia under the Sokol (sport and kultur national association). However, the Czechoslovak government had been prevented from leaving the country. Also plans to escape several times, but without success - is observed. Between 1946 and 1947 he published two articles related to Japanese and Asian culture in a new magazine New Orient. From 1946 he also began teaching Japanese at the State Language School. Since 1951 he has been granted access to an academic library of the Oriental Institute and again can pursue scientific activities. He decides to write a scientific work that would allow him to return to Japan. In 1951 he led a seminar at Charles University in Prague, then it is not known whether he was there also. Also in the former Oriental Institute to teach Japanese. The Czech environment soon got used and contributed significantly to the knowledge of Japanese language and Japanese culture in our country, which enriched the synthesis of Buddhist ideas and German existentialist philosophy of their teachers Husserl and Heidegger. He owned an extensive collection of books, from which he drew his studies and later the father of Czech Japanese studies, Mr. Miroslav Novak, whose japanese mentor was Mr. Kitayama. Despite the difficult life in Prague, in the Czech Republic he wrote several volumes of essays in comparative philosophy and Buddhist philosophy, trying to finish their studies before the war started. In Prague he lived in rented small flat in villa in Stresovice (part of Prague) and nurtured him lessons and translations.
    Kitayama practiced judo in Germany in the years before WW2, as previously mentioned, and in the postwar years he taught the Czechoslovak judo practicioners - periodically in Prague and later in Hradec Kralove city. He is credited as the development of judo in Czechoslovakia. In literature or articles in journals from the years 1950 - 1960 dedicated to judo and self-defense using Judo is often mentioned the name of Mr. Kitayama. Led trainings in sections Sokol helped judo instructor training courses organized by the Union jiujitsu (the predecessor of the Czech Union of judo). He collected and translated materials from the Kodokan in Japan to Czech jiujitsu / judo community. Andrej Lebeda (czech judo pioneer, former couch of czech judo national team) him several times referred to as the greatest expert in judo in Czechoslovakia and publicly communicated its merits on the quality and raise the level of judo in Czechoslovakia. Was noted that Kitayama recived a technical degree 4th Dan (Yondan) and later the 5th Dan (Godan). Kitayama probably had a greater number of students, as judged from contemporary reports (info from Mr. Lebeda, Lorenz). However, some of his most significant student was Vladimir Lorenz (later the 8th DAN judo), with whom he was preparing a book dedicated to self-defense, using the techniques of Judo (Kodokan Goshin jutsu), but was not published until a year after his death. The book is at that time very carefully prepared and discusses many aspects of generally applicable beyond the description itself fighting technique (distance, use your eyes, strategies, breathing etc.) that have survived today eg. in japanese kendo fencing.
    In October 1961, he was hospitalized in Thomayer hospital in Prague with cordial problems. He died in Prague on 19 January 1962. He wished to be buried in Japan. For his remains have arrived in Czechoslovakia younger brother of Mr. Kitayama - Mr. Hiroaki Kitayama - this time current priest of the temple Kyonen-ji. He reunited with brothers friends and professional colleagues and received information that the scientific work written by Junyu is still in Germany. Again he went himself to Germany in May. He was very moved and overjoyed when he learned that this work carefully cherished Junyu's former secretary. He took brother's work to Japan. This scientific work is focused on Buddhist philosophy, but is written in German. The monument "Monument of philosophy" unveiled in the temple Kyonen-ji in Yaizu in the year 1984. In the vicinity of the temple Kyonen-ji is also the Kitayama Junyu's grave. In 1985 Junyu's brother succeeded the release (in japanese) of his work which he had brought from Germany. Published under the title Junyu Kitayama, 東と西 永遠の道-仏教哲学・比較哲学論集 Higashi-to-nishi - eien-no-michi: bukkyō-tetsugaku ; hikakutetsugaku-ronshū, Kitaki shuppan.

    Přehled díla - knihy a články / Overview of the works - books and articles

  • Junyu Kitayama, Metaphysik des Buddhismus : Versuch einer philosophischen Interpretation der Lehre Vasubandhus und seiner Schule., edice Veroffentlichungen des orientalischen Seminars der Universitat Tubingen, H. 7. Stuttgart : Kohlhammer, 1934., německy
  • Junyu Kitayama, Metaphysik des Buddhismus: Versuch seinadnersetzung mit dem Buddhismus, 1937, Počet stran: 8, německy
  • Junyu Kitayama, Bild und Schrift in Japan, článek součástí sbírky článků od autora Blanckertz, Klaus (Herausgeber): Die zeitgemäße Schrift. Studienhefte für Schrift und Formgestaltung. Berlin-Leipzig: Verlag für Schriftkunde Heintze & Blanckertz, číslo 2, 1937., německy
  • Hokusai Katsushika, Junʼyū Kitayama, Fujijama der ewige Berg Japans: 36 Holzschnitte, Insel-Verlag, 1937, Počet stran: 47, německy
  • Junyu Kitayama, Genjo Koan. Aus dem Zen-Text Shobo genzo von Patriarch Dogen, Quellenstudien zur Religionsgeschichtet 1, (1940): 1., německy
  • Heinrich Frick, Junʼyū Kitayama, Gerardus Leeuw, Rudolf Franz Merkel, Alfred Töpelmann, Quellenstudien zur Religionsgeschichte, 1940, Počet stran: 68, německy
  • Junyu Kitayama, Tradition und Neuordnung. Das Gesicht der japanischen Kultur, Berlin, Rom, Tokio, Monatschrift für die Vertiefung der kulturellen Beziehungen der Völker des weltpolitischen Dreiecks 2-3, 1940, Strana 11, německy
  • Junyu Kitayama, Japanisches Wachstum. Von Rasse und Kultur, Schule der Freiheit. Unabhängige Zeitschrift für organische Gestaltung von Kultur und Wirtschaft 9 - 7/8, 1941, Stran 150, německy
  • Junyu Kitayama, West - östliche Begegnung: Japans Kultur und Tradition, W. de Gruyter, 1942, Počet stran: 252, německy
  • Der Ahnenglaube in Japan, von Professor Dr. Junyu Kitayama - Bodenstedt, Hans: Zucht und Sitte / Schriften für die Neuordnung unserer Lebensgesetzen, Reichsbauernstadt Goslar, Verlag Zucht und Sitte, 1942., německy
  • Prof. Dr. Junyu Kitayama, Samurai - Japans Heldengeist Kampf- und Todesmut des japanischen Kriegers; Der Adler. Heft (sešit) 1, 6. Januar 1942, Berlin: Reichsluftfahrtministerium(Hrsg.), článek v časopise. Počet stran 2., německy
  • Junyu Kitayama, Der Geist des japanischen Rittertums, Das Innere Reich. Zeitschrift für Dichtung, Kunst und deutsches Leben. Herausgeber: Paul Alverdes. Jahrgang VIII. Heft 12., München: Albert Langen / Georg Müller, März 1942. Gr.-8°. Mit 7 Holzschnitten von Johannes Lebek, německy
  • Junyu Kitayama, Das Schwert des Japaners, "Marburger Zeitung, 31. Juli 1942, Nummer 212, Seite 7 - článek, německy
  • Prof. Dr. Junyu Kitayama, Japans Geistigkeit und Tradition - Blaschke, Hanns (Hg.): Die Pause. 7. Jg., Heft 2. Wien, Preßverein des Wiener Bildungswerkes, 1942. 4° 36 S., německy, strana 4-15
  • Junyu Kitayama, Der Geist des japanischen Rittertums, Japanische Kulturserie 1, Berlin : Limpert, 1943., Počet stran: 16, německy
  • Junyu Kitayama, Der Shintoismus. Die Nationalreligion Japans., Japanische Kulturserie 2, Berlin: Limpert. 1943, Počet stran: 16, německy
  • Junyu Kitayama, Heiligung des Staates und Verklärung des Menschen. Buddhismus und Japan.,Japanische Kulturserie 3, Berlin: Limpert. 1943., Počet stran: 32, německy
  • Junyu Kitayama, Die moderne Philosophie Japans. Ein Beitrag zum Verständnis der ‘Nishida-Philosophie’, Kant-Studien N.F. 43, 1943, Počet stran: 265, německy
  • Junyu Kitayama, Heroisches ethos. Das Heldische in Japan., Walter de Gruygter & Co, Berlin 1944, Počet stran: 161, německy
  • Dr. Džúnjú Kitajama: Osobnost a společnost v moderním japonském románů, Nový Orient. Vol. 1, No. 10 (1945-46), s. 5-6., Počet stran: 2, česky
  • Dr. Džunju Kitajama: Umění Dálného východu a jeho zvláštnosti, Nový Orient. Vol. 2, No. 8 (1947), s. 6-7.,Počet stran: 2, česky
  • Adolf Andrej Lebeda, Junyu Kitayama, Ladislav Pikhart, Branný zápas judo, STN, 1954, Počet stran: 102, česky
  • Lebeda A. Adolf, Technická účast: J.Kitayama 5.dan, L. Pikhart 3.dan, V. Lorenz 3.dan, Základy judo, STN, 1960, Počet stran: , česky
  • Dr. Junyu Kitayama, Vladimír Lorenz, Sebeobrana, Kodokan goshin jutsu, Naše vojsko Praha, 1963, Počet stran: 171, česky
  • Junyu Kitayama, 東と西 永遠の道-仏教哲学・比較哲学論集 Higashi-to-nishi - eien-no-michi: bukkyō-tetsugaku ; hikakutetsugaku-ronshū, Kitaki shuppan, 1985, Počet stran: 478, japonsky

    Většina jeho německy psaných knih se dá sehnat docela levně na internetových antikvariátech předevšim v Německu.

  • Externí odkazy / External sources

  • Informace o knize o sebeobraně, u které byl Kitajama spoluautor - ZDE
  • Neznámí hrdinové (cyklus ČT) Legenda Kazik (odvysíláno 29.11.2010 na ČT)
  • Spolupracovníci japanologie na Humboldtově Univerzitě v Berlíně - ZDE
  • History of the Department of Indology and Tibetology - Universita Marburg -info k Johanesovi Nobelovi - ZDE
  • Knihy na Google Books - Junyu Kitayama - ZDE
  • Knihy na Google Books - Junʼyū Kitayama - ZDE
  • Informace o chrámu Kjónendži v Jaizu, foto pomníku p.Kitajamy, hrobu pana Kitajamy, informace v datech o životě pana Kitajamy, japonsky - ZDE
  • The Achievements of Japanese Lecturer Dr. Junyu Kitayama, japonsky - Přínos dr. Džun’jú Kitajamy, učitele japonského jazyka - ČESKÝ PŘEKLAD
  • Japanese Buddhism in the Third Reich, Brian Victoria, 2014, anglicky - kapitola Kitayamas Junyu's Role, Journal of the Oxford Centre for Buddhist Studies http://jocbs.org/index.php/jocbs/article/view/101/121

  • Fotografie / Photos

    Kitajama - fotografie z jeho působení v Německu na Japonském Institutu

    Kitajama - fotografie z jeho působení v Německu na Japonském Institutu

    Fotografie judistů z klubu 1. Deutschen Jiu-Jitsu-Club e. V. z Frankfurtu nad Mohanem (Německo) z roku 1934. Kitajama sedí v prostřední řadě jako čtvrtý zleva (má černé vlasy a bílý pás a snad brýle). Dále ob jednoho člověka sedí Alfréd Rhóde - vedoucí osoba německých judistů té doby. ( zdroj web 1.DJC http://www.1djc.de/judobilder1952.html )
    Kitajama - fotografie džúdistů z Frankfurtu nad Mohanem z roku 1934

    Džunjú Kitajama s českými judisty z letní školy judo v Petrohradě (okres Louny, Československo) v roce 1951. Kitajama je téměř uprostřed fotky, stojící se spojenýma rukama, menšího vzrůstu. (zdroj: web: Paměť národa, PostBellum)
    Kitajama s českými studenty z letní školy džúdó v Petrohradě v roce 1951 Kitajama s v judogi z letní školy džúdó v Petrohradě v roce 1951

    Džunjú Kitajama s dětmi Františka Šímy (jeden z průkopníků juda v Československu) - na letní škole judo v Petrohradě (okres Louny, Československo) v roce 1951. (zdroj: soukromý archív paní Věry Spěváčkové rozené Šímové)
    Džunjú Kitajama s dětmi Františka Šímy

    fotografie zachycujícího Kitajamu (zády sedící zřejmě v saku) při sledování demonstraci sebeobrany pomocí jiujitsu/juda - zdroj časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu
    fotografie zachycujícího Kitajamu při sledování demonstrace sebeobrany

    Kitajama - fotografie pořízená za jeho pobytu v Československu (zdroj: web: Paměť národa, PostBellum)
    Kitajama - fotografie z jeho působení v Československu Kitajama s doutníkem v 50.letech v Československu

    Další dokumenty zmiňující osobu Kitajamy Džunjúa / Other documents mention a person issued to Kitajama Junyu

  • Přínos dr. Džun’jú Kitajamy, učitele japonského jazyka (zaměřeno na období jeho pobytu v meziválečném Německu) - Jošimi Ogawa, Jokohamská národní univerzita
    dokument v českém překladu     původní dokument v japonštině

  • Džódošú Šimbun (Noviny školy Čisté země) 10. září 1977, č. 127, str. 4., naskenovaný článek, dokument v japonštině
    from Jodo Shinbun newspaper - visit Kitayama Hiroaki (brother of Junyu) in Czech Republic and Germany

    Překlad článku:
    Vědecká práce o buddhistické filozofii. Návrat do vlasti.
    Literární pozůstalost učitele Džun’jú Kitajamy, jenž zemřel v cizině Naše škola měla již odedávna systém zahraničních stáží. Bylo zvykem vyslat několik lidí na zahraniční studium, aby se z nich stali vynikající mniši, predevším tací, jenž by se dali na vědeckou dráhu. Jedním z nich byl i Džun’jú Kitajama, žák z chrámu Kjónendži ve městě Jaizu, prefektura Šizuoka. V roce 1924 absolvoval univerzitu Taišó a hned poté odcestoval na stáž do Německa. Usadil se na univerzitě v Marburgu, kde se zaníceně věnoval studiu buddhistické filozofie, která se šířila do Evropy. Studium završil doktorátem z filozofie, stal se z něj i univerzitní profesor. Kvůli probíhající válce však odjel do Československa, kde vyučoval na pražské univerzite. Kvůli komunismu v Československu mu byl však znemožnen návrat do vlasti, onemocněl a v roce 1962 zemřel ve věku 58 let. Jeho mladší bratr, Hiroaki Kitajama, představený mnich z chrámu Kjónendži, se doslechl o bratrově nemoci, vyřídil náročné formality a vydal se do Československa. Bratrovy ostatky odvezl do Japonska, při té príležitosti však obdržel informaci, že vědecká práce, kterou Džun’jú psal, je v Německu. V květnu se opět sám vydal do Německa. Byl velmi dojat a rozradostněn, když se dozvěděl, že toto dílo pečlivě opatrovala Džun’júova bývalá sekretářka. Dílo odvezl do Japonska. Toto vědecké dílo je zaměřeno na buddhistickou filozofii, je však napsáno německy. A co víc, je tak složité, že mu nerozumí ani nikdo ze současných německých specialistů na buddhismus. Avšak Hiroaki chce dílo, jež je výsledkem bratrova výzkumu, vydat za každou cenu. Je to, mimochodem, velmi rozsáhlé dílo, téměř tisíc stran strojopisu, z čehož je zcela zřejmé úsilí, s jakým Džun’jú během celého svého života v zahraničí studoval. Zřejmě můžeme prohlásit, že Džun’jú byl výjímečný učenec, který zasvětil celý svůj život studiu v zahraničí.

  • Džódošú Šimbun (Noviny školy Čisté země) z 1. března 1985, č.217 str. 10
    Článek o vztyčení Pomníku filozofů u svatyně Kjónendži v Jaizu, jako vzpomínka na Kitajamu Džunjúa
    from Jodo Shinbun newspaper

  • Das Japaninstitut in Berlin (1925-1945) Bemerkungen zu seiner Struktur und Tätigkeit, autor: Ebehard Frise dokument v němčině , naskenovaný článek, 16 stran, velikost 12.5 MB
    Článek se částečně věnuje Kitajamovi, jenž byl v rozmezí let 1936-1944 ředitelem Japaninstitutu v Berlíně. Celkově se článěk věnuje struktuře a činnosti tohoto institutu v letech 1925-1945.
    information about Kitayama from article about Japan Institut in Berlin

  • Několik zmínek pana Karla Fialy - český japanolog, lingvista a filolog, vysokoškolský pedagog a překladatel z japonštiny.
    článek K výročí zalození Československo-japonské společnosti - jpg v češtině
    Článek se věnuje historii československé japanologie a je v něm zmíněn vliv pana Kitajamy na vývoj japanologie v Československu

    note about Kitayamas impact to evolution of czechoslovak japanology

    KDO BYL KDO - informace k japanologovi Miroslavu Novákovi
    "Ve válečném období navštěvoval semináře prof. J. Průška ve škole Orientálních jazyků, tehdy při Orientálním ústavu v Praze. Kursy, do nichž docházel i po válce, mu byly uznány jako součást vysokoškolského studia. Od roku 1946 studoval na Filozofické fakultě UK sinologii a v roce 1947 se zde zapsal i na nově založenou japanologii. Na jeho odborný vývoj měl značný vliv i prof. Džunjú Kitajama, který se do Československa dostal původně nedobrovolně - jako válečný zajatec - ale s českým prostředím se záhy sžil a významně přispěl k poznání japonštiny a japonské kultury u nás, jež obohatil o syntézu buddhistických myšlenek a německé existencialistické filozofie svých učitelů Husserla a Heideggera. Značnou část Novákových unikátních znalostí a metodologie je však nutno připsat samostatnému studiu, jež lze sledovat zpět až do doby manuální práce za totálního nasazení. Studium ukončil obhájením doktorské práce Eufonie v haiku a r. 1952 mu byl udělen titul PhDr."

  • Historie německo-japonských vztahů ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu
    note about Kitayamas impact to japan-german relations in Frankfurt am Main in Germany
    "Na počátku let 30.let 20.století, byly vztahy mezi Frankfurtem a Japonskem velmi těsné až tak, že město potřebovalo japonského redaktora/jazykového korektora. Profesor Kitayama Džunjú následně založil malý japonský institut Kjo-šicu. S podporou zúčastněných podnikatelů se s tímto obrátil na "místní skupinu", která se brzy podepsala k pozváním "Německo-Japonské Společnosti". V roce 1951 byl založen Německo-Japonský spolek (DJG) Frankfurt nad Mohanem v jeho nynější podobě."

    Günther Haasch (Hrsg.): Die Deutsch-Japanischen Gesellschaften von 1888-1996, Berlin 1996, ISBN 3891661924
    note about Kitayamas impact to japan-german relations in Frankfurt am Main in Germany

  • Historie oddělění indologického a tibetského na Univerzitě v Marburgu
    note about Kitayamas impact to University Marburg -Department of Indology and Tibetology
    "Během let 1941-1944 byl podporován Džunjúem KITAJAMOU který se specializoval na oblast východoasijských studií. KITAJAMA byl buddhistický mnich, který udělal svůj doktorát v Heidelbergu u KARL JASPERSe, a učil Srovnávací náboženství v Marburgu jako čestný profesor."

  • Článek z roku 1943 popisující Německo-japonský večer, kde Kitajama seznamoval studenty s japonskou kulturou - téma Dnešní stav japonské kultury

    německy

    Die Bewegung: Zeitung d. dt. Studenten, Seite: 120, 11.1943
    "Deutsch-japanischer Abend
    Im Rahmen der politischen Erziehungsarbeit, wie sie im Laufe der Semester in den Kameradschaften des NSD.-Studentenbundes gepflegt wird, sprach auf Einladung der Kameradschaft „Carl Peters" (Wirtschaftshochschule Berlin) der Leiter des Japan-Instituts Berlin und ordentl. Professor an der Universität Marburg Junyu Kitayama vor einem kleinen Kreis geladener Gäste über das Thema „Der heutige Stand der japanischen Kultur".
    Prof. Kitayama ließi mit wohlklingender Akzentuierung der deutschen Sprache das lebendige Bild japanischer Geisteshaltung und japanischen Wesens vor einen Zuhörern erstehen, das diesen nun* selten in solcher Eindringlichkeit und Klarheit dargeboten werden dürfte. In dem ersten Teil des Vortrages -wurde an Hand statistischer ' Unterlagen der heutige Stand des japanischen Bildungswesens in all seinen Teilgebieten aufgezeigt, wobei besonders die Zahlen über die Höhe der japanischen Buchproduktion und die Rangfolge der gekauften Bücher überraschten. An der Spitze aller literarischen Zweige steht die Produktion und der Verkauf von Büchern über Erziehungsfragen. Das Erziehungsproblem spielt im Leben der Japaner eine sehr große Rolle, wie Professor Kitayama im zweiten Teil seiner Ausführungen erklärte, denn die Hinführung des Japaners zum ethisch und moralisch vollkommenen Menschen ist die wesentlichste Forderung , die die japanische Tradition und Geistesanschauung den jeweils lebenden Generationen aufträgt.
    Die Worte Prof. Kitayamas hinterließen bei allen Zuhörern einen nachhaltigen Eindruck, wie dies in dem anschließenden zwanglosen Beisammensein nochmals zum Ausdruck kam.
    — Helhz-Peter Gosse"


  • Die Stuttgarter Illustrierte besucht in Deutschland lebende Japaner. VII. Die Lebensaufgabe Professor Yunyu Kitayamas, Stuttgarter Illustrierte. Stadt der Auslandsdeutschen, Nr. 13 (1. April 1942), 187.
    německy


  • Moderní buddhismus číslo 5 (25.3.1998) článek 現象学―北山淳友「仏教の形而上学」を中心に
    『近代仏教』第5号、1998年3月25日発行 司馬春英 「唯識思想と現象学―北山淳友「仏教の形而上学」を中心に―


  • Humboldt-Universität zu Berlin - Absolventen/-innen und ehemalige Mitarbeiter/-innen Absolventi či bývalý zaměstnanci - Humboldtova univerzita v Berlíně
    německy

    *Kitayama, Junyu, Prof. Dr., Philosoph, 1936-1944 japanischer Assistent am Japaninstitut und Stellvertretender Leiter, 1944-1945 Ordinarius und Direktor des Ostasieninstituts der Karls-Universität Prag

  • 忘れられた仏教哲学者 - 古本屋の研究日誌 Zapomenutý buddhistický filozof http://furuhon-ya.hatenablog.jp/entry/2013/09/25/232650 , japonsky
    Článek na blogu o panu Kitajamovi

    20130925
    忘れられた仏教哲学者
    北山淳友という方をご存知でしょうか?ネットを検索しても、Wikipediaに記載もなく、現代では知る人ぞ知るという感じの、いわば忘れられた仏教哲学者です。

    1902年に静岡県内の浄土宗のお寺に生まれ、宗教大学(大正大学)で望月信亨、荻原雲来に学び、1924年の卒業後、ドイツ・フライブルク大学に留学して、フッサールの下で哲学を、エルンスト・ロイマンの下で印度学・梵文学を学びます。1927年にはハイデルベルク大学に移り、ヤスパースの下、1930年に『仏教と形而上学』*1としてまとめられる博士論文を出します。その中には、梵文・唯識二十論の独訳(ドイツ語での初訳)が含まれていて、それが彼の名をドイツに知らしめることになるのです。その翻訳の書評が、権威ある“Kant-Studien”という雑誌に掲載されます*2。時代的には、リッケルト、ハイデッガー、ヤスパース…と重なりますから、彼らもその独訳を読んだでしょうし、ドイツ哲学界に唯識思想が紹介されたのは彼の功績によるものなのです。ヤスパースは、後に(1957年)『偉大なる哲学者たち』(『Die Grossen Philosophen』)という大作を出しますが、ヤスパースに仏教を紹介し、世界哲学史の構想を抱かせたのは北山の影響だったようです。

    考えてみれば、シルヴァン・レヴィによって、ネパールで発見された『二十論』の梵文写本は、1925年に校訂テキストが刊行され、1932年にレヴィ自身による仏訳が出ますが、北山は1930年に博士論文を出していますから、レヴィの仏訳が出る前に独訳していたことになります。彼の後に、『二十論』を独訳するFrauwallnerも(当然)北山訳は見ていて、『Die Philosophie des Buddhismus』(初版:1956年)巻末のBibliographieに記載しています。その辺の書誌情報についてはこちらを参照ください。

    で、その『二十論』の独訳ですが、私自身、本文を見てないので何ともいえませんが、伝聞情報によれば、ハイデッガーの“Dasein(現存在)”など、当時のドイツ哲学の用語を使った、かなり独特な“哲学書”になっているようです。いわば、現象学、実存哲学、解釈学が興っていた当時のドイツ思想界の潮流の中で解釈された唯識思想だといえるのかもしれません。実証的な文献学という方法も当然知っていた彼が、どのような意図で、そうした哲学的な叙述をしたのか?伝統的な教学とのズレはどんな意味をもっているのか?いろいろと気になります。彼自身の著作が出まわっていない現状では、何ともしがたい感じですので、早く復刊、和訳されることを望みます。彼の著作はすべてドイツ語ですが、1冊だけ邦訳されています。


    この中には、藤本浄彦先生による「北山淳友論 : 孤高の仏教哲学者 北山淳友(マールブルク時代を中心に)」と峰島旭雄先生の「現代の比較思想家 北山淳友」という論考が掲載されてます。

    あとは、こちらの中には「北山淳友の阿頼耶識論」があり、参考になります。というか、これを見て、今ここを書いてます…(^^;現象学と唯識ということで、この本自体は難易度が高く、私は全然読み切れてませんが…。


    他には、チェコで柔道の指導者をした関係で、そっち方面では知名度が高いようで、Wikipediaのチェコ語版は詳細な記述がありますし、こんなサイトも見つけました。渡独以来一度も日本に戻ることなく、異国の地で目覚ましい活躍をされた仏教哲学者の名はもっと知られるべきだと思うのですが、いかがでしょうか。

    *1:現題は“Metaphysik des Buddhismus: Versuch einer philosophischen Interpretation der Lehre Vasubandhus und seiner Schule”で、1934年にKohlhammer社から出版されます。

    *2:Kant-Studien Band40.Jahrgang,1935

  • 敗戦ドイツの首都に残る (?? Ti co zůstali po porážce Německa ??) http://www.saturn.dti.ne.jp/~ohori/sub-zanryu.htm , japonsky
    Článek se zabývá osudy japonských lidí, kteří působili v Německu během 2. světové války a zastihnul je v Evropě konec války, níže je část věnovaná panu Kitajamovi
    3 北山淳友

    北山は1924年、浄土宗より留学生としてドイツに派遣された。彼はドイツにおいて、仏教哲学さらにはインド学などを研究、1929年にハイデルベルク大学より博士号を取得する。 

    その後の北山は、ドイツの数カ所の地方大学にて教鞭をとった後、1936年にJapan-Institute-Berlin(ベルリン日本研究所) における副主事就任のためベルリンへと移っている。

    1942年から43年にかけてはベルリン大学等で、日本精神を訴え、ナチスに共感する大島大使とも緊密な関係であったという。

    1944年にはプラハに移り、日本総領事館内東亜研究所所長を務めるが、同年11月のドイツ邦人隣組リストには北山の名前があり、住所はベルリン東方50キロのFuerstenwaldeとなっている。ベルリン近郊にも避難用住居も残していたようだ。

    ウィーン総領事館の報告書では、北山はドイツ敗戦時「同地(プラハ)極東協会にて日本語の教授をしている。」とある。北山もソ連軍軍の迫る中で出されたベルリンへの引き揚げ勧告にも従わなかったようだが、その主たる理由は不明である。

    そのままプラハで終戦を迎えるが、戦後の政変の為、強制収容される。1年間労働に服し、1946年に解放される。そして柔道教師、日本語教師を務めたという。環境に馴染めなかったのであろう。共産国となったチェコスロバキアからの脱出を図るが遂げられず、身辺の警戒が厳重になった。1961年病を得て、プラハ郊外の病院に入院、1962年に客死する。
    (主に「日本語講師北山淳友の事績.」小川誉子美.より)

    先の奥山総領事の記録によると、ウィーン管区には他に以下のような邦人がいてそのまま残留したようだ。
    ミュンヘン:江森清次郎妻(但しドイツ人)、本間節子(江森の妻が先夫本間氏との間に設けた子供)
    グラーツ:井口未亡人
    彼女らは日本人と結婚し死別するものの、そのまま日本国籍を持つドイツ人であろう。
  • 余暇の枢軸―世界厚生会議と日独文化交流― 田野大輔 Osa volný čas - Světová zdravotnická konference a japonská-německé kulturní výměna - Daisuke Tano http://dogenken.web.fc2.com/gesch2/gesch2_21-40.pdf , japonsky

    O Kitajamově přednášce na konferenci Světové zdravotnické organizace na téma "Volný čas a odpočinek" (Freizeit and Erholung) za Japonsko - červenec 1936 v Hamburku v Německu (před začátkem OK v Berlíně)
    に従事し、三五年に博士号を取得、三六年までフランクフルト大学で日 本語・日本文化(とくに日本仏教)の講師をつとめていた。外務省の文 書によると、「同人の講義は日本精神の宣揚を主眼とし、熱心なる聴講 者十数名あるのみならず、同人が時折行う日本に関する時事問題の講演 も相当興味をもって迎えられ、相当の成績を挙げて」おり、「本邦国際 文化事業達成上効果顕著」であった。このため、北山は外務省から国際 文化事業費の助成を受けており、日本大使館を通じて毎月補助金を支給 されていた。三〇年代半ば以降、彼はドイツ各地で頻繁に日本文化に関 する講演を行うが、その活動が外務省に注目され、世界厚生会議への派 遣に結びついたものと考えられる。  北山が会議で行った三回の報告は、「日本における余暇と休養の問 題」、「日本女性と余暇」、「日本の学校制度」という題目であったが、こ のうち総会で行われた最初の報告が内容的に最も重要である。この報告 のなかで、北山は「喜びを通じての力」というモットーに表現された 労働と余暇の理念に理解を示しつつも、日本人にはその民族的特性と 二〇〇〇年の伝統によって培われた独自の見解があると指摘する。「生 活の享受」という個人主義的な観念は、家族を核とする日本人の生活に はなじまず、日本ではむしろ「かせぐに追いつく貧乏なし」という見解 が支配的で、余暇と休養も「創造的な休息」にすぎない。日本の祝祭日 を規定しているのは古来から伝わる陰暦で、宗教的・国家的な意味を 帯びている。北山は正月、花見、盆などの例を紹介しながら、これらの 祝祭が個々人によってではなく、つねに共同体によって祝われているこ とを強調する。日本人にとって仕事は個々人の生活のためにあるのでは なく、「天皇と国家への奉仕」という崇高な意味をもっており、祝祭も また個々人ではなく、家族全員、ひいては国民全員で祝うべき喜びであ る。日本人は仕事の後に家族と過ごすのが普通であり、家族と離れて暮 らす場合でも、職場共同体が家族の役割をはたしている。そこには古来 の家族精神が息づいており、これがマルクス主義の破壊的な影響にもか かわらず、日本人の生活を規定している。それゆえ、資本主義の諸問題 もまた日本にふさわしい仕方で解決されるべきであるとして、北山は次 のように結論づける。 「労働は祝祭日に礼拝的に祝われ、それによって労働からの休養 を確保すると同時に、伝統的な国家を独自の法則を保つ有機体と して、現代の技術・経済の文明的な影響に抗して世界経済・文化 の営みのなかで存続・繁栄させるものでなくてはならない」。  宗教的伝統を重んじる仏教哲学者らしい内容だが、国際会議での報告 という性格を考えると、北山がドイツの模範的な役割をほとんど認めて おらず、むしろ多文化主義に近い立場から日本独自の余暇のあり方を提



  • Podrobnější popis děl / A more detailed description of works

    Zřejmě za hlavní dílo Kitajamy Džunjúa lze považovat dílo Higashi-to-nishi - eien-no-michi: bukkyō-tetsugaku ; hikakutetsugaku-ronshū , které však vyšlo až v roce 1985 - 23 let po Kitajamově smrti. Z děl vyšlých za jeho života lze za podstatné zřejmě považovat díla West - östliche Begegnung: Japans Kultur und Tradition a Heroisches ethos. Další menší a podstatně kratší díla Kitajama publikoval v edici Japanische Kulturserie. Rovněž byl autorem velkého množství článků. Většinu jeho knih lze dosud koupit v antikvariátech v Německu, či jejich webových prodejnách v cenách do 20 Eur.

    Higaši to niši eien no mici: Bukkjó tecugaku, hikaku tecugaku ronšú

    東と西 永遠の道 仏教哲学・比較哲学論集
    Cesta Východu a Západu - studie buddhistické filozofie/srovnávací filozofie (může se jednat o nepřesný překlad)

    Spoluautor - 峰島旭雄 vedoucí překladu do japonštiny
    Vydavatelství 北樹出版 Kitaki shuppan
    japonsky
    Vydáno v březnu 1985
    Počet stran
    ISBN 978-4-89384-450-7
    Cena 6300 jenů
    Popis: Tuto publikaci nemám k dispozici, ani její recenzi - jakmile bude možné, bude doplněno

    West - östliche Begegnung: Japans Kultur und Tradition

    Setkání Východu a Západu: japonská kultura a tradice

    Vydavatelství W. de Gruyter, Berlin
    německy
    Vydáno 1941/1.vydání 1941/2.vydání, 1942/3.vydání, 1954/ 4.vydání
    Počet stran: 252
    ISBN: 978-3-11-141291-7 (1942), 978-3-11-084424-5 (1954)
    Popis:

    Obsah:
    Západní a východní .... 1
    Duchovní základy východoasijské kultury .... 11
    Čínská a japonská duchovnost .... 29
    Japonská duchovnost a tradice .... 51
    Dějiny a kultura Japonska .... 63
    Posouzení charakteru japonské kulturního díla .... 91
    "Cesta" (Dó) jako tradice v japonském kulturním díle .... 117
    Cesta básnictví (Hai-ku-do) .... 133
    Vesmír jako předmět malby .... 155
    Německý romantismus a východoasijská poezie .... 171
    Buddha, pravda a svět .... 195
    Náboženský svět a japonská zbožnost .... 209
    Chronologie .... 251
    Úryvek z této knihy:
    Der Weg des Tees (Chia-do)

    Der "Weg des Tees" ist einer der letzten Wege für jeden Geistigen des japanischen Volkes, er bedeutet auch das Wirklichkeit gewordene Symbol der Tiefe der japanischen Geistigkeit. Im Tee-Weg erscheint die Geistesgeschichte Ostasiens seit viertausend Jahren frei von Abstraktion, fern von Logossystem, wie ein lebendiges Kunstwerk vollendet und sublimiert. Von der unnahbaren Würde des Tee-Weges verblasst jeder heilige Schein von Opfer- und Kultglanz, vor der Tiefe des Tee-Weg-Geistes schwindet jedes System der Philosophie, vor der Stille der Tee-Weg-Seele verstummt jede Dichtung und Musik.

    Alles scheinbar Großartige erscheint im Teeraum wie eine Barockfassade, und jedes sogenannte Grandiose in Wort und Ton klingt neben der Tee-Handlung wie Marktgeschrei.

    Das Licht des Tee-Weges ist die Mittagssonne, die an der höchsten Stelle lautlos leuchtet und dabei den ganzen Kosmos in Atem hält. Die Ruhe der Tee-Praxis der dunkelsten Mitternacht, in der sich kein Unterschied zwischen Lebenden und Toten sichtbar macht. Doch in der Ausführung des Tee-Weges wird beides gegenwärtig. Im Jenseits von Leben und Tod, hinter Geschichte und Schicksal, auf dem Boden alles Vergehenden fließt der Lebensstrom des Tee-Kundigen. Der Tee-Weg kündigt vor den Augen des Lebensgierigen offenbar den Tod an. Er steht zu hoch über dem Hasten des Alltags. Er verharrt zu still vor dem sogenannten schaffenden Geist.

    Kein sichtbarer Erfolg mit Fleiß und Geist, kein dauerhaftes Werk für Jetzt und Ewigkeit wird vollbracht. Die Tee-Handlung beginnt ohne Aufklang an Begeisterung oder Proklamation, sie vollzieht sich monoton und farblos und endet mit einem Abschiedsgruß der Geladenen, die das Wegräumen aller Gegenstände durch den Gastgeber mit ansehen. Nichts bleibt im Raum - nur die Leere des Teeraumes -, genau wie der Anfang vollzieht sich das Ende. Es gibt keinen Höhepunkt mit ekstatischer Steigerung, keine Zu- und Aufdringlichkeit durch die Szenerie. Wie ein Streif weißer Wolken am klaren Himmel dahinzieht, so steigt der Dampf aus dem Teekessel im Raum empor.

    Schweigsam sitzen die Geladenen wie die Götter beim Mahl. Der gerade aufgebrühte Tee verbreitet einen Duft, der den Raum fällt und durch die Sinne in die Seele eindringt.

    Das Feldwasser des südlichen Flusses liegt da - noch blauer als der Himmel,
    über ihm schwebt eine weiße Möwe...
    mit ihrem Flug schwingt mein Herz
    zeit- und endlos.

    Der Geist des Tee-Weges hat kein äußerlich erreichbares Ziel. Sein System und dessen Ausübung geben nur Anweisungen. Das Erlernen der Tee-Handlung, das keine bestimmte Lehrzeit dauert und doch Jahre oder gar das ganze Leben erfordert, um in das letzte Gemach des Gelöbnisses einzudringen, ist nur ein Weg, der zu keinem Ende führt.

    Auch kennt der Tee-Weg keine Verwendbarkeit für das praktische Leben, er ist unabhängig von Gewinn und Vorteil.

    Das, was ihn von allen anderen Künsten oder ethischen Handlungen unterscheidet, ist, dass der Mensch im Teekult sich selbst zum Gegenstand hat. Der Mensch als körperliche und geistige Einheit wird als Ganzes auf Grund seiner natürlichen Eigenschaften und Qualitäten zum Kunstwerk. Der Mensch arbeitet als Künstler an sich selbst. Die Sublimierung aller Sinne, die Steigerung der geistigen Tiefenkraft, die Vertiefung der seelischen Quelle vollzieht sich in ihm gleichsam ruckhaft. Jedoch trotz aller Nichtalltäglichkeit im Sinne des Tuns und Treibens will der Tee-Weg keine Abkehr von Leben und Wirklichkeit. Trotz seiner fast mystisch erscheinenden Vollzugsweise ist er keiner gewollten Versenkung unterstellt.

    Der Tee-Weg verachtet die Welt nicht, wie das Mönchtum im christlichen oder buddhistischen Sinne. Er kennt auch nicht die Ekstase, weder in ästhetischer noch asketischer Form. Der Tee-Weg ist existenziell gedacht eine schlichte Arbeit der Selbstentdeckung des Menschen. Aber er sucht die Heimat des Menschen nicht in einer glaubhaften Transzendenz. Weder Gott noch das All kommt ihn zu Hilfe, um - seiner selbst gewiss - seinen Ursprung zu finden.

    Mühsam, doch ehrfurchtsvoll geht der Teekundige den Weg und kontrolliert sich selbst von Schritt zu Schritt. Das Doppelspiel einer Person geht dahin, bis das Spiegelbild verschwindet und eine Einheit mit sich selbst hergestellt wird. Die zwei Seelen im Sinne Goethes, deren eine auf die Gestirne blickt, deren andere sich an die Welt klammert, werden miteinander vereint. Kein Sinnengeräusch mehr und keine Höhensucht. Der angebliche Widerspruch zwischen Körper und Geist wird in einer Sphäre als harmonische Einheit aufgehoben. Der Körper schämt sich nicht vor dem Geist, der Geist wird nicht durch den Körper gehemmt, weil der Mensch selbst nur ein Gestalt gewordener Geist ist. Trennungen zwischen Idee und Wirklichkeit, Ideal und Gegebenheit sind nur dort ernst und wirksam, wo der Geist sich vom Körper loslöst, dort, wo der Mensch sich als ein Einsamer sinnerfüllter und wesensnäher fühlt. Aber niemals gab und gibt es einen Geist ohne Körper, und sei es auch nur in religiöser Andacht, im Lesen eines philosophischen oder literarischen Werkes oder im Betrachten eines Bildes. Es gibt ebenso wenig Reingeistiges wie Reinkörperliches. Die extreme Steigerung des Geistes führt den Körper entweder in den Mechanismus, den man Gewohnheit nennt, oder in den Zustand, in dem der Körper wie Weihrauch in der Luft irgendeiner Ideenwelt schwebt.

    Beide verliert der Mensch seine Ganzheit und verlässt seine eigentliche Existenz als Einheit von Körper und Geist.

    In der Tee-Welt erfolgt eine allmähliche Steigerung des Körper-Geist-Daseins, in der die Sinne als Sinne verfeinert werden und dadurch gerade der Geist seine Freiheit gewinnt, um sich in sich zu vertiefen.

    Im Geräusch des kochenden Wassers vernimmt man die tosenden Elemente des Meeres, im Duft des Tees selbst riecht man die junge Kraft der Naturfrische, die sich dann auf der Zunge in den unmittelbaren Geschmack der Pflanzenwelt verwandelt. An den kunstvollen Gegenständen wie Teetasse, Teebüchse und Teetuch, die man in die Hand nimmt, wird das plastische Tastenempfinden geschult. Im Anblick eines Gemäldes, das allein in einer Nische hängt und als Mittelpunkt in der Raumatmosphäre thront, vertieft man sich in die Welt der Bildsymbolik. Die Architektur des Teeraumes und des Gartens ringsum ist ein ganzes Kunstwerk, doch fließt es in die Landschaft und in die kosmische Natur hinein. Nur als Milieu bildet der Teeraum eine Kunst- und Kultstätte, in der die Menschen in reiner Harmonie von geistiger und Sinnenwelt sitzen. In dieser reinen (sei) und stillen (jiaku) Atmosphäre sitzen die Geladenen in harmonischem (wa) und respektvollem (kei) Zusammensein.

    Göttlich sei die Gesellschaft zu zweit: ein Gast und der Gastgeber; edel sei sie mit zwei Gästen; geschmackvoll sei sie mit drei oder vier Gästen; unterhaltend sei sie mit fünf oder sechs Gästen, und die Gesellschaft mit mehr als sieben oder acht Gästen gelte als Gabe. Stille Kommunikation zwischen zwei sich verstehenden Menschen, die sich wie zwei Götter gegenübersitzen, bedarf keiner Menschensprache, sie verstehen einander und freuen sich ihres Da-Seins.

    Der enge Teeraum von knapp zwei Quadratmetern gleicht einem Pantheon der Götter, in dem alle Anwesenden ihren individuellen Glanz in gegenseitiger Achtung verbergen und ruhig, doch heiter sich der Gemeinsamkeit erfreuen. Sie kommen nicht zusammen aus der Sucht nach Einsamkeit, sondern sie sind geladen, um sich eine Stunde über ihre Werke und Aufgaben zu unterhalten. Keiner entscheidet, niemand rühmt sich, nur das still sich vollziehende Fest der Teehandlung ist der Spiegel für alle Anwesenden, der alles widergibt, was verborgen ist.

    Einst lud der Buddhist Vimalak?rti "XX" den klugen Schüler Buddhas Ma?jusr? "XX" mit 32 anderen Bodisattvas ein, um sich über den Zugang zur absoluten Wahrheit zu unterhalten. Vimalak?rti "XX" richtete an jeden die gleiche Frage. Jeder antwortete nach seinen Kenntnissen und sprach von der Überwindung des Dualismus zwischen Endlichkeit und Ewigkeit, Erscheinung und Wesenheit, Gut und Böse, Leid und Glück, Nichtich und Ich usw.

    Zuletzt sagte Ma?jusri "XX": "Nach meiner Ansicht tritt man in die Einheit aller Gegensätze, wenn man erkannt hat, dass alles Seiende unaussprechbar, undeutbar, unbezeichenbar, unerkennbar, also frei von allen Diskussionen ist." Danach richtete er sich an Vimalak?rti "XX": "Nun haben wir alle unsere Meinungen mitgeteilt; was meinst du dazu?" Vimalak?rti "XX" antwortete nicht, er blieb schweigend. Daraufhin sagte Ma?jusri "XX": "Wahrscheinlich, zutreffend ist deine Antwort. Kein Wort, keine Erklärung, das ist der wahre Zugang zur Übergegensätzlichkeit."

    Die Schweigsamkeit ist keine Dumpfheit, keine Verlegenheit, sondern die Erkenntnis selbst. Sie bildet das höchste Stadium, in dem alle ostasiatischen Ideale zusammenfließen. Am Anfang war das Wort - aber am Ende ist kein Wort.

    Einsam liegt ein Pfad im Dämmerlicht
    mitten im Herbstwald.
    Niemand geht und bricht
    den Frieden des Abends.

    (Basho)

    Diesem einsamen Pfad gleicht der Weg des Tees. Er verkörpert den Gipfel der Vergünglichkeit; die Glut des Sommers in noch nachwirkender Wärme bewahrend, ahnt er die Kälte des kommenden Winters und des Todes. Das ist die Wirklichkeit des Erdendaseins, die sich weder dem hohen Flug des Geistes noch dem überschwenglichen Gefühl zu entziehen vermag. Die tiefsinnigen Philosophien mit ihrem Gedankengebäude und die ergreifendsten Werke der Dichtkunst schweigen vor dem unerschütterlichen Ernst der Vergänglichkeit, und die hohen Klänge der Musik und die grandiosen Kunstwerke verklingen und verblassen vor der Strenge und Tiefe des Daseins. Nicht vor ihr zu fliehen in die Welt des Geistes, über die Wolken der Phantasie, in das Gewebe der Klänge und Farben der Sinnensphäre, sondern den Gegensatz als Gegensatz unbeirrt auf sich zu nehmen, die Ureinheit mit der Körper- und Materienwelt als Ganzes zu erhalten und dadurch die Wahrheit mit der Wirklichkeit in Einklang zu setzen und zu erleben, gilt dem Tee-Weg als das "Verhalten zu sich" selbst zu schulen. Aber nicht einseitig den Geist oder die Sinne allein zu steigern, sondern alle menschlichen Eigenschaften, wie Denken, Gefühl und Wille, für den Rhythmus der Vergänglichkeit zu öffnen, um in ihm die Stimme der Ewigkeit zu belauschen und sich selbst dazu in Einklang zu bringen, ist das Ziel der Schulung des Teeweges.

    Die Stille allein
    In die Felsen hinein
    dringen die Stimmen
    der summenden Zikaden.?

    In der glühenden Sonne des Sommernachmittags herrscht die Stille, alle Vögel und Tiere schweigen, unbeweglich liegen die Felsen seit Jahrtausenden. Wie schwerer Regen fallen die Stimmen der Zikaden und umspülen die harten Felsen.

    Eine solche Stille, die in sich die Woge des Flusses alles Lebendigen birgt, ist das schließlich erlangte Verhalten des Teekundigen zu sich selbst und der Welt. Denn noch spricht ihn die Welt und das Leben so ungemein an, weil das Edle vom Gemeinen, der Wohlklang vom Geräusch im Spiegel seiner selbst klar und unvermischbar unterschieden wird.

    In Ruhe die Beweglichkeit und in Bewegung die Ruhe zu erleben, das ist das Tee-Verhalten, in welchem die höchste Existenzweise alles Seienden sich offenbart.

    Im abendlichen Mondschein schimmert das tosende Meer
    aus der Ferne
    zwischen den Bäumen
    im Garten.

    Aus dem Fenster des Teeraumes erblickt der Teemeister bei einer duftenden Tasse Tee das fernliegende Meer zwischen den Bäumen des Gartens an einem Mondscheinabend. Mond, Meer und Mensch bilden ein unsagbares Ganzes, die Natur und der Geist bilden die Kompositionen eines großen Gemäldes. Dabei entsteht nicht der Zweifel an der Herkunft und Zukunft, an dem Widerspruch, nur eine Welt - nicht weniger und nicht mehr. In einem solchen Augenblick atmet Gott unvermittelbar im Menschen, und hier erreicht das kosmische Erlebnis des Teekults seinen Höhepunkt.

    Heroisches ethos. Das Heldische in Japan.

    Hrdinský étos (Mravní charakter udatnosti). Statečnost(udatnost) v Japonsku.

    Vydavatelství W. de Gruyter, Berlin
    německy , italsky
    Vydáno 1944, Regin-Verlag 2006 , Sanno-kai 2002 (italská verze pod názvem: Lo stile eroico. L'eroismo in Giappone)
    Počet stran: 161
    ISBN: 3111255689, 9783111255682, 978-3-11-163824-9 (1944), 3937129251
    Popis:
    OBSAH:
    Úvod .................................................. 1
    Udatný duch, život a smrt. Statečnost v japonské mytologii. Statečnost v japonské historii.

    Šintoismus a hrdinský étos (mravní charakter) ......... 7
    Náboženství a statečnost. Vývoj udatného ducha v Japonsku. Statečnost a šintoismus. Božství a udatnost. "Božské vedení války a vedení státu." Věrnost jako rozhodný rozkaz. Sebepřipomínání. Věrnost k pánovi. Loajalita k Tennó.

    Buddhismus a udatný duch .............................. 61
    Jednota mysli se zkušenostmi. Buddhismus a japonský stát. Buddhistické uvědomování přítomnosti a prožitek udatnosti. Kněz jako vlastenec a statečný člověk. Udatné já - prožitek. Ideály vzorů udatnosti v Japonsku.
    Meč jako symbol udatného ducha ....................... 87
    Meč. Hodnota japonského meče. Boj mečem jako duchovní výchova. Buddhistické osvobození a mistrovství ve zvládnutí šermu.

    Mravní charakter udatnosti v míru a v krizi japonského státu ........ 121
    Bojový duch v míru. Vznik udatné osobnosti. Škola vlastenectví. Škola statečných lidí

    Recenze ............................................... 151
    Epilog ................................................ 157


    Několik citací přeložené do slovenštiny z Kitajamovi knihy "Heroisches ethos. Das Heldische in Japan."

    Zdroj: hodnoty_eticke.doc www.jozefmiko.cz
    ------------------------------
    Junyu Kitayama H R D I N S K Ý E T H O S

    ÉTOS gr. - mravný základ, mravy - mravný charakter
    Etológia - náuka o mravoch

    BOJOVÝ DUCH V MIERI.

    Je nutné pestovať DUCHOVNÉ VZDELANIE a OVLÁDANIE ZBRANÍ. Je starým obyčajom postaviť na ľavú stranu DUCHOVNÉ VZDELANIE a na pravú stranu ZAOBCHÁDZANIE SO ZBRAŇOU. Oboje musí byť osvojované ruka v ruke. Avšak ani v mieri nemožno prehliadať neporiadky. Preto sa vám horlivo doporučuje zaoberať sa VÝCVIKOM V ZBRANI. Kitayama, s. 69

    Cieľ : utváranie hrdinskej osobnosti. s. 72

    Vedecké štúdium, ktoré tu máme na mysli, má za úlohu vysvetľovať MRAVNÉ CESTY ČLOVEKA. Túto vedu bude možné označiť za etickú antropológiu. Jej najvyšším cieľom je otvoriť človeku cesty k tomu, aby sa POZDVIHOL NAD KAŽDODENNÉ BYTIE (bonjin - priemerný človek, vojin - človek všedného dňa) DO SFÉRY VEĽKEJ OSOBNOSTI. s. 73

    Toto možno získať iba VYZRELÝM ŠKOLENÍM. To nemožno získať ani úvahami, ani poznať načúvaním. Možno toho nadobudnúť iba ZVYŠOVANÍM ÚSPECHOV SEBAVÝCHOVY. Majster ukazuje žiakom iba základnú líniu, o ktorej sa NESMIE POVRCHNE DISKUTOVAŤ. Práve preto je SKUTOČNÉ MAJSTROVSTVO vo svete vzácne. s. 73

    Mnohí učenci sa učia veci minulosti NASPAMÄŤ a chcú sa tým blysnúť pred svetom. Alebo si pohrávajú s poéziou všetkého druhu, alebo so spismi, ktoré považujú za najpotrebnejšie. To potom nazývajú štúdiom. Toto oboje, NIE JE ŠTÚDIOM VZNEŠENÉHO ČLOVEKA. s. 74

    Toto všetko NIE JE ZÁMEROM (cieľom) VZNEŠENÉHO (vládnúceho) ČLOVEKA. Čo to vlastne znamená vedecké štúdium. Znamená to POVAŽOVAŤ CESTU MINULÝCH SVETCOV AKO ZÁKLAD, V STOPÁCH MÚDRYCH A VZNEŠENÝCH NACHÁDZAŤ POMOCNÉ PRAMENE, poznávať premeny dejín a zákony človeka. KONEČNE rozšírením vedenia, rozširovať svoje vlastné schopnosti a brúsiť svojho ducha. s. 74

    Škola patriotizmu.
    Je potrebné NEODDELITEĽNE SPÁJAŤ DUCHOVNÉ VZDELÁVANIE A BOJOVÝ VÝCVIK A ZJEDNOCOVAŤ VEDECKÉ ŠTÚDIUM SO SVETSKOU PRAXOU. Kodokan s. 74

    KNIHY NÁS UČIA PRAVDÁM, MEČE A KOPIE CVIČIA NAŠU ODVAHU SRDCA. VYZRETÁ ODVAHA SRDCA MÔŽE ČELIŤ KRÍZAM A ZVLÁDAŤ NEBLAHÉ UDALOSTI. Vysvetlenie právd, môže človeka samotného udržať v ctnosti a tým takto vládnuť druhým. Chyba ducha je však slabosťou, ktorá by mohla byť posilnená zbraňou. Chyba zbrane je neznalosť, ktorá by mohla byť odstránená duchom. Kitayama, s. 74

    ŠKOLA HRDINSKÉHO ČLOVEKA. Učenie o rytierstve spočíva na etických princípoch : stáť za svojím pánom, za rodičmi, UDRŽIAVANÍ LÁSKY K ĽUĎOM A ZMYSLU PRE SPRAVODLIVOSŤ, ŠKOLENIE JASNÉHO A VEĽKORYSÉHO SRDCA A ODVAHY. Kitayama, s. 77

    ZÁKLADY UČENIA SVETCOV. ŽIVOT VZNEŠENÉHO ČLOVEKA SPOČÍVA V SPRÁVNOM POUŽÍVANÍ DNEŠNÉHO DŇA. Dokonca i jeden deň je dosť dlhý. Skladá sa z jednej hodiny. Taktiež jedna hodina je ešte dosť dlhá. Skladá sa z jednej minúty. Dokonca jedna minúta je ešte dosť dlhá. Skladá sa z jednej sekundy. Inými slovami : Vek o tisícoch a desaťtisícoch rokov začína jednou sekundou a končí jedným dňom. KTO ZMEŠKAL JEDNU SEKUNDU, PREMEŠKAL CELÝ DEŇ A TAK MÔŽE NAKONIEC P R E M E Š K A Ť CELÝ Ž I V O T. Kitayama, s. 77

    Láska k ľuďom, je základom všetkej ctnosti a spravodlivosť je príčinou všetkých činov. CESTA, KTOROU SA UBERÁ VZNEŠENÝ ČLOVEK, JE ODÔVODNENÁ LÁSKOU K ĽUĎOM A SPRAVODLIVOSŤOU. Avšak, môžu byť USKUTOČNENÉ LEN VTEDY, KEĎ JE ŠKOLENÁ CTNOSŤ VO VNÚTRI.
    KEĎ NEŠKOLÍME CTNOSŤ, NIE SME DOSTATOČNE SILNÍ, TAKŽE PRI STRETNUTÍ S HROZIACIMI NEBEZPEČENSTVAMI, ZMENÍME SVOJ POSTOJ a tvárou v tvár smrti, sa VZDÁME SVOJHO CHARAKTERU. Kitayama, s. 78

    K naplneniu takýchto ideálov patrí zvláštne školenie charakteru - ujasnenie duševného hnutia. DUŠEVNÉ HNUTIA MAJÚ BYŤ POVZNÁŠANÉ VYTYČOVANÍM VYSOKÝCH CIEĽOV, JEDNOZNAČNOU SILOU ÚSUDKU PRE DÔLEŽITOSŤ POVINNOSTI, UDRŽIAVANÍ ČISTÉHO SVEDOMIA A ÚPRIMNOSŤOU. Takýto postoj NESMIE BYŤ STAVANÝ NA OBDIV, ale CTNOSŤ JE NUTNÉ NOSIŤ V SEBE SAMOM, ako skryté svetlo a NECHCIEŤ UKAZOVAŤ SVOJE SCHOPNOSTI NAVONOK. Prostoreký a krátkozraký človek sa sám vyvyšuje, vypína sa pred ostatnými ľuďmi a lichotí svetu, pretože jeho povaha je úzkoprsá. Soko, in Kitayama s. 78

    Keď vznešený človek má vo vnútri teplo, je schopný DOBROSRDEČNE A S LÁSKOU POMÁHAŤ ĽUĎOM A ZACHRAŇOVAŤ VECI. Keď vidí biedu sveta, pociťuje, že sám tým trpí. Soko, in Kitayama s. 78

    IBA PRI TOMTO SEBAVZDELÁVANÍ A SEBAŠKOLENÍ PODĽA NAJPRÍSNEJŠÍCH POŽIADAVIEK, DOSIAHNE RYTIER HRDINSKÉHO CHARAKTERU, KTORÝ NEMÔŽE BYŤ POKAZENÝ ANI BOHATSTVOM, ANI POSTAVENÍM, ANI PONÍŽENÝ CHUDOBOU A NÚDZOU, ANI SA NEMÔŽE SKLONIŤ PRED MOCOU A NÁSILÍM. Meng - tse, in. Kitayama s. 78

    V Sokových slovách spočíva onen VYSOKÝ RYS ĽUDSKOSTI, ktorý je POVZNESENÝ NAD VŠETKY JEDNOTLIVÉ PRINCÍPY UČENIA O MORÁLKE A NAD KAŽDÝ NESPRÁVNY VÝKLAD MRAVNÉHO POŇATIA. Miesto školenia je všade tam, kde sa človek nachádza. Každá doba a každá sekunda poskytuje príležitosť osvedčiť sa. Kitayama s. 79

    Je ľahké ísť na smrť v rozhorčení, avšak nie je ľahké ísť na smrť kľudne. Kitayama s. 79

    Existujú ľudia, ktorí nečítajú a ľudia, ktorí ČÍTAJÚ, AVŠAK PREČÍTANÉ NEPREMIEŇAJÚ V ČIN. Kitayama s. 81

    7 PRAVIDIEL VZNEŠENÉHO PORIADKU :
    3. PRE USKUTOČŇOVANIE UŠĽACHTILEJ CESTY, neexistuje nič viac rozhodujúcejšieho, než spravodlivosť. SPRAVODLIVOSŤ SA STATOČNOU VÔĽOU MENÍ V ČIN. STATOČNÁ VÔĽA je posilňovná SPRAVODLIVOSťOU.
    4. Múdrosť spočíva na priamej pravdivosti, ktorá vylučuje lož. Je najviac zahanbujúca podlosť a preháňanie slovami.
    5. KEĎ SA ČLOVEK NEDOKÁŽE DÍVAŤ NA SVETCOV A MUDRCOV AKO NA UČITAĽOV, NIE JE SCHOPNÝ VÝVOJA ! Šľachticovi je uložená povinnosť ČÍTAŤ KNIHY a VÁŽIŤ SI PRIATEĽOV.
    6. Učitelia a priatelia nám pomáhajú stať sa cnostnými a zdokonaľovať svoje schopnosti. Preto je potrebné byť opatrný pri voľbe svojich priateľov.
    7. Trpezlivosť s tvrdosťou prevedenie s jedinečným rozhodnutím spočívajú na neoblomnom postoji.

    Týchto 7 PRAVIDIEL VZNEŠENÉHO ČLOVEKA, možno zhrnúť do troch viet :
    1. ROZHODNÚŤ SA PRE CESTU ŠĽACHETNÉHO ČLOVEKA, JE ZÁKLADOM VŠETKÉHO OSTATNÉHO.
    2. STAROSTLIVO SI VOLIŤ PRIATEĽOV A PODIEĽAŤ SA NA LÁSKE K ĽUĎOM A NA SPRAVODLIVOSTI.
    3. ZAOBERAŤ SA KNIHAMI A PREMÝŠĽAŤ O UČENÍ SVETCOV A MUDRCOV !
    Šoinova škola, in. Kitayama, s. 81

    "MUŽA SO VZNEŠENÝMI ÚMYSLAMI (ŠIŠI) BUDEME NAZÝVAŤ TOHO, KTO SA ŠKOLÍ V CESTE BOJA, KTO DOBRODENIE ŠTÁTU ODPLÁCA VĎAKOU, NEBUDE SA HANBIŤ ZA ZLÚ STRAVU, ANI ZA ZLÝ ODEV. Šoin,in. : Kitayama s. 82

    Hlavně musí klásť hlavný dôraz na osobné uplatňovanie morálky a duševne sa tešiť z lásky k ľuďom a zo spravodlivosti (jin-gi). TÝM STRAVA, ODEV A INÉ VONKAJŠIE VECI CELKOM USTÚPIA DO POZADIA; NEMÁ ČAS NA TO, ABY SA ZAOBERAL TAKÝMI VECAMI. Šoin,in. : Kitayama s. 82

    Musí mať vnútornú istotu a hrdú stálosť, NEMUSÍ ZÁVIDIEŤ DRAHÝ ODEV A DRAHÚ POTRAVU INÝCH. Šoin,in. : Kitayama s. 82

    NETRPÍ ŽIADNYMI MRZUTOSŤAMI VŠEDNÉHO DŇA A OBSTOJÍ PRI VEĽKÝCH ÚLOHÁCH. Kitayama s. 82

    Keď človek nemá VEĽKORYSÚ MYSEĽ, ako potom môžu byť jeho schopnosti a jeho múdrosť použiteľné! To nemá nič spoločné s vášňou a unáhlenosťou, prýšti to z najvlastnejšej duše človeka celkom pomaly. NEBOJÍ SA ANI VEĽKÉHO NEPRIATEĽA, ANI VEĽKEJ SILY a neoceňuje málo, ani malého nepriateľa ani slabú vôľu. Je to ona MYSEĽ, KTORÁ SA NEZĽAKNE PRED NAJŤAŽŠÍMI PREKÁŽKAMI A RADA SA VZDÁ MALÉHO POHODLIA A MALÝCH PÔŽITKOV. S ŇOU SA DRŽÍME NEOTRASITEĽNE ROVNO A KRÁČAME S PLNOU SILOU, KEĎ JE TO POTREBNÉ. Kitayama s. 83

    POVOLANIE RYTIERA SPOČÍVA V USKUTOČŇOVANÍ LÁSKY K ĽUĎOM A SPRAVODLIVOSTI, DUŠEVNÉHO VZDELÁVANIA A BOJOVÉHO VÝCVIKU. Všetko je zahrnuté V OBOCH MRAVNÝCH PRINCÍPOCH : LÁSKA K ĽUĎOM (jin) a SPRAVODLIVOSŤ (gi). Láska k ľuďom a spravodlivosť ZODPVEDAJÚ DUCHOVNÉMU VZDELANIU A SPRAVODLIVOSŤ AKO KVET BOJOVÉHO VÝCVIKU. Kitayama s. 85

    "Z tohoto dôvodu NIKDY NESMIEME, ANI V SPÁNKU ANI V BDENÍ, DOKONCA ANI PRI JEDLE, OPUSTIŤ CESTU ĽUDSKOSTI A SPRAVODLIVOSTI." Kitayama s. 85

    Kto neuskutočňuje lásku k ľuďom, nemôže byť považovaný za duchovne vzdelaného, aj keď miluje literárne vzdelanie a číta čo ako veľa kníh. Kto ovláda bojové umenie tak majstrovsky, že prevyšuje tisíce, avšak bezuzdne a násilne sa oddáva lúpeži a vraždeniu, nemôže byť považovaný za znalca bojového umenia. ZNALEC BOJOVÉHO UMENIA MUSÍ UDRŽIAVAŤ SVOJE UMENIE SKRYTÉ VO SVOJOM VNÚTRI A NESMIE HO NOSIŤ NAVONOK NA OBDIV. Kitayama s. 85

    Všetky ctnosti japonského rytiera sú : LÁSKA K ĽUĎOM (jin) a SPRAVODLIVOSŤ (gi), DUCHOVNÉ VZDELANIE A BOJOVÁ ZDATNOSŤ (bun-bu), ROZUM (chi) a STATOČNOSŤ (yu). Kitayama s. 85

    BOJOVÝ VÝCVIK JE ZÁROVEŇ NÁBOŽENSKÝM ŠKOLENÍM. Zbraň je skrytou a skrývanou mocou, jej existencia samotná je tiež rozhodujúca a MUSÍ UMOŽŇOVAŤ AJ BEZ BOJA DOSIAHNUŤ VÍŤAZSTVO. TO POTOM ZNAMENÁ NAJSILNEJŠIU A NAJLEPŠIU ZBRAŇ. Kitayama s. 85

    Duch musí byť naplnený zmyslom pre lásku k ľuďom a spravodlivosť; preto je vzdelanie ducha školením osobnosti, ktorá s rozumom a statočnosťou disponuje najväčšou silou k činu. Kitayama s. 85

    Nemožné učiniť možným, neobvyklé premeniť v obvyklé, neľudské usporiadať ľudsky, to sú CESTY japonského HRDINSKÉHO DUCHA. PRETO BOLA CESTA K TOMUTO CIEĽU ROZMANITÁ A ŤAŽKÁ, PRETO BOLO ŠKOLENIE BOJOVÉHO DUCHA NEKONEČNE TVRDÉ A PRETO BOLI ETICKÉ POŽIADAVKY NEZMERATEĽNE VEĽKÉ. A hrdinské v Japonsku dosiahlo najvyššieho mysliteľného stupňa preto, že si vždy stavalo ideál zmieriť ducha s mečom, PREŽÍVAŤ NÁBOŽENSKÉ V BOJOVOM a TO OSOBNÉ POZDVIHNÚŤ K MRAVNEJ VEĽKOSTI. Tento hrdinský idealizmus je zdrojom sily japonského národného ethosu, ktorý disponuje nevyčerpateľnými možnosťami k mysleniu a jednaniu a osvedčil sa ako za všedného dňa, tak tiež v najvyššom okamihu štátneho a osobného života. Kitayama s. 87

    Autor si dovoľuje toto malé dielo, ktorého mnohé stránky vznikli za oných nocí s prianím, aby všetky v tejto vojne prinesené obete neboli márne, a na oltári vyššieho radu a ĽUDSTVU UKAZOVAŤ CESTU DO BUDÚCNOSTI. Kitayama s. 87

    Vie, že nad jeho hlavou je hviezdnaté nebo božskej vznešenosti. VŠETKO ČO SA NA SVETE DEJE, ZAČÍNA A KONČÍ U JEDNOTLIVCA. Kitayama s. 87

    A duša, ktorá pre ducha vždy znamenala tvorivý zdroj, sa medzi kolesami večného kolobehu, otáčajúcimi sa medzi príčinnosťou všedného dňa a sebectvom vystupňovaným do nekonečna, ťažko poranila. Kitayama s. 87

    V STUDENOM SVETLE "KRITICKÉHO ROZUMU" BEZ ROZUMU "MORÁLNEHO", POVEDANÉ V KVANTOVOM ZMYSLE, SA POPÁSAL VONKAJŠÍ ČLOVEK, OBKLOPENÝ KOVOVÝM LESKOM CIVILZÁCIE, A VEDĽA TOHO ZANIKOL VNÚTORNÝ ČLOVEK S KVETNATÝM ZÁKLADOM SVOJEJ MRAVNOSTI. Kitayama s. 87

    Duch bez páthosu, čin bez éthosu - tento klam nášho storočia... Kitayama s. 87

    Pátos (gr.) – oduševnenie - vzletný spôsob hovoreného alebo písomného prejavu

    Pretože NIELEN DUCH A IDEÁL, ALE CELÝ ČLOVEK JE V HRE. Preto STOJÍ PRED VONKAJŠÍM OBNOVENÍM SVETA, VNÚTORNÝ PORIADOK ČLOVEKA. BEZ RADIKÁLNEHO OBRATU - POKROKU - ZVONKU DOVNÚTRA, BEZ UPEVŇOVANIA DUŠEVNÉHO ZÁKLADU, ktorý môže PREBIEHAŤ IBA V JEDNOTLIVOM ČLOVEKU, sa sústava storočia zase zrúti pre svoju čiste duchovnú a materiálnu prevahu, s pohromou väčšou než doposiaľ. Kitayama s. 88

    To, čo nám pôsobí obtiaže, je veľkosť a sila duševných síl, ktoré sú schopné vždy a všade udržať a v čin prermeniť DUŠEVNÚ DÔSTOJNOSŤ, v ktorej sa zračí substancia ľudského bytia vôbec.
    To však znamená DÔKLADNÚ SEBAPREMENU ČLOVEKA : ŽIVOTNEJ SILY USTRNUTEJ SEBECTVOM A UDUSENEJ NENÁVISŤOU A ZÁVISŤOU, PREMENIŤ V MRAVNÉ ŽIVOTNÉ SILY. TO VŠAK MÔŽE UKUTOČNIŤ IBA ČLOVEK NOVÉHO TYPU S HRDINSKÝM POSTOJOM. Kitayama, s. 88

    Ak chceme vo svete s úspechom uskutočniť svoje zámery, sledujme spolu s národom MRAVNÚ CESTU. Keď však ZOSTANEME NEPOCHOPENÍ, SLEDUJME JU SAMI ! Kitayama, s. 88

    NAOZAJ VEĽKÝM MUŽOM NAZÝVAME TOHO, KOHO NEMÔŽE POKAZIŤ ANI BOHATSTVO, ANI VONKAJŠIA HODNOSŤ, ANI HO NEMÔŽE ZVIESŤ CHUDOBA ANI NÚDZA, KOHO NEMÔŽE SKLONIŤ ANI MOC, ANI NÁSILIE !
    Kitayama, s. 88
    -------------------------

    Epilog doslov z knihy Heroishes Ethos - německy / Kitayamas afterword from book Heroishes Ethos


    Metaphysik des Buddhismus : Versuch einer philosophischen Interpretation der Lehre Vasubandhus und seiner Schule.


    edice Veroffentlichungen des orientalischen Seminars der Universitat Tubingen, H. 7. Stuttgart
    Vydavatelství Stuttgart Kohlhamer
    německy
    Vydáno 1934 Stuttgart Kohlhamer, 1974 , 1976, 1983 [San Francisco] : Chinese Materials Center
    Počet stran: 268
    ISBN: 0896444627 9780896444621
    Popis: bude doplněno

    Fujijama der ewige Berg Japans: 36 Holzschnitte

    vydání 1937 vydání 1956

    Hlavní autor:Hokusaj Kacušika, Kitajama napsal komentáře k Hokusajovým dřevorytům a předmluvu/krátké pojednání k Hokusajově osobě
    Vydavatelství Insel-Verlag
    německy
    Vydáno Insel-Verlag 1937 , Insel-Verlag 1956
    Počet stran: 47
    ISBN:
    Popis: bude doplněno

    Der Geist des japanischen Rittertums, Japanische Kulturserie 1

    Duch japonských rytířů.

    Vydavatelství Berlin : Limpert, 1943.
    německy
    Vydáno 1943
    Počet stran: 16
    ISBN:
    Popis: bude doplněno

    Der Shintoismus. Die Nationalreligion Japans., Japanische Kulturserie 2

    Šintoismus, národní náboženství Japonska.

    Vydavatelství Berlin : Limpert, 1943.
    německy
    Vydáno 1943
    Počet stran: 16
    ISBN:
    Popis: bude doplněno

    Heiligung des Staates und Verklärung des Menschen. Buddhismus und Japan., Japanische Kulturserie 3


    Vydavatelství Berlin : Limpert, 1943.
    německy
    Vydáno 1943
    Počet stran: 32
    ISBN:
    Popis:
    Obsah:
    Buddhismus v duchovním životě Japonců ... 1
    Buddhismus v Indii, Číně a Japonsku ... 4
      a, Buddhismus v Indii
      b, Buddhismus v Číně
      c, Buddhismus v Japonsku
    I. Buddhismus jako státní náboženství ... 6
       a, Buddhismus a duchovní základy státní politiky ... 6
       b, Království Buddhy a země Bohyně slunce
       c, Pojem (představa) císaře a krále v buddhistickém učení
       d, Císař Šomu a země posvátného lotosu
       e, První setkání buddhistického světa zkušeností s japonskou estetikou
       f, Teoretický buddhismus a kněžství
    II. Nový státní buddhismus v Japonsku ... 14
     1, Buddhistická symbolika ... 14
      a, Čistá symbolika
      b, Čistá duchovní mystika
      c, Tajuplná symbolika
      d, Symbolika věčnosti
     2. Japonská spiritualita a tajuplná symbolika ... 17
     Ničiren - sekta jako ztělesnění vlasteneckého buddhismu ... 19
    III. Buddhismus jako náboženství jednotlivce ... 20
     1, Učení nebeské věčnosti (Jo-do-kyo) ... 22
      a, Ráj v buddhistickém smyslu
      b, Víra v laskavost (milosrdenství)
     2, Zen, tajuplný symbolismus ... 26
      a, Zen a duch samuraje
      b, Zen sekty v Japonsku a mystická psychologie
      c, Zen a japonská kultura žití
     Japonsko-buddhistický pohled do budoucnosti... 31

    Genjo Koan. Aus dem Zen-Text Shobo genzo von Patriarch Dogen, Quellenstudien zur Religionsgeschichtet 1


    Vydavatelství
    německy
    Vydáno 1940
    Počet stran: 15
    ISBN:
    Popis: bude doplněno

    Branný zápas judo


    Autor:Adolf Andrej Lebeda, Ladislav Pikhart, Junyu Kitayama
    Vydavatelství STN
    česky
    Vydáno 1954
    Počet stran: 102
    ISBN:
    Popis:
    Brožura obsahuje pokyny pro zakládání a vedení oddílu judo a celoroční methodický plán, který platí vlastně pro tři roky, během nichž se může začátečník stát vyspělým judistou. Těžištěm knihy jsou nejdůležitější kapitoly základů juda - padání, vychylování a popisy chvatů základního pátého stupně žákovské zdatnosti (pátého kyu). Jsou doplněny instrukčními obrázky, a u českých názvů jsou uvedeny i názvy japonské, předepsané Mezinárodní unií judo.

    Základy judo


    Autor:Lebeda A. Adolf, Technická účast: J.Kitayama 5.dan, L. Pikhart 3.dan, V. Lorenz 3.dan
    Vydavatelství Sportovní a turistické nakladatelství
    česky
    Vydáno 1960
    Počet stran:
    ISBN:
    Popis:
    Souborná příručka s dějinami a teorií džuda, pravidly a zkušebním řádem, metodikou tréninku, vzorovými plány výcviku a cvbičebních hodin. Popis jednotlivých chvatů anácvikovými pokyny je uspořádán systematicky podle klasifikačních stupňů.

    Sebeobrana Kodokan goshin jutsu


    Autor:Dr. Junyu Kitayama, Vladimír Lorenz
    Vydavatelství Naše vojsko Praha
    česky
    Vydáno 1963
    Počet stran: 171
    ISBN:
    Popis: Obsah textu čerpán ze stránek www.kodokanjudo.cz, jinak je součástí knihy
    Předmluva od autorů knihy
    Vzrůstající zájem příslušníků ozbrojených sil i široké veřejnosti o sebeobranu dal v poslední době podnět k zpracování několika knih na toto téma. Jsou to díla většího či menšího rozsahu, jejichž charakter je buď informativní, nebo naopak specifický, určený ke zvláštním účelům. Kniha, kterou vám předkládáme, se zpracováním, uspořádáním i vytyčeným cílem poněkud liší od všech dosavadních publikací tohoto druhu. Jejím hlavním úkolem je sloužit jako učebnice sebeobrany všem, kteří o ni mají zájem. Jako učebnice má poskytnout v dostatečné míře jak teoretické, tak i praktické pokyny k výuce základních sebeobraných technik. Pro splnění tohoto úkolu jsme použili výsledků nejnovějších výzkumů světových odborníků, kteří na základě dlouholetých praktických a teoretických studií shledali sebeobranné techniky, jež zveřejňujeme, jako nezbytný základ pro každého, kdo chce sebeobranu bezpečně ovládat. Považujeme za svou povinnost upozornit čtenáře, kteří jsou o sebeobraně méně informováni, aby nepovažovali popisované techniky za málo tvrdé vzhledem k vedeným útokům. Rychlé, přesné a důsledné provedení všech uvedených sebeobranných technik je dostatečnou odpovědí každému skutečnému útočníkovi. Proto je důležité přistupovat k praktickému nácviku teprve po důkladném prostudování první (teoretické) části knihy. Jen pílí, kázní a cílevědomým dodržování uvedených pokynů lze dosáhnout skutečné znalosti sebeobrany a mistrně ji ovládout. Spěch a ukvapenost jen znemožňují dosáhnout vytčeného cíle. Je nutné neustále se řídit didaktickou zásadou: od jednoduchému k složitějšímu, od poznaného k nepoznanému. Přáli bychom si, aby tato publikace přinesla jen užitek a jistý úspěch všem, kteří ji budou studovat a podle ní cvičit. Věříme, že bude spolehlivým a účinným pomocníkem zejména příslušníkům naší armády, příslušníkům ministerstva vnitra a Lidových milicí, kteří znalosti sebeobrany potřebují k výkonu své služby při ochraně svrchovanosti a nedotknutelnosti naší vlasti, nebo při hájení výsledků práce socialistické společnosti. Těm, kteří začínají, budiž tato učebnice dobrým přítelem a rádcem. Všem ostatním, kteří se již někdy sebeobranou zabývali a nenašli uspokojivou odpověď v problematice sebeobrany či jinak nedosáhli při některých praktikách očekávaných výsledků, chceme přinést nové poznatky a vyzvat je, aby se o úspěch pokusili ještě jednou. Na závěr podotýkáme: Jsme přesvědčení, že vám všem, kteří se budete poctivě snažit poznávat a stále se učit, bude tato kniha dobrým průvodem a vaše snaha bude zcela určitě korunována úspěchem.


    Obsah knihy:
    Obsah
    Předmluva
    Nová technika sebeobrany vysoké školy Kodokan
    Teoretické úvahy - Princip Juda jako základ sebeobrany
    Praktická technika sebeobrany
    Obrana proti úchopům oběma rukama
    Obrana proti úchopu levého límce
    Obrana proti úchopu pravého límce
    Obrana proti úchopu za paži a loket
    Obrana proti úchopu za límec zezadu
    Obrana proti škrení zezadu
    Obrana proti útoku obejmutím zezadu
    Obrana proti příčnému úderu
    Obrana proti úderu do brady
    Obrana proti úderu levou pěstí do obličeje
    Obrana proti kopu do břicha
    Obrana proti kopu ze strany
    Obrana proti pokusu o bodnutí
    Obrana proti přímému bodnutí
    Obrana proti bodnutí ze strany
    Proti holi zdvižené švihem vzhůru
    Proti úderu holí
    Proti bodnutí puškou s bodákem nebo holí drženou oběma rukama
    Proti čelnému napadení přiložením pistole
    Proti napadení pistolí držené bočním přiložením
    Proti nasazení pistole do zad
    Rozcvička

    Další knihy budou následovat ...

    Odkazy na kratší díla Džunjúa Kitajamy / Links to short Kitayamas works

    Zde je několik odkazů na pdf s několika kratšími pracemi pana Kitajamy (jsou v němčině). Každá sudá strana je otočena o 180 stupňů. Toto se dá ovlivnit při tisku - tisk na výšku, zvolit oboustranný tisk a přetáčet přes kratší stranu. Pak se vše vytiskne korektně jako kniha (aspoň myslím).
  • Junyu Kitayama, Der Shintoismus - pdf dokument - německy
  • Junyu Kitayama, Der Geist des japanischen rittertums - pdf dokument - německy
  • Junyu Kitayama, Buddhismus und Japan - pdf dokument - německy
  • Junyu Kitayama, Genjo Koan - pdf dokument - německy
  • Dr. Džúnjú Kitajama: Osobnost a společnost v moderním japonském románu, Nový Orient. Vol. 1, No. 10 (1945-46) pdf dokument - česky , naskenovaný článek
  • Dr. Džunju Kitajama: Umění Dálného východu a jeho zvláštnosti, Nový Orient. Vol. 2, No. 8 (1947) pdf dokument - česky , naskenovaný článek
  • Prof. Dr. Junyu Kitayama, Samurai - Japans Heldengeist Kampf- und Todesmut des japanischen Kriegers, německy strana 1 ; strana 2 , naskenovaný článek

  • Kitayama Junyu, Das Schwert des Japaners, "Marburger Zeitung, 31. Juli 1942, Nummer 212, Seite 7

    Das Schwert des Japaners
    Die Ritter schätzten und liebten ihre Schwerter mehr als alles andere sonst. Das Schwert ißt ja natürlich vom Begriff des Ritters nicht fortzudenken. Man nannte es darum die »Seele des Ritters«. Jeder Ritter wünschte sich ein wertvolles Schwert. Stammte ein Schwert von einem • unbekannten oder schlechten Meister, so bezeichnete man es als »dumpfes« Schwert oder als Gemüsemesser. Besaß aber ein untüchtiger Ritter, der guter Fähigkeiten zur Ausübung der Fechtkunst entbehrte, ein gutes Schwert, so sagte man: »Das Schwert weint.« Bis zu welch hoher Bedeutung das japanische Schwert in seiner Eigenschaft als Kunstgegenstand und Waffe gelangt ist, wie wertvoll, geschlossen und vollendet die materielle Struktur des Schwertes war, beweist die heutige Wissenschaft. Man hat versucht, die großen Meisterwerke der Schwertschmiedekunst japans chemisch und physikalisch zu analysieren, um ihre Konstruktion festzustellen. Dank der Errungenschaften der modernen Naturwissenschaft gelang es, die Struktur des Metalls in allen Einzelheiten genau festzustellen. Aber es ist bis heute unmöglich Reblieben, aus der Strukturanalyse das gleiche Schwert oder ein ähnliches durch syntheisches Verfahren wieder herzustellen. Ein Kunstwerk läßt sich wissenschaftlich analysieren — man kann auch Rembrandts oder Hürers Gemälde mit Röntgenstrahlen durchleuchten und hat das teilweise sogar getan —, aber diese Gemälde sind ohne die Hände ihres Meisters nicht wieder herzustellen.
    Junyu Kitayama



  • Práce, pojednávající o Kitajamovo díle / Other documents about Kitayamas work

    Kitajamova díla se průběžně stávají předmětem vědeckého zkoumání, níže se pokusím uvést informace k některým pracem, na které jsem narazil.

  • Refracted axis: Kitayama Jun'yū and writing a German Japan, Erin L. Brightwell, 13 Oct 2015, 22 stran, http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/09555803.2015.1073167
    Abstract:
    The question of how individuals navigate a given regime is inevitably a delicate one, but one no less important because of its sensitivity. This article examines the case of one Kitayama Jun'yū – author of dozens of works during the 1930s and 1940s that purported to introduce Japan to a German audience – and his changing rhetorical strategies in presenting a Japan that would be acceptable to his readership. It employs an adapted notion of Bhabha's concept of ‘mimicry’ as a means to understand both developments internal to Kitayama's works as well as their changing reception. This framework recognizes that power dynamics played an influential role in cross-cultural exchange between the two countries; at the same time, it enables a depersonalized engagement with cultural politics that does not rest on identifying individual authorial political allegiances. Drawing on both Kitayama's writings and archival materials that reflect official and semi-private responses to his work, this article offers a closer look at how a particular Japanese intellectual negotiated Japan's place within the discursive space of the National Socialist regime.



  • V roce 1940 vydal „Setkání Západu a Východu – japonská kultura a tradice (West-Östliche Begegnung – Japans Kultur und Tradition).“ Autora hodnotí K. Egger v časopise „Zeitgeschichte“, rok 1941, č.10, následovně:
    „Tato kniha, koncentrovaná na pouhých 250 stranách, je jedno z nejzásadnějších děl světové literatury, zabývajích se ožehavými kulturně politickými otázkami. Jeho schopnost citlivého přístupu ke složité evropské problematice a duchovnímu vývoji naší rasy, jeho hluboké vědecké znalosti a konkrétnost nemají obdoby, což je obdivuhodné. Ale pozoruhodná je i jeho hrdost, konkrétně hrdost, s jakou nám jasne ukazuje a vysvětluje podstatu japonské kultury a zvyku. Ve svém díle tento Japonec píše, že naše národní poslání je splněno a není třeba vyžadovat pochopení. Velké množství faktu se mu daří podložit, napr. legitimnost vlastního národa. Takže upřímně rečeno, vůči takovému přístupu my, Němci, cítíme sympatie celým svým srdcem.v(Zkráceno.) Je nutné říct, že Kitajama nám, Evropanům, svým velmi ušlechtilým přístupem dal na srozuměnou poměrne drsnou pravdu. Měli bychom tuto skutečnost adekvátně přijmout a být mu zavázáni za to, že nám pomohl uvědomit si pravdu“.
    Zdroj: Přínos dr. Džun’jú Kitajamy, učitele japonského jazyka (zaměřeno na období jeho pobytu v meziválečném Německu) - Jošimi Ogawa, Jokohamská národní univerzita

  • Japanese Buddhism in the Third Reich, Brian Victoria, 2014, anglicky - kapitola Kitayamas Junyu's Role, Journal of the Oxford Centre for Buddhist Studies http://jocbs.org/index.php/jocbs/article/view/101/121

  • Getting Back to Premodern Japan - Tanabe’s Reading of Dōgen, Ralf Müller, https://nirc.nanzan-u.ac.jp/nfile/2058
    Up to 1945, the sole positive philosophical account of Dōgen was to be found in a brief work by Kitayama Jun’yū 北山淳友 (1902–1962). In 1940 Kitayama published his translation of the Genjōkōan, which he dedicated to Otto, claiming it to be “one of the greatest and most important masterworks of Buddhist mysticism and philosophy.”

  • Johannes WIENINGER, MAK, Wien: „Das Wesen unserer Kunst der europäischen kunstliebenden Welt näherzubringen“, Symposion aus Anlass des 140jährigen Jubiläums der Aufnahme diplomatischer Beziehungen zwischen Österreich und Japan im Jahr 1869, Die Republik Österreich und Japan während der Zwischenkriegszeit 1918–1938 (1945) veranstaltet von der Abteilung Japanologie am Institut für Ostasienwissenschaften der Universität Wien, 3. Juli 2009

    Abschließend sei noch ein kurzer Blick auf Junyu Kitayama (1902-1962) und sein kleines Werk „West-östliche Begegnung“ Berlin 1942 geworfen. Kitayama Junyu studierte Philosoph bei Jaspers und Husserl, war 1936 - 1944 Assistent am Japaninstitut in Berlin und Stellvertretender Leiter, 1944 - 1945 Ordinarius und Direktor des Ostasieninstituts der Universität Prag.

    Im Vorwort klärt er über seine Intentionen auf: „Zum Verständnis von Japan und seiner Kultur sind seit einigen Jahrzehnten die verschiedensten Werke geschrieben worden. Dieses Buch hat den Wunsch, den bisher von fremden Händen um Japan gesponnenen Schleier zu lüften und dazu beizutragen, eine innere Brücke zwischen Westen und Osten, insbesondere Deutschland und Japan, zu schlagen. Es will zum Verständnis der japanischen Kultur dem westlichen Leser einen Vergleich zwischen der westlichen und der östlichen Geisteswelt geben, zweitens die Stellung der japanischen Kultur in Ostasien vergegenwärtigen, drittens das Abendland in das Wesen der japanischen Kultur einführen. Es ist ein Versuch, die inneren Stimmen der japanischen Seele und Geistigkeit in deutscher Sprache unmittelbar widerklingen zu lassen; es ist also keine Übersetzung aus dem Japanischen. Uns, den deutschen und japanischen Menschen, in deren Herzen die unablässige Sehnsucht nach den höchsten Geistesschöpfungen lebt, ist die Gabe und die Aufgabe zuerteilt, eine dem zwanzigsten Jahrhundert gemäße weltumspannende Begegnung in ethischer und geistiger Beziehung herbeizuführen, die neue Perspektiven für Segen und Gedeihen der kommenden Welt eröffnet.“

    1. Westen und Osten
    2. Geistige Grundlagen ostasiatischer Kultur
    3. Chinesische und japanische Geistigkeit
    4. Geistigkeit und Tradition in Japan
    5. Geschichte und Kultur Japans
    6. Wesensbetrachtung der japanischen Kulturschöpfung
    7. Der Weg (Do) als Tradition in der japanischen Kulturschöpfung
    8. Der Weg der Dichtung (Hai-Kai-Do)
    9. Kosmos als Gegenstand der Malerei
    10. Deutsche Romantik und ostasiatische Dichtung
    11. Buddha, Wahrheit und Welt
    12. Religiöse Welt und japanische Religiösität

    Kitayamas Betrachtungen stehen der Tsuzumis nahe.
    Wiederum ist nicht der Buddhismus die Triebfeder japanischer Kultur. In der Herausarbeitung der west-östlichen Unterschiede finden wir das Streben nach gottgewollter Harmonie in der Trias "Himmel-Erde-Mensch" wieder.
    "... Das Licht der Erkenntnis steigerte sich dann bis zum Gipfel des Individualgeistes.

    Die daraus hervorgegangene Kultur überflügelt die Natur, und jeder Mensch kämpft dann um sein eigenes Licht, das stärker leuchten soll als das des anderen. So verwandelt sich die Erde im Westen in ein lichterfülltes Reiches des menschlichen Geistes. Das sind der Glanz und die Schönheit der abendländischen Kultur.
    Im Gegensatz zum Schicksal der Entwurzelung blieb und bleibt die östliche Kultur im unbeschränkten und unverlöschbaren Licht des Kosmos. Ihr Schicksal, ihre Wesensart, ist die Verwurzelung im Kosmos. Der Ostasiate als einzelner ist tief verwurzelt in seiner Familie, seiner Gemeinschaft, in der Landschaft, die Himmel, Erde und Menschen umfasst. ..." und weiter: " In Ostasien ist ein geniales Kunstwerk trotz seiner Einmaligkeit nur ein Teil, nur ein Knoten der kosmischen Erscheinungen, ein Widerschein des kosmischen Antlitzes im Menschengeiste."
    Der Teezeremonie und der Blumensteckkunst, der im Volke verwurzelten Dichtkunst wird breiter Raum gewidmet, fernab von buddhistischen Interpretationen. Die historische Entwicklung der Kunst streift er kurz, hält sich aber an die Einteilung – Shintoismus - Buddhismus - Rittertum und schließlich für die Edo-Periode nennt er den Konfuzianismus, der dann in der Meiji-Zeit zum endgültigen Durchbruch gelangte: "Ein einziger Herrscher und ein einziges Volk."

    Sowohl Tsuzumis wie auch Kitayamas Werke sind im Zusammenhang mit dem Japaninstitut in Berlin und der politischen Verbindungen beider Länder zu bewerten. Die Überbetonung des Himmels als einigendes Element, steht den Zenbuddhistischen Ansätzen in der in englischer Sprache publizierten Literatur entgegen, auch wenn die gleichen Elemente als jeweils typisch für Kultur und Kunst Japans hervorgestrichen werden.
    Alle zitierten Arbeiten tragen deutliche nationale Züge, sie biedern sich jedoch dem westlichen Adressaten, so mein Eindruck, nicht oberflächlich an. Kitayamas Buch erlebte Neuauflagen bis tief in die 50er Jahre hinein, heute ist es vergessen. Über beide Bücher ging die Zeit hinweg.


  • Shintô und die Konzeption des japanischen Nationalwesens (kokutai) – Der religiöse Traditionalismus in Neuzeit und Modene Japans. (Handbuch der Orientalistik./ Handbook of Oriental studies Fünfte Abteilung, Japan, 8. Band ), ISBN 9004103163, Leiden; Boston; Köln: Brill 1998, kap. TAISHÔ- UND FRÜHE SHÔWA-ZEIT, , s.281

    Unter Hinweis auf das Buch Kitayamas Westöstliche Begegnung werde die Frage aufgeworfen, „ob der japanische Weg nicht auch für uns gangbar sei und japanische Erziehungsmethoden auch in unseren militärischen Erziehungsplan eingebaut werden können. [...] In dem ganzen Buch würden die nationalsozialistischen Kräfte einer Neuordnung auf germanisch-deutscher Grundlage überhaupt nicht erwähnt. Im Vergleich zu Japan erscheine Europa als ein von den Kräften verschiedenster Art hin und her gerissener Erdteil.“
    Es bestehe die Gefahr, so endet der „Bericht aus dem Reich“, daß das „Bild Japans ohne die klare und positive Gegenüberstellung unseres eigenen Wertmaßstabes einen immer stärkeren Eindruck“ in der deutschen Bevölkerung hinterlasse.
    Die aus diesem Bericht hervorgehende unverhohlene Bewunderung Japans mochte zwar auf besorgte Skepsis auf Seiten des Sicherheitsapparates stoßen – man fürchtete bezeichnenderweise nicht eine Gegnerschaft der japanischen Auffassungen, sondern vielmehr deren, gerade auch im Lichte der eigenen Ideologie gesehene, Perfektion – sie wurde aber gleichwohl von höchster Stelle des Staates, Hitler persönlich, geteilt.


  • Der Untergang des Dritten Reiches im Spiegel der deutsch-japanischen Kulturbegegnung 1933–1945, Till Philip Koltermann, Unter Mitarbeit von ABE Yasuko, 2009, Harrassowitz Verlag · Wiesbaden, ISSN 0724-4703, ISBN 978-3-447-06072-1


  • Některé práce i lidé zmiňují anti Hitlerovský a antinacistický význam Kitajamovi knihy (West-Östliche Begegnung – Japans Kultur und Tradition) / Anti Hitler and Antinacists meanings some passages from Kitayamas book (West-Östliche Begegnung – Japans Kultur und Tradition)

    Zde jsou některé konkrétní zmínky:
  • rešerše na knihu Hans-Joachim Bieber: SS und Samurai. Deutsch-japanische Kulturbeziehungen 1933-1945. Monographie aus dem Deutschen Institut für Japanstudien, Band 55. München: Iudicium 2014. 1311 Seiten. ISBN 978-3-86205-043-7, Euro 148,- http://www.oag.jp/images/reports/Notizen1510-Lins.pdf
    "... konnte 1941 bei de Gruyter in Berlin ein Buch ( West-östliche Begegnung) erscheinen, dessen Verfasser Kitayama Junyū – gleichsam gegen Hitler – von japanischer „Kultur - schöpfung“ sprach und vor oberflächlichen Vergleichen zwischen den Kulturen beider Länder warnte (sicherlich meinte er auch den zwischen der SS und den Samurai)."

  • Japan im Spiegel des Nationalsozialismus: Das Japanbild im nationalsozialistisch geprägten Deutschland von 1933-1945 Rudolf Richter, německy
    Zdroj: zde
    Im Kontext Japan sollte die Zeitschrift ausserdem die von Hitler und fuhrenden NS-Politikern getatigten negativen Ausserungen uber Japan revidieren. Diese Revision ging nicht nur von deutschen Site aus, sondern wurde auch von in Deutschland lebenden Japaner angestrengt.

    Professor Kitayama Junyu, war einer der bedeutendsten japanischen Kulturvermittler in Deutschland und trug zum Verstandnis der japanischen Kultur bei. das Werk West-ostliche Begegnung (Erstveroffenlichung 1940) war der interessanteste Versuch der Abqualifizierung der japanischen Kultur durch Hitlers Mein Kampf und der NS-Ideologie entgegen zu Wirken.
    Kitayama, der seit 1936 stellvertretender Leiter des Japan Instituts Berlin war, ubte offentlich Kritik an den insultierenden japanspezifischen Ausserungen in Mein Kampf. Eine Passage ubt deutliche Kritik and der westlichen Sicht Ostasiens:

    "Man sagt: Die westliche Kultur ist eine aktive und die ostliche eine Passive. Hegel behauptet: Die westliche Kultur is eine Kultur der Freiheit and die ostliche eine Kultur der Knechtschaft. Spengler betont: Die Kultur des Westens ist eine schopferische und die des Ostens eine tragende. Gegen diese Betrachtung und allgemeinen Vergleiche ist einzuwenden, dass sie wegen mangelnder Kenntnis der ostasiatischen Kultur und wegen der Oberflachlichkeit ihrer Untersuchungen nicht die Wahrheit getroffen haben und infolgedessen einseitig mit westlichen Augen die Kultur des Ostens ansahen und zu verstehen glaubten" (seite 12-13)

    Kitayama Junyu kritisiert hier die westliche Meinung, die auch Hitler in Mein Kampf zum Ausdruck brachte. Es is jedoch fraglich, ob Kitayama Hitler direkt kritisiert, da sein Buch West-ostliche Begegnung von der NS-Zensur freigegeben wurde. Kitayamas Werk wurde sogar von Angehorigen der SS gelesen, wie eine Buch-Einstempelung der Ordensburg Sonsthofen in einem Exemplar beweist.

    Der Kulturaustausch zwischen Japan und Nazi-Deutschland wirkt in seiner Betrachtung verzerrt und chaotisch, da Japan von der NS-Ideologie von Anfang an abgewertet wurde. Ab den 10er Jahren steigt Interesse and der japanischen Kultur innerhalb Deutchlands un der NS-Fuhrung und deren AIdeologie. Die diversen Kulturzeitschriften, wie Berlin-Rom-Tokio oder die Publikationen von Kitayama Junyu haben nich dazu gefurt, dass Hitler personlich seine in Mein Kampf erwahnte ideologische Meinung revidierte. Vilemehr hat dies zu einem Kurswechsel der Aussen, wie auch Innenwirkung den NS-Japanbildes gefuhrt. Was auch wahrscheninlich durch den Einfluss der japanischen Propaganda auf die geistige Einstellung Nazi-Deutschlands passierte.

  • Věznění pana Kitajamy, svazek STB (Státní bezpečnosti) / The imprisonment of Mr.Kitayama, his files in STB (State Security Service) archive

    Na internetu jsem našel informaci o svazku, který si vedla STB k panu Kitajamovi. Jeho křestni jméno je zkomoleno, nicméně příjmení a datum narození souhlasí. Zvláštní je datum zavedení svazku. Ten je až v roce 1976, cca 13 let po Kitajamovo skonání.
    http://www.svazky.cz/sekce/Databaze_EZO

    Jméno Pohlaví Datum narození Místo narození Státní příslušnost 1 Státní příslušnost 2 Datum zavedení
    JUNYN KITAYAMA M 29.01.1902 JAPONSKO JAPONSKO 28.08.1976
    Archivy
    Archivní číslo Archivující útvar Problematika
    H-137/SU SEO VOS FMV
    H-137 SEO VOS FMV

    Ke Kitajamovu věznění v roce 1945 a 1946.
    Z japonskeho zdroje (jehož český překlad je dostupný na tomto webu) je info:

    1945, květen: s koncem války se Česko-Slovensko stalo samostatným státem a kvůli politickým změnám byl uvězněn a strávil jeden rok na nucených pracích. Byl v několika různých věznicích.
    1946, léto: propuštěn z vězení.
    1946, červen: na žádost českoslovenké atletické asociace začal učit judo na různých místech.
    Rovněž začíná učit japonštinu na Státní jazykové škole.


    Němci po válce se stali v Čechach obětmi nejrůznejšiho násilí a utrap. Dobu neznám, nejsem historik, nicméně jak je zřejmé, doba byla tvrdá, v lidech byla velká zlost za útrapy za protektoratu a též prosazována byla kolektivni vina. České zdroje o tom moc nepíší a nezmiňují, co se tu a jak přesně dělo. Nic pěkného ze strany Čechů to zřejmě nebylo. Ale našel jsem jeden článek z dosti kontroverzního zdroje. Nicméně, popisuje tuto dobu a tyto věci.

    http://nassmer.blogspot.cz/2009/04/sudetsti-nemci-vykonavali-od-roku-1945.html
    Tudíž je možné, ze Kitajama, jako příslušník nepřátelské mocnosti za 2. světové války (Japonsko bylo členem Osy Berlín - Ŕím - Tokio), byl spolu s Němci dán do jednoho pytle a tak byl nasazen na nucené práce, dle výnosu ( dekret č. 71 z 19. září 1945) prezidenta Benese roce 1945, "který pro všechny tyto „cizince“ zaváděl pracovní povinnost. Fakticky na ně ovšem byla uvalena okamžitě po osvobození. Povinnost se však vztahovala i na ty, kteří nebyli internováni v různých lágrech."
    A je možné, že žádný soud vůbec nebyl.

    Ze zdroje výše sem dávám citaci o lágrech pro Němce:
    "Mezi koncentračními tábory a zařízeními, které byly po květnu 1945 pro Němce nově zřízeny nebo obnoveny, můžeme jmenovat Adolfovice (okres Jeseník), Domašov (taktéž), tábory v okolí Ostravy, tábory kolem Vítkovic, Jiřetín (okres Varnsdorf), Bruntál, lágr u Jičína, Hodolany u Olomouce, Horní Staré Město (u Trutnova), Rychnov, Ústí nad Labem, Sklárna v Chomutově, Prunéřov u Kadaně, Ušovice u Mariánských Lázní, Třemošná u Plzně, Plzeň-Bory, Chrastavice u Domažlic, Dubí u Kladna, Helenín u Jihlavy, Horní Kosov (u Jihlavy), Bartoušov (taktéž), Kounicovy koleje v Brně, Pohořelice a další. V oblasti Velké Prahy existovalo 25 lágrů pro Němce, v okolí Mostu jich bylo celkem 30: k nejvíce obávaným patřilo Záluží (zejména lágr číslo 28), lágr číslo 37 Most, Dolní Jiřetín, Vrchoslav a Litvínov."

    Tyto skutečnosti ve vztahu k osobě pana Kitajamy budou nadále zkoumány a případně doplněny nebo upraveny.

    Léčitel / Healer

    Jak bylo již zmíněno, pan Kitajama ovládal kuacu. Toto byl jen zlomek jeho uzdravovacích znalostí. Dle informací pamětníků též pomáhal lidem svým léčením pomocí způsobů orientální medicíny (práce s energií, moxování a jiné). O tom, kde se naučil tyto techniky není nic známo, lze jen předpokládat, že během studií v mládí v Japonsku.

    Vzpomínka paní Dobromily Doubkové na léčení Vladimíra Lorenze:
    Vladimír prodělal asi pět žloutenek v krátkém období po sobě, někde v těch letech kolem roku 1956, nevím přesně. To byla taková doba velkého výskytu žluotenek, sama si pamatuji ze školky že jsme měli vše od chloraminu a ovázané kliky hadry namočenými v chloraminu.
    a jeho tělo bylo z koncentráku a i následně nedostatečné výživy značně oslabeno a tak se ho chytaly, ty žloutenky.
    A jedno se na Urlicháku to je náměstí v HK, na ulici dokonce zhroutil. Odvezli ho a zjstili tak vysoké hodnoty, že to bylo na konečnou. Poslali ho na léčení do KV kam posílali lidi, kteřiíbyli už na tom moc špatně, konečná.
    No a zasáhl pan Kitajama."Lorenz, hm, s tím musíme něco udělat, hm."
    on prý takhle pomrukoval, když se nad něčím zamýšlel hm.
    A provedl moxu ze zapálených bylin na noze a na ruce.Tam měl Vladimír jizvičky po popálení. Na ruce na hřbetu ruky mezi prsty ukazovák a palec. A na noze myslím nad kotníkem z vnitřní strany.
    Když přijel do Varů, tak po nových odběrech krve je srovnávali s těmi z HK a kroutili hlavami, že došlo k nějakému omylu, že ty testy nejsou vůbec špatné.
    Vladimír pak jedl normálně, jen okurky syrové špatně trávil.
    Vůbec si myslím, že mu pomohl poprat se s mnohými důsledky koncentráku a následné persekuce komunisty.

    Citáty pana Kitajamy / Quotes of Mr. Kitayama

  • "Strach, to je nemoc duše, musíte se jí zbavit."
  • "Největším nepřítelem kariéry každého člověka je jeho vlastní lenost."
  • "Kéž by si lidé a národy rozšiřovali vzájemným poznáním své obzory a ve svých srdcích otevřeli dokořán okan do světa, aby zbořili čínskou ze%d nenávisti a sobectví, která odděluje lidi a národy našeho těžce zkoušeného století! Pak by se zrodilo opravdové svobodné lidství a vnitřní dorozumění Západu a Východu by neslo své plody." ( závěrečný odstavec z článku Dr. Džunju Kitajama: Umění Dálného východu a jeho zvláštnosti, Nový Orient. Vol. 2, No. 8 (1947) )
  • Vladimír Lorenz na Kitajamu vzpomíná: „Byl to první člověk, na kterého jsem narazil, který mi nezalhal jediné slovo. Vždycky říkal: Lorenz, pamatuj si: Co říkáš, to čiň! Nikdy nebuď v rozporu s tím, co říkáš a děláš. To vždycky vede do zkázy."

  • Učitel judo v Československu / Judo teacher in Czechoslovakia

    Jak zmiňuji výše v literatuře či článcích v časopisech z let 1950 - 1960 věnující se judu nebo sebeobraně pomocí juda, je mnohdy zmiňováno jméno pana Kitajamy. Jako člen Československé obce sokolské učil mezi judisty a především judisty ze Sokola z Československa judo. Jeho vliv je dnes spíše zapomenutý, nicméně níže zvěřejněné články z časopisu dokazují, že poválečné době sehrál významnou roli vzestupu úrovně juda v Československu. Kitajama se snažil se předávat techniku i filozofii juda a dbal na správné zvládnutí základů juda.

    Kitajama a cvičení v klubu VŠ Praha
    Dle vzpomínek pamětníků navštěvoval pan Kitajama občas tréninky juda klubu VŠ Praha v domě Maratón, kde cvičily veličiny juda pánové jako Karel Zrůbek a Vladimír Lorenz a další. Při trénincích hovořil dobrou češtinou, byl usměvavý, lidský, vždy s dobrou náladou a nikdy si na nic nestěžoval. Z jeho osobnosti vyzařovaly klid, nadhled a vnitřní síla, jenž se projevovala na způsobu, kterak klidným hlasem hovořil. Pan Kitajama byl malé postavy cca (165 cm, 63kg) a mezi jeho oblíbené techniky patřily techniky ze skupin Goši waza (přehozy pomocí boků) a Aši waza (podmety). Techniky Sutemi waza (strhy) moc nepoužíval. Taktéž byl silný v technikách boje na zemi, kde prý soupeře nemačkal, ale držel a velmi rád přecházel a kombinoval techniky (držení, škrcení, páčení). V boji v postoji bylo vzpomínáno, že uchopoval soupeře lehce, ale při precizním vychýlení velmi důrazně působila jeho velká síla zápěstí a předloktí, což dávalo velkou dynamiku jeho vychýlení. Kladl důraz na kombinaci technik a nevracení se z neúspěšné techniky, ale pokračování v útoku další technikou. Důraz byl také kladen na precizní techniku chvatů a také zejména na provedení vychýlení soupeře z rovnováhy. Po rozcvičení se provádělo mokusó (soustředění v seiza) a ti kdo během cvičení vyrušovali, tak bývali odkazováni na několik minut do kouta tělocvičny, kde seděli v seiza a dívali se do zdi, podobně jako je to v zenových dódžó při zazenu. Tak docházelo k potřebného zklidnění. Tréninky pod jeho vedením byly jinak velmi namáhavé, nebylo nic výjimečného, když během tréninku jednotlivec shodil/vypotil 2,5 kg. Na konci tréninku se lidé pravidelně vážili. Hodně se posilovalo, aby se vybudovalo silné a odolné tělo a cvičilo se učikomi (série nástupů do chvatů) v provedení na obě strany, randori (cvičný boj), také kata a použití technik juda v sebeobranných situacích. Někdy pan Kitajama učil také základy kendžucu (japonský šerm).
    Během tréninků často v praxi ukazoval své ovládání technik juda známých jako kuacu (resuscitace, zdravověda). Toto prý mistrně ovládal a byl schopen účinně pomoci při nejrůznějších zraněních z tréninků (vykloubení, naražení, distorze, zaražení dechu). (čerpáno z informací z rozhovoru s panem Václavem Němcem z Českých Budějovic, který v té době v Praze studoval VŠ a cvičil judo)

    Kitajama a judisté z Hradce Králové
    Další zmínky jako o učiteli juda najdeme mezi judisty Sokola Hradec Králové kde do roku 1959 působil jeho žák Vladimír Lorenz. Na jeho pozvání se pan Kitajama účastnil pravidelného letního 14denního soustředění na zdejším lehkoatletickém stadiónu a přislíbil Lorenzovi spolupráci v oblasti psychické přípravy východní filosofie spojené s aplikací v rámci praktických ukázek na tatami. Mezi oddílem a prof. Kitajamou vznikla úzká spolupráce a do značné míry ovlivnila technický růst hradeckého judo. Pan profesor Kitajama byl členy ve vší úctě zván „Kitka“, stal se řadě členů blízkým a napomohl rozvoji juda v Hradci Králové.

    Paní Dobromila Doubková vzpomíná na vyprávění pana Lorenze:
    Pana Kitajamu do Hradce Králové prý přivedl pan Lorenz. Přijížděl pravidelně 1x měsíčně a cvičilo se v sobotu po práci a v neděli.. V sobotu odpoledne se scházeli v tělocvičně - to se ještě v sobotu pracovalo, a cvičili. Pak večer někde pan profesor spal - ale to myslím, že bylo u Lorenzů, protože to vyplývá z různých pozdravů v dopisech rodině Vladimíra, a v neděli zas cvičili. V poledne měli zadaný oběd v Grandu, což byl hezký,prvorepublikový hotel, kam chodívala hradecká smetánka na kávu, no a pak po obědě jim tak dvě hodiny povídal, než jim slehlo a zase cvičili.

    Podobně vzpomíná i pan René Srdínko.
    Také se zmínil, že Kitajama byl první, kdo judistické techniky vysvětloval vždy stejně a na podobných principech - zlomení soupeřovo rovnováhy, nástup do chvatu, hození soupeře. Do té doby čeští učitelé juda, vždy učili techniky tak jak, slyšeli na nějakém semináři v zahraničí - u Kitajamy to bylo jinak, vždy stejně s nadhledem znalosti věci. Kitajama do Hradce Králové přišel v době po válce, kdy nikde nic nebylo,v rádiu jen budovatelské písně a plnění plánu na 110 %. A najednou přišel člověk, který vykládal úplně jiné věci. Povídal o přesahu smyslu cvičení juda v širších souvislostech, což vzhledem k době bylo něco, co bylo pritažlivé. Pan Srdínko také vzpomíná, že Kitajama je naučil autogenní tréning, to si prý srovnal, až při škole na kotrmelce. Kitajama byl velmi opatrný co a komu říká a jak. O svém věznění v Československu vůbec s nimi nemluvil, takže o tom ani nevěděli. Mluvil pěknou češtinou (prý predválečnou), nicméně mu dělalo problémy vyslovovat r.

    Další zmínky o působení Džunjúa Kitajamy jako učitele juda / Next informations about him as teacher of judo

  • v předmluvě k článku Džigora Kana „DER BEITRAG DES JUDO ZUR ERZIEHUNG", "Přínos juda ke vzdělávání" je Kitajama zmíněn Alfrédem Rhodem jako jeden z japonských učitelů džuda v Německu (srpen 1932) http://www.tsv-altusried.de/fileadmin/user_upload/tsv-altusried.de/judo/downloads/Beitrag_des_Judo_zur_Erziehung.pdf
    "Vor Beginn seiner ersten internationalen Judo-Sommerschule vom 7.-12. August 1932 setzte sich Alfred Rhode mit dem Gründer des Kodokan in Tokio, Herrn Professor Jigoro Kano, in Verbindung. Er teilte ihm mit, dass er beabsichtige, die Technik des europäischen Judo durch die Schaffung dieser jährlich im Sommer abgehaltenen Lehrgänge zu fördern, zu denen er auch japanische Lehrer wie Koizumi, Tarn, Ishiguro, Dr. Kitabatake, Otani, Dr. Kitayama und Hano Rhi einzuladen gedenke. Er bat ihn, seine Grundsätze und Gedanken über Judo schriftlich darzulegen, um in diesem Sinne die Lehrgänge durchzuführen. Herr Professor Kano sandte ihm daraufhin den nachfolgenden Beitrag, der die Grundzüge des Judo so anschaulich darstellt, dass man sie gut und gerne als einen philosophischen Lebensleitfaden bezeichnen kann."
  • časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 2 č.8, srpen 1950, vydavatel Česká obec sokolská / zmínka o zásluhách Kitajamy na složení českých zástupců zkoušek na 1.dan
    informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia
  • časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 2 č.9, září 1950, vydavatel Česká obec sokolská / kreslený seriál o základech juda
    informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia

  • časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 2 č.10, říjen 1950, vydavatel Česká obec sokolská / kreslený seriál o základech juda
    informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia
  • zmínka v článku Zpráva o škole krajských instruktorů jiu-jitsu - časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 3 č.9, září 1951, strana 287, vydavatel Česká obec sokolská
    "Ústředí jiu-jitsu přispělo k úspěchu školy navíc tím, že požádalo o spolupráci experta dr. J. Kitayamu, který ochotně přijel a s největší obětavostí se věnoval bez rozdílu všem frekventantům. Dr Kitayama, ačkoliv cizinec, neovládající dokonale náš jazyk, splynul s kolektivem školy takovým způsobem, že každý z posluchačů ho považuje za svého přítele a rádce. Děkujeme, bratře profesore!"
    informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia
  • časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 3 č.11, listopad 1951, vydavatel Česká obec sokolská
    informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia

  • časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 4 č.8, srpen 1952, vydavatel Česká obec sokolská / zpráva z průběhu Krajské školy cvičitelů jiu-jitsu z dubna 1952 konané v Hradci Králové
    informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia

  • časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 4 č.10, říjen 1952, vydavatel Česká obec sokolská / Zprávy z ústřední sekce
    informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia

  • časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 7 č.2, únor 1955, vydavatel Česká obec sokolská / Reportáž A.A.Lebedy (trenér národního týmu) o Mistrovství Evropy judo 1955, v části o pohovorech s japonskými trenéry juda sděluje, že to, co je učí Kitajama se shoduje s tím, co učí jiní japonští učitelé a veřejně vyjadřuje poctu Kitajamovo výuce a předávaným judstický znalostem
    informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia informations about Kitayama judo teaching in Czechoslovakia

  • Vzpomínky různých lidí na pana Kitajamu / Memories of different people about Mr. Kitayama

    Vlasta Winkelhöferová - přední česká japanoložka, překladatelka, spisovatelka oceněná Řádem vycházejícího slunce
    "obávám se, že Vám k osobě dr. Kitajamy nemohu poskytnout žádné závažné informace. Pouze vzpomínku. Japanologii jsem začala studovat na podzim r. 1950 a od druhého semestru jsme měli na seznamu přednášek uvedenu jedenkrát týdně dvouhodinovou přednášku (?seminář? či co to vlastně bylo) z oblasti japonského jazyka, kterou dr. K. vedl. Hned při první hodině nám dr. K. vykládal, jak vysokou inteligenci musí mít člověk, který chce zvládnout japanologická studia, a při té příležitosti se velmi přezíravě vyslovil o inteligenční kapacitě žen, které na to prostě nemají. Byla jsem jediná žena v učebně, a tak jsem to nutně vztáhla na sebe. Jakožto úspěšná studentka, vychovaná pokročilým koedukovaným československým školstvím ( nadto prošlá kosmopolitním atmosférou na Francouzském gymnáziu) a žijící v prostředí, v němž rovnost mužů a žen byla považovaná za naprostou samozřejmost, jsem to vzala jako těžkou urážku. Veškeré další hodiny dr. K. jsem už navždy důsledně bojkotovala. Postupem let jsem samozřejmě pochopila, že ona to asi ani nebyla přímo osobní invektiva vůči mně, nýbrž vžitý a pro něho tudíž samozřejmý postoj japonského muže, jenž byl produktem patriarchální japonské společnosti v době Meidži a Taišó a tehdejší japonské výchovy chlapců. Nicméně pro mne to byl šok, první zážitek tohoto druhu v mém dosavadním životě, a postoj dr. K. byl pro mne naprosto nepřijatelný. Dr. K. se na fakultě později vyskytoval zřídka (snad už tam ani nepůsobil?), a proto i poté, co jsem nastoupila na fakultu jako asistentka, jsme se úspěšně míjeli. Dva roky po absolutoriu jsem pak s manželem odjela na čtyřletý pobyt v Japonsku a s dr. K. jsem se již nikdy neviděla."
    PaeDr. Jiří Koritenský - judista z Hradce Králové
    "Při návštěvách výše jmenovaného (pana Kitajamy- pozn. autora webu ) jsem byl v dorosteneckém věku a na eho treninkové náštěvy nelze zapomenout. V podstatě nás učil nejen základům juda, ale i filozofii bojového sportu. Jinak jsem byl moc mladý, abych mohl hodnotit jeho perfektní práci pro české a hradecké judo."

    Vladimír Lorenz (8.dan judo) - osobní přítel a žák pana Kitajamy
    "„Mým prvním učitelem byl japonský profesor Kitayama. Ovládal patnáct jazyků. Osobně jsem se s ním setkal po roce 1945. O jeho existenci jsem se dozvěděl v koncentráku, kde jsem na papíru z novin, který jsme používali na záchod, četl o jeho knize ,Setkání Východu se Západem‘.“
    „Když jsem se vrátil z koncentráku, sešel jsem se s ním a dělal mu 19 let asistenta. Bylo to řízení osudu.“ Lorenz na Kitajamu vzpomíná: „Byl to první člověk, na kterého jsem narazil, který mi nezalhal jediné slovo. Vždycky říkal: ‚Lorenz, pamatuj si: Co říkáš, to čiň! Nikdy nebuď v rozporu s tím, co říkáš a děláš. To vždycky vede do zkázy.‘ “"


    Paní Doubková vzpomíná na událost, kdy byl Kitajama již v nemocnici se svojí nemocí
    „třeba že Kitka potřeboval pro sve uzdravování mikane to jsou mandarinky a manžel (Vladimír Lorenz) mu je v komunistickem Československu v letech 1961-2 nemohl sehnat
    možná to byla i vzpominka na doma - kolem Shizuoka se hojně pěstují"


    Ivan Špička (průkopnik sindefendologie, jeden z tvůrců monosignální sebeobrany MS-1) - přítel a student pana Kitajamy
    zmiňuje velmi osobu pana Kitajamy v předmluvě k českému vydání Kitajamovi knihy "Setkání Východu se Západem". Kniha měla vyjít v roce 1993 v nakladatelství TRS Praha, nikdy ale nevyšla - předmluva se jmenuje Ivan Špička: Stíny stínů anebo nestinné stíny

    Edmund Husserl - známý německý filozof a učitel Kitajamy na Univerzitě ve Freibergu. Text je z Husserlova dopisu otci pana Kitajamy.
    „Studium Vašeho syna Džun’júa se protáhlo a jistě si děláte starosti, ale já se Vám jakožto jeho učitel zaručuji, že Vaše obavy jsou zbytečné. Od první chvíle jsem se o Džun’júa zajímal, jeho přirozený talent a svědomitost, stejně jako jeho pokrok ve studiu obecných věd a filozofie, mi dělají radost. (Zkráceno.) Myslím, že Váš syn má pred sebou skvělou budoucnost a jednoho dne budete určitě i vy na něj pyšný. Profesor Leumann, jenž učí Vašeho syna sanskrit, stejně jako všichni ostatní, kterí znají Vašeho syna, do něj vkládají velké naděje. Není nic, kvůli čemu byste si měl dělat starosti.“

    Buddhistický chrám Kjónendži ( 教念寺 Kyonen-ji ) v Jaizu ( 焼津市 Yaizu-shi) / Buddhist temple Kyonen-ji in Yaizu-shi

    Kitajamovým rodištěm i místem jeho posledního spočinutí je oblast buddhistického chrámu Kjónendži ( 教念寺 Kyonen-ji ) v Jaizu ( 焼津市 Yaizu-shi) v prefektuře Šizuoka na ostrově Honšú v Japonsku. Kitajamův otec a později i Kitajamův mladší bratr zde byli představenými tohoto chrámu patřící k buddhistické škole Čistá země ( Džódošú, Jōdo-shū 浄土宗 ). Na pozemku chrámu se nachází Kitajamův náhrobek a též i "Pomník filozofie" z roku 1984. Jižní část pozemku je hřbitov a severní část jsou chrámové budovy.

    Adresa: Kyonen-ji, Higashiogawa 5-19-1, Yaizu, Shizuoka prefecture, Japan, Telefon: 054-68-4026
    所在地: 教念寺, 〒425-0035 静岡県焼津市東小川5丁目19−1, お問合せ先 電話 054-68-4026

    GPS: 34°51'25.8"N 138°18'43.8"E

    web: http://www.jodo-ss.com/104%E3%80%80%E6%95%99-%E5%BF%B5-%E5%AF%BA%E3%80%80%E7%84%BC%E6%B4%A5%E5%B8%82%E5%B0%8F%E5%B7%9D
    web: http://www.jodo-ss.com/2010/09/104.html
    web: http://www.yaizu-muramatsu.co.jp/jiin/kyounenji.htm




    fotografie jeho náhrobku v chrámu Kjónendži v Jaizu (prefektura Šizuoka, Japonsko) - zdroj: http://blog.livedoor.jp/shizuokak/archives/3648799.html
    fotografie jeho náhrobku v Jaizu v chrámu Kjónendži v Jaizu (prefektura Šizuoka, Japonsko)

    fotografie Pomníku Filozofů v chrámu Kjónendži v Jaizu (prefektura Šizuoka, Japonsko) - zdroj: http://blog.livedoor.jp/shizuokak/archives/3648799.html
    fotografie Pomníku Filozofů v chrámu Kjónendži v Jaizu (prefektura Šizuoka, Japonsko)

    Mapa umístění chrámu Kjónendži v Jaizu (prefektura Šizuoka, Japonsko) - zdroj Google Maps


    Letecký pohled na Kjónendži - zdroj Google Maps


    Pohled na vstup na pozemek chrámu z ulice na východní straně pozemku (foto z května 2012) - nalevo za vstupní branou je vidět Pomník Filozofů - zdroj Google Earth


    Další zajímavosti / Other interesting things

    Malba s citátem pana Kitajamy z památníčku paní Věry Spěváčkové rozené Šímové / Kitayamas painting from children remembering book (scrapbook) - from Ms. Vera Spevackova


    Když je člověk mladým,
    má býti jako sakura.
    Když je starý,
    má býti jako Fudžijama.
                           Kitajama


    When one is young,
    should be like sakura.
    When one is old,
    should be like Fujiyama.
                           Kitayama

    Kniha s věnováním od Kitajamy / Kitayamas book with his dedication

    Na internetovém portále Ebay byla v aukci ke koupi Kitajamova kniha Metaphysik des Buddhismus : Versuch einer philosophischen Interpretation der Lehre Vasubandhus und seiner Schule. Cena knihy 140 Euro byla k 27.2.2012 a v aukci se neprodala. V knize je ručně velmi úhledně napsané věnování v němčině generálu pěchoty Dr. Carlu Freiherr von Bardolff (1865-1953), jenž byl také prezident vídeňské větve Německo-japonské společnosti.

    Kniha darovaná Vladimíru Lorenzovi / Book-gift to Vladimír Lorenz

    Kniha s věnováním "Bratru Vladimíru Lorenzovi na památku Junyu Kitayama 1953 ( Sbírka pedagogických historických obrázků )" - ze sbírky pozůstalosti po Vladimíru Lorenzovi ve vlastnictví paní Dobromily Doubkové


    Jaké informace postrádám? / What informations are missing?

  • Jakékoliv podrobnější informace o jeho mládí strávené v Japonsku, o jeho rodině, zájmech (judo/jujutsu, kenjutsu aj.). / Any further information about his youth spent in Japan, about his family, about his interests (judo, kenjutsu etc.).
  • Podrobnější informace o jeho letech strávených v Československu. Jeho práce a působení tady. Více informací o jeho vlivu na českého japanologa Miroslava Nováka (their relationship). / More information about his years in Czechoslovakia. His work and influence here. More informations about his impact on the czech japanologist Miroslav Novak (their relationship).
  • Jakékoliv fotografie. / Any photos.
  • Jakékoliv vzpomínky pamětníků či reprodukce jejich sdělení. / Any memories of witnesses or reproduction of their communication.
  • Jakékoliv další informace k osobě, či díle pana Kitajamy. / Any next informations about the person or the work of Mr. Kitayama.
  • Ti co by chtěli přispět k obsahu webu a sbírce informací o panu Kitajamovi, pokusím se uvést několik tipů, kde a co, jelikož zatím se mi nepodařilo uvedené lidi vyslechnout, zdroje projít, probádat:

  • nepodařilo se mi kontaktovat pana Karla Fialu (japanologa, který zmiňuje Kitajamu ve vztahu k čekému japanologovi panu Miroslavu Novákovi)
  • v badatelně Ústavu Archivu Karlovy Univerzity jsou dokumenty a informace o panu Kitajamovi (dle zaměstnankyně archívu paní Jany Ratajové jsou v archivním fondu Kurátor německých vysokých škol v Praze), tam by měly být informace též k "Institut für Erforschung und Vermittlung der Kultur - und Geistesgeschichte Ostasiens" (Ústav pro studium a výuku kulturní - a intelektuální historie Východní Asie), který měl od roku 1944 Kitajama na UK vést
  • informace o Kitajamovo věznění/soudu po 2.sv. válce by mohly být v archívu Státní oblastní archiv v Praze - Mimořádný lidový soud Praha
  • informace o Kitajamovo svazku STB by jsou v archívu H-137/SU SEO VOS FMV
  • v neznámých novinách, které vycházely na Královohradecku v letech 1951, 1952 je rozhovor s Kitajamou. Zřejmě u příležitosti letní školy juda v Hradci Králové. Daný rozhovor se zatím nepodařilo najít .

  • Co bude následovat? / What next?

  • Postupně bych se rád zatím stručně věnoval popisu jednotlivých prací/knih pana Kitajamy - většinu se mi jich podařilo sehnat.
  • Doplňovat vzpomínky pamětníků na něj.
  • Zlepšit grafickou stránku a tématické členění webu, přechod na redakční systém WordPress.

  • Poděkování / Acknowledgement

    Rád bych zde uvedl jména lidí jako poděkování za jejich ochotu podělit se o informace, možnost je s nimi konzultovat a tím, že přispěli k obsahu tohoto webu.
    Konkrétně se jedná o:
    Dobromila Doubková (žena pana Vladimíra Lorenze - žáka pana Kitajamy), Yoshimi Ogawa (profesorka z Yokohama National University), Věra Spěváčková (dcera Františka Šímy - průkopníka českého juda), Václav Němec (judista z Českých Budějovic a pamětník pana Kitajamy), Volker Gempt (Präsident der Deutsch-Japanischen Gesellschaft Frankfurt), Vlasta Winkelhöferová (přední česká japanoložka), Toshihiro Matsui (můj japonský kamarád z Nobeoky), René Srdínko (judista z Hradce Králové a pamětník pana Kitajamy).


    Sběr informací na tomto webu není podnítěn nějakým vědeckým, akademickým ani finačním zájmem či účelem. Jedná se pouze o privátní činnost, jehož cílem je zmínky, data, díla shromaždovat a snad trochu osvětlit pozapomenutou činnost a působení pana Kitajamy v Německu a Československu. Proto za jakoukoliv další informaci budu velmi rád.

    Collection of information on this website is not prompted by any scientific, academic's or financial interest or purpose. This is only a private activity aiming to mention, data, works to collect and perhaps shed some light on the forgotten activities and influence of Mr. Kitayama in Germany and Czechoslovakia. Therefore, for any further information I will be very happy.

    updated 07.03.2016 contact: brezinap@email.cz