Kitayama Junyu 北山淳友 Kitajama Džunjú

Džunjú Kitajama ( japonsky: 北山淳友 anglicky: Junyu Kitayama ) ( * 29. ledna 1902 v Jaizu (Japonsko, prefektura Šizuoka) ve čtvrti Kogawa, † 19. ledna 1962 v Praze) byl japonský profesor s doktorátem z filozofie, lingvista, metafyzický humanista, buddhistický mnich školy Čistá země ( Džódóšú 浄土宗 ), spisovatel, překladatel, učitel juda, japonštiny a propagátor japonské kultury v Evropě. Většinu života strávil mimo Japonsko (v Německu a Československu).

Junyu Kitayama ( japanese: 北山淳友 ) ( * January 29, 1902 in Yaizu (Japan, Shizuoka Prefecture), † January 19, 1962 in Prague) was a japanese professor with a doctorate of philosophy, linguist, metaphysical humanist, buddhist monk of The Pure Land School ( Jōdo-shū 浄土宗 ), writer, translator, teacher judo, japanese language and propagator of japanese culture in Europe. He spent most of his life outside of Japan (in Germany and Czechoslovakia).

北山淳友, きたやまじゅんゆう, 明治三五年（一九〇二）—昭和三七年（一九六二）一月一九日。仏教哲学者。静岡県生まれ。大正一三年（一九二四）宗教大学卒業後、浄土宗留学生としてドイツのフライブルク大学に留学し、フッサールに師事。昭和二年（一九二七）よりハイデルベルク大学でヤスパースとリッケルトに学び、同五年「仏教の形而上学」で博士号取得。同一五年マールブルク大学名誉教授。講師として赴いたプラハで終戦を迎え、親独派とされて一年間強制収容される。解放後は柔道教師や日本語講師として暮らし、帰国が叶わぬままプラハで死去。仏教哲学、とくに世親の実存哲学的な解釈を試み、西田哲学など日本の思想や文化の紹介にも貢献した。主著にMetaphysik des Buddhismus（一九三四）、West-Östliche Begegnung, Japans Kultur und Tradition（一九四〇）など。

Welcome to the temporary web site www.kitayama-junyu.info. The aim of this site is to collect and publish informations (in czech and english) about the person Kitayama Junyu. English translation of the texts will be continuously added.

Vítejte na provizorních stránkách webu www.kitayama-junyu.info. Cílem tohoto webu bude shromažďovat a publikovat informace o osobě Kitajamy Džunjúa.

Novinky na webu / News on this website

17.04.2018 - přidána info a citace z práce Japanese buddhism in the third reich od Brian Victoria z roku 2017 / added info and quote from work Japanese buddhism in the third reich, Brian Victoria, 2017

17.04.2018 - přidáno info o Kitajámově pomoci při vzniku filmu ( Nippon – das Land der aufgehenden Sonne, 1942, Gerhard Niederstraß ) / added info about Kitayamas help in creation film ( Nippon – das Land der aufgehenden Sonne, 1942, Gerhard Niederstraß )

14.04.2018 - přidáno info o Kitajámově seminářích na Uni. ve Frankfurtu v zimním semestru 1932-1933 / added info about Kitayama's teachings in Uni. Frankfurt in winter semester in year 1932-1933

14.04.2018 - přidáno info o Kitajámově vlivu na spolek Kjóšicu ve Frankfurtu kolem roku 1935 / added info about Kitayama's influence to german-japanese group Kyo-shitsu in Frankfurt around in year 1935

13.04.2018 - přidána informace a dokumenty o Kitajámovo přednášce o judo-kendo-sumo na letní škole juda ve Franfurtu v roce 1932 / added info and documents about Kitajamas speech judo-kendo-sumo in summer school judo in Frankfurt, Germany in August 1932

12.04.2018 - na úvod stránek přidáno krátké info v japonštině / added short info in japanese to top of page

01.03.2018 - přidána Kitajámův německý článek Japanische Kulturtradition z 25.07.1943 / added Kitayamas german article "Japanese culture and tradition" from 1943-07-25

15.01.2018 - přidána citace z práce pana Tomáše Gecka vztahující se k výuce Kitajamy v roce 1944 v Praze / added quote from work by Mr. Tomáš Gecko related to Kitayama teaching in year 1944 in Prague

10.12.2017 - přidán odkaz na Kitajamův článek "Der Geist des japanischen Rittertums" z Deutsche Zeitung in den Niederlanden, Nr. 259 / Sonnabend/Sonntag, 31. März/1..April 1945 / added link to Kitayamas article "Der Geist des japanischen Rittertums" z Deutsche Zeitung in den Niederlanden, Nr. 259 / Sonnabend/Sonntag, 31. März/1..April 1945

08.12.2017 - přidána fotografie z letní školy džúdó 1933 ve Frankfurtu nad Mohanem / added photo from summer judo school in Frankfurt in 1933

19.10.2017 - přidána fotografie domu, kde Kitajama bydlel v Praze v ulici Ve Střešovičkách ( v sekci Kitajámovo bydliště ) / added photo of house in Prague, street Ve Stresovickach, whehe Kitayama lived between 1951-1962 (in section Kitayamas addresses)

11.01.2017 - přidáno info o rodině pana Kitajamy a návštěvě spisovatele Lafcadio Hearn v chrámu Kjónendži / added info about Kyonen-ji shrine and visit of famous writer Lafcadio Hearn

06.01.2017 - přidáno pasové foto Kitajamy z roku 1944 nebo 1945 / added Kitayamas photo from year 1944 or 1945

05.01.2017 - přidán jap. článek z roku 1943 z Tókjó Šimbun v sekci Další zajímavosti / added japanese article from Tokyo Shimbun from year 1943 in section Other interesting things

05.01.2017 - přidána sekce Učitel japonštiny a japonské kultury v Německu / added new section Japanese language a kultur teacher in Germany

05.01.2017 - v sekci Životopis upravena část o snahách STB o jeho vyhoštění (roky 1949, 1951) a Kitajamově snaze zůstat v Československu / in section Life story adjusted part of efforts to expel him STB (years 1949, 1951) and Kitajama trying to remain in Czechoslovakia

03.01.2017 - přidán seznam žáků japonštiny z roku 1950 v Orientálním ústavu / added list od students of japanese language from year 1950 in Oriental Institute

03.01.2017 - přidána sekce Učitel japonštiny v Československu / added new section Japanese language teacher in Czechoslovakia

02.01.2017 - doplněny informace do sekce Věznění pana Kitajamy, svazek STB (Státní bezpečnosti) / added more info to chapter The imprisonment of Mr.Kitayama, his files in STB (State Security Service) archive

30.12.2016 - doplněny informace do české části životopisu / deleted english version of Life story, could be translated from czech

28.12.2016 - přidán Dekret jmenující Kitajamu profesorem / added Kitayamas honorar professor certificate

28.12.2016 - přidány podrobnosti k léčitelským schopnostem Kitajamy z archívu STB / added informations about Kitayamas ability to healing from archive of State police

27.12.2016 - přidáno info o dalších adresách Kitajamovo bydlištích v Praze / added info about known next Kitayamas addresses in Prague

26.12.2016 - přidáno info o adresách Kitajamovo bydlištích v Berlíně a v Praze / added info about known Kitayamas addresses in Berlin and Prague

26.12.2016 - přidán dopis od pánů Tůmy a Šímy z Československé obce sokolské z ústředí jiujitsu z roku 1950 / added info letter from czechoslovak judo/jujutsu pioneers (Mr.Šíma and Mr.Tůma) to Mr.Kitayama about request for next cooperation in judo/jujutsu

26.12.2016 - přidána informace o vyúčtování za Kitajamovo sérii přednášek judo pro instruktory z roku 1955 v Hradci Králové / added info about Kitayamas judo techniques seminar for instructors in Hradec Kralove in 1955

07.03.2016 - přidána informace o Kitajamovo přednášce na konferenci zdravotnické organizace (červenec 1936, Hamburg Německo) / added info about Kitayamas speech in WHO konference (July 1936, Hamburg Germany)

04.03.2016 - přidána vzpomínka paní Doubkové na Kitajamovo léčení do kapitoly Léčitel / added remembering of Ms. Doubkova to chapter Healer

03.03.2016 - přidána vzpomínky paní Doubkové a pana Reného Srdínka do kapitoly Učitel judo v Československu / added remembering of Ms. Doubkova and Mr. Srdinko to chapter Judo teacher in Czechoslovakia

03.03.2016 - přidána anglická verze životopisu / added english version of life story

23.02.2016 - přidána část textu o panu Kitajamovi z japonského článku 敗戦ドイツの首都に残 (?? Ti co zůstali při porážce Berlína ??) / added part of text about Kitayama from article 敗戦ドイツの首都に残 (?? Remaining in the capital of defeat Germany ??)

22.02.2016 - přidána fotokopie článku / added scan of article - Die Stuttgarter Illustrierte besucht in Deutschland lebende Japaner. VII. Die Lebensaufgabe Professor Yunyu Kitayamas, Stuttgarter Illustrierte.

20.02.2016 - přidány fotky z archívu paní Dobromily Doubkové ohledně daru panu Lorenzovi/ added photos from private archiv o Ms. Dobromila Doubkova - about gift to Mr.Lorenz

18.02.2016 - přidána sekce Poděkování / added section Acknowledgement

17.02.2016 - přidány fotky z archívu paní Věry Spěváčkové / added photos from private archiv o Ms. Vera Spevackova

12.02.2016 - přidáno info o blogovém příspěvku 忘れられた仏教哲学者 - 古本屋の研究日誌 Zapomenutý buddhistický filozof - japonsky / added informations about blog article 忘れられた仏教哲学者 - 古本屋の研究日誌 Forgotten Buddhist philosopher (japanese)

10.02.2016 - přidán Obsah webu / added Content of this website

09.02.2016 - přidáno několik recenzí do kapitoly Práce, pojednávající o Kitajamovo díle / added some reviews to chapter Other documents about Kitayamas work

08.02.2016 - přidáno info ke práci "Japanese Buddhism in the Third Reich" od Brian Victoria, 2014, anglicky - kapitola Kitayamas Junyu's Role / added informations about work "Japanese Buddhism in the Third Reich" from Brian Victoria, 2014, english - chapter Kitayamas Junyu's Role

08.02.2016 - přidána kapitola o anti Hitlerovém a antinacistickém významu knihy Setkání Východu se Západem / added chapter about Anti Hitler and Anti Nacists meanings some passages from Kitayamas book West-Östliche Begegnung – Japans Kultur und Tradition

07.02.2016 - přidán článek Junyu Kitayama, Das Schwert des Japaners - německy / added article Junyu Kitayama, Das Schwert des Japaners (Sword of japanese people)

06.02.2016 - přidán úryvek o Cestě čaje z knihy Setkání východu se západem - německy / added passage about Way of tea from book West - östliche Begegnung in German

06.02.2016 - přidáno info o článku Der Ahnenglaube in Japan, von Professor Dr. Junyu Kitayama / added informations about article Der Ahnenglaube in Japan, von Professor Dr. Junyu Kitayama

04.02.2016 - přidán Kitajámův doslov z knihy Heroishes Ethos - německy / added Kitayamas afterword from book Heroishes Ethos in German

03.02.2016 - úprava členění informací - přidány anglická jména sekcí / chapter-content corrections - added english names of chapters

Obsah webu / Content of this website

Životopis / Life story

Přehled díla - knihy a články / Overview of the works - books and articles

Externí odkazy / External sources

Fotografie / Photos

Další dokumenty zmiňující osobu Kitajamy Džunjúa / Other documents mention a person issued to Kitayama Junyu

Podrobnější popis děl / A more detailed description of works

Odkazy na kratší díla Džunjúa Kitajamy / Links to short Kitayamas works

Práce, pojednávající o Kitajamovo díle / Other documents about Kitayamas work

Věznění pana Kitajamy, svazek STB (Státní bezpečnosti) / The imprisonment of Mr.Kitayama, his files in STB (State Security Service) archive

Léčitel / Healer

Citáty pana Kitajamy / Quotes of Mr. Kitayama

Učitel japonštiny a japonské kultury v Německu / Japanese language a kultur teacher in Germany

Učitel japonštiny v Československu / Japanese language teacher in Czechoslovakia

Učitel judo v Československu / Judo teacher in Czechoslovakia

Další zmínky o působení Džunjúa Kitajamy jako učitele juda / Next informations about him as teacher of judo

Vzpomínky různých lidí na pana Kitajamu / Memories of different people about Mr. Kitayama

Buddhistický chrám Kjónendži ( 教念寺 Kyonen-ji ) v Jaizu ( 焼津市 Yaizu-shi) / Buddhist temple Kyonen-ji in Yaizu-shi

Kitajámovo bydliště v Berlíně a v Praze / Kitayamas addresses in Berlin and Prague

Další zajímavosti / Other interesting things

Jaké informace postrádám? / What informations are missing?

Co bude následovat? / What next?

Poděkování / Acknowledgement

Životopis / Life story

Kitajama Džunjú se narodil dne 29. ledna 1902 ve městě Jaizu ve čtvrti Kogawa jako nejstarší syn Akira Šinobu (Ninko) Kitajamy - představeného buddhistické svatyně Kjónendži ( 教念寺 Kyonen-ji ) též v Jaizu (28.generace). Matka Suje rozená Sekija (Sekiya). Sourozenci Šoho, Komyo/Komei. Pocházel z bývalého samurajského rodu, jeho děd byl v Japonsku známý šermíř. Džunjúa učil džúdžucu. O jeho mládí nemáme žádné informace. V roce 1921 maturoval v Šizuoce, kde tedy vystudoval střední školu tehdejšího typu. V roce 1924 absolvoval školu Šúkjó daigaku ( 宗教大学, Shūkyō daigaku "Náboženská Univerzita" - soukromá buddhistická církevní škola v Tokiu v Japonsku, od roku 1926 spojením s dalšími školami se stala Taišó Univerzitou - 大正大学, Taishō daigaku). V některých německých pramenech je uváděno, že pan Kitajama byl buddhistický mnich a u některých jeho pozdějších děl je uváděno, že pochází z Taišó Univerzity. Studoval zde buddhismus, japonskou literaturu a německou filozofii. V roce 1926 odcestoval do Německa, kde navštěvoval kurzy filozofie. Nejprve na univerzitě ve Freiburgu pod vedením Edmunda Husserla. Od roku 1927 pokračuje ve studiu na Univerzitě v Heidelbergu u Karla Jasperse. Sem odešel proto, že doufal, že zde rychle dokončí své doktorandské studium a vrátí se zpět do Japonska, jelikož jeho otec mu přestal posílat peněžní příspěvky. Edmund Husserl poslal do Japonska o Kitajamovi pochvalný dopis a na základě toho zřejmě zůstal. Studuje také historii náboženství pod vedením W.Otta. Kitajamovou filozofickou specializací bylo téma indického mahajánového buddhismu a na toto téma v roce 1931 pod vedením Karla Jasperse dokončil a zkompletoval svojí doktorandskou práci. Některé japonské prameny uvádějí, že titul Ph.D. získal v roce 1929 a roku 1930 skončil svojí působnost na univerzitě v Heidelbergu.
Od roku 1929 do roku 1936 učil japonštinu a východní kulturu na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem ( semináře - Básnictví a poezie Japonska, Cvičení interpretace buddhistické filozofie Japonska, Úvod do japonského jazyka ). V tomto městě následně s podporou místních podnikatelů založil malý japonský institut Kjo-šicu, který se stal předchůdcem později založeného lokálního japonsko-německého institutu. Také zde cvičil judo ve skupině kolem Alfréda Rhode v 1. Deutschen Jiu-Jitsu-Club e. V. ( později přejmenovaném na 1. Deutscher Judo-Club e. V. - 1.DJC). Ve stejné době též působil nějakým způsobem na univerzitě v Marburgu, kde se seznámil s Ottem a Frickem. Na základě Frickovi iniciativy byl roku 1940 jmenován 'čestným profesorem' kulturních a náboženských studií východní Asie (Religionskundliche Sammlung) pro univerzitu v Marburgu. Zde také v letech 1941 a 1944 učil srovnávací náboženská témata. Mezi lety 1936 - 1944 hlavně působil v Berlíně jako japonský asistent na Humboldtově Univerzitě a zároveň i jako zástupce ředitele na Japonském institutu. Během svého pobytu v Německu vydal několik knih, které pojednávaly o tématech z oblasti kultury, filozofie, náboženství východu. Publikace byly v Německu oblíbené, některé z nich byly opakovaně vydávány ( některá díla se vydávají v Německu a Itálii i dnes ). V těchto letech Kitajama právě napsal a vydal dvě svá stěžejní díla West - östliche Begegnung: Japans Kultur und Tradition (Setkání východu se západem: Japonská kultura a tradice) a Heroisches ethos (Hrdinský étos - mravní charakter). Ještě za pobytu v Berlíně Kitajama spravoval velmi rozsáhlou knihovnu čítající 10000 svazků v Japonském Institutu. Nyní její hlavní část vlastní Oddělení japonských dějin Ruhr University Bochum. Od 1.1.1945 byl Kitajama vyslán do Prahy, aby zde založil a vedl nový ústav pro výzkum východní Asie "Institut für Erforschung und Vermittlung der Kultur - und Geistesgeschichte Ostasiens" (Ústav pro studium a výuku kulturní - a intelektuální historie Východní Asie) na tehdejší Německé Karlově Univerzitě (Deutsche Karlsuniversität Prag).
Kitajáma měl také za úkol přesunout do Prahy japanologickou knihovnu z Univerzity v Marburgu a také v Praze připravit podmínky pro možnou evakuaci japonského velvyslanectví z Berlíně (rozkaz velvyslance Óšimy). Zde jej zastihnul konec války. Velká část německých profesorů s blížím se koncem války utekla před postupující Rudou armádou, Kitajama zůstal. Dne 9. května roku 1945 byl v Praze zatčen (v rámci zatýkání německých obyvatel) v budově bývalého japonského velvyslanectví na Malé straně. Strávil 7 měsíců na velkostatku pana Šimínka v Lobči u Mělníka na nucených pracech (transportován z Prahy 27.5.1945). Propuštěn byl Ministerstvem zahraničí na žádost a doporučení profesora Průška z Orientálního ústavu. Kitajama v minulosti (za první republiky) pomohl Orientálnímu ústavu, když jako kulturní atašé japonského velvyslanectví v Berlíně zajistil velké finanční obnosy pro činnost ústavu, zachránil pražské orientální vysokoškolké oddělení před uzavřením. Od roku 1946 začal učit japonštinu v Orientálním ústavu ( později na Státní jazykové škole) a také judo v rámci Sokola. Mezitím jej jeho bratr nechá hledat prostřednictvím Červeného kříže, o možné repatriaci do Japonska se nedozví vlivem věznění. Kitajama měl být vyhoštěn do Německa (v těch časech do zóny Sovětského svazu). Nicméně nedošlo k tomu. I v pozdějších pokusech o vyhoštění nebo ukončení povolení pobytu v Československu z let 1949 a 1951 se Kitajama brání a jeho známí intervenují proti jeho vyhoštění s tím, že je jediný japonský lektor japonského jazyka a že nepůsobí protistátně. Kolem roku 1950 je Kitajama sledován Státní bezpečností. Zřejmě Kitajama očekává brzké znovuotevření Velvyslanectví Japonska a má nějaké indicie, že zde bude velvyslancem, později jen, že bude zaměstnán na velvyslanectví. V letech 1946 a 1947 publikoval dva články vztahující se k japonské a asijské kultuře v nově vzniklém časopise Nový Orient. Od roku 1951 mu byl umožněn přístup do akademické knihovny Orientálního ústavu a opět se může věnovat vědecké činnosti. Rozhodne se, že napíše vědeckou práci, která by mu umožnila návrat do Japonska. V roce 1951 vedl seminář na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, není pak známo, zda tam dále působil. Také v tehdejším Orientálním ústavu vyučoval japonštinu. S českým prostředím se záhy sžil a významně přispěl k poznání japonštiny a japonské kultury u nás, jež obohatil o syntézu buddhistických myšlenek a německé existencialistické filozofie svých učitelů Husserla a Heideggera. Vlastnil rozsáhlou sbírku knih, ze které čerpal ve svém studiu i pozdější otec české japanologie pan Miroslav Novák, jehož byl Kitajama japonským mentorem, Novák k němu chodil na výuku japonštiny, také Dr.Koutský. Navzdory nesnadnému životu v Praze, napsal v Česku několik svazků esejú ze srovnávací filozofie i buddhistické filozofie, snažíce se dokončit svá studia započatá před válkou. V Praze žil v podnájmu ve vile ve Střešovicích a živila jej výuka a překlady. Působil také jako léčitel. Kolem roku 1950 a 1951 byl sledován Státní bezpečností, ta jej podezřívala, že je agentem, což se nepotvrdilo.
V letech před 2.světovou válkou cvičil judo v Německu, jak již bylo zmíněno a v poválečných letech jej učil v Československu mezi československými zájemci - pravidelně v Praze a později i v Hradci králové. Zasloužil se tak o rozvoj juda v Československu. V literatuře či článcích v časopisech z let 1950 - 1960 věnující se judu nebo sebeobraně pomocí juda je mnohdy zmiňováno jméno pana Kitajamy. Vedl tréninky v oddílech Sokola, pomáhal vzdělávání instruktorů juda na kurzech pořádaných Svazem jiujitsu (předchůdce Českého svazu juda). Sháněl a překládal materiály z Kódókanu z Japonska pro českou jiujitsu/judo obec. Andrej Lebeda jej několikrát označuje jako největšího znalce juda v tehdejším Československu a veřejně sděluje jeho zásluhy na kvalitě a vzestupu úrovně juda v Československu. Kitajama byl držitelem technického stupně 4.dan (jondan) a později 5.dan (godan). Kitajama měl zřejmě větší počet žáků, jak lze soudit z tehdejších zpráv (od pánů Lebedy, Lorenze). Nicméně asi jeho nejbližším žákem a později i přítelem se stal Vladimír Lorenz (později 8.dan judo). Stal se jeho asistentem a později spolu připravovali knihu věnovanou sebeobraně s využitím technik juda (Kódókan Gošin džucu), která však vyšla až rok po jeho smrti. Kniha je na svou dobu velmi pečlivě zpracovaná a pojednává o i mnoha obecně platných aspektech boje mimo samotný popis techniky (vzdálenost, použití očí, strategie, dechu atd.), které se dochovaly dnes např. v japonském šermu kendó či starých japonských systémech boje.
V říjnu roku 1961 byl Kitajama hospitalizován v Thomayerově nemocnici v Praze se srdečnými problémy. Zemřel v Praze dne 19. ledna 1962. Přál si být pohřben v Japonsku. Pro jeho ostatky si přijel do Československa mladší bratr pana Kitajamy - představený mnich chrámu Kjónendži pan Hiroaki Kitajama. Ten se sešel s přáteli a profesnímy kolegy pana Kitajamy a obdržel informaci, že vědecká práce, kterou Džun’jú psal, je v Německu. Opět se sám vydal do Německa. Byl velmi dojat a rozradostněn, když se dozvěděl, že toto dílo pečlivě opatrovala Džun’júova bývalá sekretářka. Dílo odvezl do Japonska. Toto vědecké dílo je zaměřeno na buddhistickou filozofii, je však napsáno německy. V jeho rodném městě Jaizu mu byl v roce 1984 odhalen pomník v chrámu Kjónendži "Pomník filozofie", kde působil jeho otec. V okolí chrámu Kjónendži se nachází i Kitajamův hrob a později tamtéž mu byl odhalen památník. Bratrovi pana Kitajamy se podařilo v roce 1985 vydat v japonštině jeho dílo, které přivezl z Německa. Vyšlo pod názvem Kitajama, Džun’jú. Higaši to niši eien no mici: Bukkjó tecugaku, hikaku tecugaku ronšú v nakladatelství Hokudžu šuppan (Junyu Kitayama, 東と西 永遠の道－仏教哲学・比較哲学論集 Higashi-to-nishi - eien-no-michi: bukkyō-tetsugaku ; hikakutetsugaku-ronshū, Kitaki shuppan).


English version could be revorked according with newest informations from czech State police archive.

Přehled díla - knihy a články / Overview of the works - books and articles

Junyu Kitayama, Metaphysik des Buddhismus : Versuch einer philosophischen Interpretation der Lehre Vasubandhus und seiner Schule., edice Veroffentlichungen des orientalischen Seminars der Universitat Tubingen, H. 7. Stuttgart : Kohlhammer, 1934., německy

Junyu Kitayama, Metaphysik des Buddhismus: Versuch seinadnersetzung mit dem Buddhismus, 1937, Počet stran: 8, německy

Junyu Kitayama, Bild und Schrift in Japan, článek součástí sbírky článků od autora Blanckertz, Klaus (Herausgeber): Die zeitgemäße Schrift. Studienhefte für Schrift und Formgestaltung. Berlin-Leipzig: Verlag für Schriftkunde Heintze & Blanckertz, číslo 2, 1937., německy

Hokusai Katsushika, Junʼyū Kitayama, Fujijama der ewige Berg Japans: 36 Holzschnitte, Insel-Verlag, 1937, Počet stran: 47, německy

Junyu Kitayama, Genjo Koan. Aus dem Zen-Text Shobo genzo von Patriarch Dogen, Quellenstudien zur Religionsgeschichtet 1, (1940): 1., německy

Heinrich Frick, Junʼyū Kitayama, Gerardus Leeuw, Rudolf Franz Merkel, Alfred Töpelmann, Quellenstudien zur Religionsgeschichte, 1940, Počet stran: 68, německy

Junyu Kitayama, Tradition und Neuordnung. Das Gesicht der japanischen Kultur, Berlin, Rom, Tokio, Monatschrift für die Vertiefung der kulturellen Beziehungen der Völker des weltpolitischen Dreiecks 2-3, 1940, Strana 11, německy

Junyu Kitayama, Japanisches Wachstum. Von Rasse und Kultur, Schule der Freiheit. Unabhängige Zeitschrift für organische Gestaltung von Kultur und Wirtschaft 9 - 7/8, 1941, Stran 150, německy

Junyu Kitayama, West - östliche Begegnung: Japans Kultur und Tradition, W. de Gruyter, 1942, Počet stran: 252, německy

Der Ahnenglaube in Japan, von Professor Dr. Junyu Kitayama - Bodenstedt, Hans: Zucht und Sitte / Schriften für die Neuordnung unserer Lebensgesetzen, Reichsbauernstadt Goslar, Verlag Zucht und Sitte, 1942., německy

Prof. Dr. Junyu Kitayama, Samurai - Japans Heldengeist Kampf- und Todesmut des japanischen Kriegers; Der Adler. Heft (sešit) 1, 6. Januar 1942, Berlin: Reichsluftfahrtministerium(Hrsg.), článek v časopise. Počet stran 2., německy

Junyu Kitayama, Der Geist des japanischen Rittertums, Das Innere Reich. Zeitschrift für Dichtung, Kunst und deutsches Leben. Herausgeber: Paul Alverdes. Jahrgang VIII. Heft 12., München: Albert Langen / Georg Müller, März 1942. Gr.-8°. Mit 7 Holzschnitten von Johannes Lebek, německy

Junyu Kitayama, Das Schwert des Japaners, "Marburger Zeitung, 31. Juli 1942, Nummer 212, Seite 7 - článek, německy

Prof. Dr. Junyu Kitayama, Japans Geistigkeit und Tradition - Blaschke, Hanns (Hg.): Die Pause. 7. Jg., Heft 2. Wien, Preßverein des Wiener Bildungswerkes, 1942. 4° 36 S., německy, strana 4-15

Junyu Kitayama, Der Geist des japanischen Rittertums, Japanische Kulturserie 1, Berlin : Limpert, 1943., Počet stran: 16, německy

Junyu Kitayama, Der Shintoismus. Die Nationalreligion Japans., Japanische Kulturserie 2, Berlin: Limpert. 1943, Počet stran: 16, německy

Junyu Kitayama, Heiligung des Staates und Verklärung des Menschen. Buddhismus und Japan.,Japanische Kulturserie 3, Berlin: Limpert. 1943., Počet stran: 32, německy

Junyu Kitayama, Die moderne Philosophie Japans. Ein Beitrag zum Verständnis der ‘Nishida-Philosophie’, Kant-Studien N.F. 43, 1943, Počet stran: 265, německy

Prof. Dr. J. Kitayama, Japanische Kulturtradition, "Deutsche Post für das Sudetenland, 25.07.1943., Počet stran: 1, německy

Junyu Kitayama, Heroisches ethos. Das Heldische in Japan., Walter de Gruygter & Co, Berlin 1944, Počet stran: 161, německy

Junyu Kitayama, "Der Geist des japanischen Rittertums", Deutsche Zeitung in den Niederlanden, Nr. 259 / Sonnabend/Sonntag, 31. März/1..April 1945, článek, Počet stran: 1, německy

Dr. Džúnjú Kitajama: Osobnost a společnost v moderním japonském románů, Nový Orient. Vol. 1, No. 10 (1945-46), s. 5-6., Počet stran: 2, česky

Dr. Džunju Kitajama: Umění Dálného východu a jeho zvláštnosti, Nový Orient. Vol. 2, No. 8 (1947), s. 6-7.,Počet stran: 2, česky

Adolf Andrej Lebeda, Junyu Kitayama, Ladislav Pikhart, Branný zápas judo, STN, 1954, Počet stran: 102, česky

Lebeda A. Adolf, Technická účast: J.Kitayama 5.dan, L. Pikhart 3.dan, V. Lorenz 3.dan, Základy judo, STN, 1960, Počet stran: , česky

Dr. Junyu Kitayama, Vladimír Lorenz, Sebeobrana, Kodokan goshin jutsu, Naše vojsko Praha, 1963, Počet stran: 171, česky

Junyu Kitayama, 東と西 永遠の道－仏教哲学・比較哲学論集 Higashi-to-nishi - eien-no-michi: bukkyō-tetsugaku ; hikakutetsugaku-ronshū, Kitaki shuppan, 1985, Počet stran: 478, japonsky

Většina jeho německy psaných knih se dá sehnat docela levně na internetových antikvariátech předevšim v Německu.

Externí odkazy / External sources

Informace o knize o sebeobraně, u které byl Kitajama spoluautor - ZDE

Neznámí hrdinové (cyklus ČT) Legenda Kazik (odvysíláno 29.11.2010 na ČT)

Spolupracovníci japanologie na Humboldtově Univerzitě v Berlíně - ZDE

History of the Department of Indology and Tibetology - Universita Marburg -info k Johanesovi Nobelovi - ZDE

Knihy na Google Books - Junyu Kitayama - ZDE

Knihy na Google Books - Junʼyū Kitayama - ZDE

Informace o chrámu Kjónendži v Jaizu, foto pomníku p.Kitajamy, hrobu pana Kitajamy, informace v datech o životě pana Kitajamy, japonsky - ZDE

The Achievements of Japanese Lecturer Dr. Junyu Kitayama, japonsky - Přínos dr. Džun’jú Kitajamy, učitele japonského jazyka - ČESKÝ PŘEKLAD

Japanese Buddhism in the Third Reich, Brian Victoria, 2014, anglicky - kapitola Kitayamas Junyu's Role, Journal of the Oxford Centre for Buddhist Studies http://jocbs.org/index.php/jocbs/article/view/101/121

wiki jodoshuzensho.jp, 【参考】北山淳友著／峰島旭雄監訳『東と西　永遠の道—仏教哲学・比較哲学論集』（北樹出版、一九八五）] http://jodoshuzensho.jp/daijiten/index.php/%E5%8C%97%E5%B1%B1%E6%B7%B3%E5%8F%8B

Fotografie / Photos

Kitajama - fotografie z jeho působení v Německu na Japonském Institutu



Fotografie učitelů juda na letní škole ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo) z roku 1933. Na fotce zleva: Hanho Rhi (korejec učící džúdó ve Švýcarsku), Kitajáma Džunjú, Masutaro Otani (Budokwai Londýn), Jukio Tani (Budokwai Londýn), paní Woolhouse(Budokwai Londýn), Gundži Koizumi (Budokwai Londýn), paní Poutell (Budokwai Londýn) . Je pravděpodobné, že Kitajáma zde působil jako tlumočník a též byl studentem džúdó. ( zdroj FCB skupina British Judo History )


Fotografie judistů z klubu 1. Deutschen Jiu-Jitsu-Club e. V. z Frankfurtu nad Mohanem (Německo) z roku 1934. Kitajama sedí v prostřední řadě jako čtvrtý zleva (má černé vlasy a bílý pás a snad brýle). Dále ob jednoho člověka sedí Alfréd Rhóde - vedoucí osoba německých judistů té doby. ( zdroj web 1.DJC http://www.1djc.de/judobilder1952.html )


Pasové foto Kitajamy z roku 1944 nebo 1945, nalezené gymnazisty na japonském velvyslanectví v Praze při sběru papíru (červen 1945) - zdroj archív STB


Džunjú Kitajama s českými judisty z letní školy judo v Petrohradě (okres Louny, Československo) v roce 1951. Kitajama je téměř uprostřed fotky, stojící se spojenýma rukama, menšího vzrůstu. (zdroj: web: Paměť národa, PostBellum)


Džunjú Kitajama s dětmi Františka Šímy (jeden z průkopníků juda v Československu) - na letní škole judo v Petrohradě (okres Louny, Československo) v roce 1951. (zdroj: soukromý archív paní Věry Spěváčkové rozené Šímové)


fotografie zachycujícího Kitajamu (zády sedící zřejmě v saku) při sledování demonstraci sebeobrany pomocí jiujitsu/juda - zdroj časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu


Kitajama - fotografie pořízená za jeho pobytu v Československu (zdroj: web: Paměť národa, PostBellum)

Další dokumenty zmiňující osobu Kitajamy Džunjúa / Other documents mention a person issued to Kitajama Junyu

Přínos dr. Džun’jú Kitajamy, učitele japonského jazyka (zaměřeno na období jeho pobytu v meziválečném Německu) - Jošimi Ogawa, Jokohamská národní univerzita
dokument v českém překladu     původní dokument v japonštině

Džódošú Šimbun (Noviny školy Čisté země) 10. září 1977, č. 127, str. 4., naskenovaný článek, dokument v japonštině


Překlad článku:
Vědecká práce o buddhistické filozofii. Návrat do vlasti.
Literární pozůstalost učitele Džun’jú Kitajamy, jenž zemřel v cizině Naše škola měla již odedávna systém zahraničních stáží. Bylo zvykem vyslat několik lidí na zahraniční studium, aby se z nich stali vynikající mniši, predevším tací, jenž by se dali na vědeckou dráhu. Jedním z nich byl i Džun’jú Kitajama, žák z chrámu Kjónendži ve městě Jaizu, prefektura Šizuoka. V roce 1924 absolvoval univerzitu Taišó a hned poté odcestoval na stáž do Německa. Usadil se na univerzitě v Marburgu, kde se zaníceně věnoval studiu buddhistické filozofie, která se šířila do Evropy. Studium završil doktorátem z filozofie, stal se z něj i univerzitní profesor. Kvůli probíhající válce však odjel do Československa, kde vyučoval na pražské univerzite. Kvůli komunismu v Československu mu byl však znemožnen návrat do vlasti, onemocněl a v roce 1962 zemřel ve věku 58 let. Jeho mladší bratr, Hiroaki Kitajama, představený mnich z chrámu Kjónendži, se doslechl o bratrově nemoci, vyřídil náročné formality a vydal se do Československa. Bratrovy ostatky odvezl do Japonska, při té príležitosti však obdržel informaci, že vědecká práce, kterou Džun’jú psal, je v Německu. V květnu se opět sám vydal do Německa. Byl velmi dojat a rozradostněn, když se dozvěděl, že toto dílo pečlivě opatrovala Džun’júova bývalá sekretářka. Dílo odvezl do Japonska. Toto vědecké dílo je zaměřeno na buddhistickou filozofii, je však napsáno německy. A co víc, je tak složité, že mu nerozumí ani nikdo ze současných německých specialistů na buddhismus. Avšak Hiroaki chce dílo, jež je výsledkem bratrova výzkumu, vydat za každou cenu. Je to, mimochodem, velmi rozsáhlé dílo, téměř tisíc stran strojopisu, z čehož je zcela zřejmé úsilí, s jakým Džun’jú během celého svého života v zahraničí studoval. Zřejmě můžeme prohlásit, že Džun’jú byl výjímečný učenec, který zasvětil celý svůj život studiu v zahraničí.

Džódošú Šimbun (Noviny školy Čisté země) z 1. března 1985, č.217 str. 10
Článek o vztyčení Pomníku filozofů u svatyně Kjónendži v Jaizu, jako vzpomínka na Kitajamu Džunjúa

Das Japaninstitut in Berlin (1925-1945) Bemerkungen zu seiner Struktur und Tätigkeit, autor: Ebehard Frise dokument v němčině , naskenovaný článek, 16 stran, velikost 12.5 MB
Článek se částečně věnuje Kitajamovi, jenž byl v rozmezí let 1936-1944 ředitelem Japan Institutu v Berlíně. Celkově se článěk věnuje struktuře a činnosti tohoto institutu v letech 1925-1945.

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav hospodářských a sociálních dějin, RIGORÓZNÍ PRÁCE, Mgr. Tomáš Gecko Československo-japonské hospodářské vztahy mezi světovými válkami (institucionální zázemí, zahraniční obchod, transfer technologií a vstupní bariéry) Czechoslovak-Japanese economic relations between the world wars (institutional background, foreign trade, technology transfer and entry barriers), strana 184

Zřejmě v důsledku spojeneckých vazeb Německa na Japonsko se těšila podpoře oficiálních míst a prošla v průběhu druhé světové války dynamickým rozvojem. Roku 1944 dokonce vznikl na Německé univerzitě samostatný vědní obor Východoasijská studia (Ostasienkunde) pod vedením honorárního profesora Džunjúa Kitajamy (北山 淳友, 1902-1963). Zatímco se Kitajama soustředil na japonské myšlení, kulturu a filozofii, CoudenhoveKalergi seznamoval posluchače s jazykem a zajišťoval metodologické ukotvení oboru. Postupně došlo k otevření celé řady nových přednášek – Japonsko, země, lid a kultura, Zahraniční politika Japonska od roku 1854 do současnosti, Úvod do dějin a kultury Japonska, Dvacáté století na Východě a Západě, dále Lao-c' a Nietzsche, Nebytí a šestý smysl jako zásadní otázky východoasijské spirituality, Japonský duch či Úvahy o východoasijském umění. (Zdroj: Archiv Univerzity Karlovy, fond Německá univerzita v Praze, Odrnung der Vorlesungen an der deutscher Universität in Prag; Tamtéž, Deutsche Karls-Universität in Prag. Vorlesungen.)

Přestože se japonské vědy v Československu konstituovaly po zrušení Německé univerzity v roce 1945 na zcela odlišném základu, kontinuita s předcházejícím obdobím přetrvala. Mezi průkopníky japonských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se nacházeli lidé spojení buď s Gerolfem Coudenhove-Kalergim a Japonským sdružením (Jaroslav Průšek, Vlasta Hilská) nebo Německou univerzitou v Praze, respektive vedoucím tamních Východoasijských studií Džunjúem Kitajamou (Miroslav Novák, 1924-1982). (zdroj: Ke konstituování japonských studií na FF UK viz Zdeňka Švarcová, Japanese Studies at Charles University, Archív orientální 66, 1998, č. 1, s. 31-32. Miroslav Novák vystudoval po druhé světové válce sinologii a japonská studia, jeden ze zakladatelů časopisu Nový Orient. Profesně působil na Univerzitě Karlově, v roce 1968 se spolupodílel na založení Československo-japonské společnosti. Zkoumal zvláštnosti kulturní a jazykové formy japonského jazyka. J. Filipský (red.), Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, s. 355-357.)

Několik zmínek pana Karla Fialy - český japanolog, lingvista a filolog, vysokoškolský pedagog a překladatel z japonštiny.
článek K výročí zalození Československo-japonské společnosti - jpg v češtině
Článek se věnuje historii československé japanologie a je v něm zmíněn vliv pana Kitajamy na vývoj japanologie v Československu



KDO BYL KDO - informace k japanologovi Miroslavu Novákovi
"Ve válečném období navštěvoval semináře prof. J. Průška ve škole Orientálních jazyků, tehdy při Orientálním ústavu v Praze. Kursy, do nichž docházel i po válce, mu byly uznány jako součást vysokoškolského studia. Od roku 1946 studoval na Filozofické fakultě UK sinologii a v roce 1947 se zde zapsal i na nově založenou japanologii. Na jeho odborný vývoj měl značný vliv i prof. Džunjú Kitajama, který se do Československa dostal původně nedobrovolně - jako válečný zajatec - ale s českým prostředím se záhy sžil a významně přispěl k poznání japonštiny a japonské kultury u nás, jež obohatil o syntézu buddhistických myšlenek a německé existencialistické filozofie svých učitelů Husserla a Heideggera. Značnou část Novákových unikátních znalostí a metodologie je však nutno připsat samostatnému studiu, jež lze sledovat zpět až do doby manuální práce za totálního nasazení. Studium ukončil obhájením doktorské práce Eufonie v haiku a r. 1952 mu byl udělen titul PhDr."

Historie německo-japonských vztahů ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu

"Na počátku let 30.let 20.století, byly vztahy mezi Frankfurtem a Japonskem velmi těsné až tak, že město potřebovalo japonského redaktora/jazykového korektora. Profesor Kitayama Džunjú následně založil malý japonský institut Kjo-šicu. S podporou zúčastněných podnikatelů se s tímto obrátil na "místní skupinu", která se brzy podepsala k pozváním "Německo-Japonské Společnosti". V roce 1951 byl založen Německo-Japonský spolek (DJG) Frankfurt nad Mohanem v jeho nynější podobě."

Günther Haasch (Hrsg.): Die Deutsch-Japanischen Gesellschaften von 1888-1996, Berlin 1996, ISBN 3891661924

Historie německo-japonských vztahů ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu - spolku Kjóšicu - v místní japonské restauraci se jednou měsíčně scházelo pravidelně asi 20 lidí se zájmem o Japonsko
Anfang der 1930‘er Jahre hatte sich das Japan-Interesse in Frankfurt so weit verfestigt, dass mit Prof. Kitayama Junji bereits ein Lektor für Japanisch in Frankfurt wirkte und im Jahr 1934 ein Japaninstitut en miniature (ein sog. kyô-shitsu) aufbaute. Daraus entwickelte sich mit Hilfe der interessierten Industrie eine „Ortsgruppe“ in Frankfurt, die seinerzeit schon Einladungen mit „Deutsch-Japanische Gesellschaft“ zeichnete. Ab Mai 1935 traf sich einmal im Monat ein Kreis von etwa zwanzig Japan-Interessierten in einem Frankfurter Restaurant.

Historie oddělění indologického a tibetského na Univerzitě v Marburgu

"Během let 1941-1944 byl podporován Džunjúem KITAJAMOU který se specializoval na oblast východoasijských studií. KITAJAMA byl buddhistický mnich, který udělal svůj doktorát v Heidelbergu u KARL JASPERSe, a učil Srovnávací náboženství v Marburgu jako čestný profesor."

Článek z roku 1943 popisující Německo-japonský večer, kde Kitajama seznamoval studenty s japonskou kulturou - téma Dnešní stav japonské kultury

německy
Die Bewegung: Zeitung d. dt. Studenten, Seite: 120, 11.1943
"Deutsch-japanischer Abend
Im Rahmen der politischen Erziehungsarbeit, wie sie im Laufe der Semester in den Kameradschaften des NSD.-Studentenbundes gepflegt wird, sprach auf Einladung der Kameradschaft „Carl Peters" (Wirtschaftshochschule Berlin) der Leiter des Japan-Instituts Berlin und ordentl. Professor an der Universität Marburg Junyu Kitayama vor einem kleinen Kreis geladener Gäste über das Thema „Der heutige Stand der japanischen Kultur".
Prof. Kitayama ließi mit wohlklingender Akzentuierung der deutschen Sprache das lebendige Bild japanischer Geisteshaltung und japanischen Wesens vor einen Zuhörern erstehen, das diesen nun* selten in solcher Eindringlichkeit und Klarheit dargeboten werden dürfte. In dem ersten Teil des Vortrages -wurde an Hand statistischer ' Unterlagen der heutige Stand des japanischen Bildungswesens in all seinen Teilgebieten aufgezeigt, wobei besonders die Zahlen über die Höhe der japanischen Buchproduktion und die Rangfolge der gekauften Bücher überraschten. An der Spitze aller literarischen Zweige steht die Produktion und der Verkauf von Büchern über Erziehungsfragen. Das Erziehungsproblem spielt im Leben der Japaner eine sehr große Rolle, wie Professor Kitayama im zweiten Teil seiner Ausführungen erklärte, denn die Hinführung des Japaners zum ethisch und moralisch vollkommenen Menschen ist die wesentlichste Forderung , die die japanische Tradition und Geistesanschauung den jeweils lebenden Generationen aufträgt.
Die Worte Prof. Kitayamas hinterließen bei allen Zuhörern einen nachhaltigen Eindruck, wie dies in dem anschließenden zwanglosen Beisammensein nochmals zum Ausdruck kam.
— Helhz-Peter Gosse"

Die Stuttgarter Illustrierte besucht in Deutschland lebende Japaner. VII. Die Lebensaufgabe Professor Yunyu Kitayamas, Stuttgarter Illustrierte. Stadt der Auslandsdeutschen, Nr. 13 (1. April 1942), 187.
německy

Moderní buddhismus číslo 5 (25.3.1998) článek 現象学―北山淳友「仏教の形而上学」を中心に
『近代仏教』第5号、1998年3月25日発行 司馬春英　「唯識思想と現象学―北山淳友「仏教の形而上学」を中心に―

Humboldt-Universität zu Berlin - Absolventen/-innen und ehemalige Mitarbeiter/-innen Absolventi či bývalý zaměstnanci - Humboldtova univerzita v Berlíně
německy
*Kitayama, Junyu, Prof. Dr., Philosoph, 1936-1944 japanischer Assistent am Japaninstitut und Stellvertretender Leiter, 1944-1945 Ordinarius und Direktor des Ostasieninstituts der Karls-Universität Prag

忘れられた仏教哲学者 - 古本屋の研究日誌 Zapomenutý buddhistický filozof http://furuhon-ya.hatenablog.jp/entry/2013/09/25/232650 , japonsky
Článek na blogu o panu Kitajamovi

20130925
忘れられた仏教哲学者
北山淳友という方をご存知でしょうか？ネットを検索しても、Wikipediaに記載もなく、現代では知る人ぞ知るという感じの、いわば忘れられた仏教哲学者です。

1902年に静岡県内の浄土宗のお寺に生まれ、宗教大学（大正大学）で望月信亨、荻原雲来に学び、1924年の卒業後、ドイツ・フライブルク大学に留学して、フッサールの下で哲学を、エルンスト・ロイマンの下で印度学・梵文学を学びます。1927年にはハイデルベルク大学に移り、ヤスパースの下、1930年に『仏教と形而上学』*1としてまとめられる博士論文を出します。その中には、梵文・唯識二十論の独訳（ドイツ語での初訳）が含まれていて、それが彼の名をドイツに知らしめることになるのです。その翻訳の書評が、権威ある“Kant-Studien”という雑誌に掲載されます*2。時代的には、リッケルト、ハイデッガー、ヤスパース…と重なりますから、彼らもその独訳を読んだでしょうし、ドイツ哲学界に唯識思想が紹介されたのは彼の功績によるものなのです。ヤスパースは、後に（1957年）『偉大なる哲学者たち』（『Die Grossen Philosophen』）という大作を出しますが、ヤスパースに仏教を紹介し、世界哲学史の構想を抱かせたのは北山の影響だったようです。

考えてみれば、シルヴァン・レヴィによって、ネパールで発見された『二十論』の梵文写本は、1925年に校訂テキストが刊行され、1932年にレヴィ自身による仏訳が出ますが、北山は1930年に博士論文を出していますから、レヴィの仏訳が出る前に独訳していたことになります。彼の後に、『二十論』を独訳するFrauwallnerも（当然）北山訳は見ていて、『Die Philosophie des Buddhismus』（初版：1956年）巻末のBibliographieに記載しています。その辺の書誌情報についてはこちらを参照ください。

で、その『二十論』の独訳ですが、私自身、本文を見てないので何ともいえませんが、伝聞情報によれば、ハイデッガーの“Dasein(現存在)”など、当時のドイツ哲学の用語を使った、かなり独特な“哲学書”になっているようです。いわば、現象学、実存哲学、解釈学が興っていた当時のドイツ思想界の潮流の中で解釈された唯識思想だといえるのかもしれません。実証的な文献学という方法も当然知っていた彼が、どのような意図で、そうした哲学的な叙述をしたのか？伝統的な教学とのズレはどんな意味をもっているのか？いろいろと気になります。彼自身の著作が出まわっていない現状では、何ともしがたい感じですので、早く復刊、和訳されることを望みます。彼の著作はすべてドイツ語ですが、1冊だけ邦訳されています。


この中には、藤本浄彦先生による「北山淳友論 : 孤高の仏教哲学者 北山淳友(マールブルク時代を中心に)」と峰島旭雄先生の「現代の比較思想家　北山淳友」という論考が掲載されてます。

あとは、こちらの中には「北山淳友の阿頼耶識論」があり、参考になります。というか、これを見て、今ここを書いてます…(^^;現象学と唯識ということで、この本自体は難易度が高く、私は全然読み切れてませんが…。


他には、チェコで柔道の指導者をした関係で、そっち方面では知名度が高いようで、Wikipediaのチェコ語版は詳細な記述がありますし、こんなサイトも見つけました。渡独以来一度も日本に戻ることなく、異国の地で目覚ましい活躍をされた仏教哲学者の名はもっと知られるべきだと思うのですが、いかがでしょうか。

*1:現題は“Metaphysik des Buddhismus: Versuch einer philosophischen Interpretation der Lehre Vasubandhus und seiner Schule”で、1934年にKohlhammer社から出版されます。

*2:Kant-Studien Band40.Jahrgang,1935

敗戦ドイツの首都に残る (?? Ti co zůstali po porážce Německa ??) http://www.saturn.dti.ne.jp/~ohori/sub-zanryu.htm , japonsky
Článek se zabývá osudy japonských lidí, kteří působili v Německu během 2. světové války a zastihnul je v Evropě konec války, níže je část věnovaná panu Kitajamovi
３　北山淳友

北山は１９２４年、浄土宗より留学生としてドイツに派遣された。彼はドイツにおいて、仏教哲学さらにはインド学などを研究、１９２９年にハイデルベルク大学より博士号を取得する。　

その後の北山は、ドイツの数カ所の地方大学にて教鞭をとった後、１９３６年にJapan-Institute-Berlin(ベルリン日本研究所) における副主事就任のためベルリンへと移っている。

１９４２年から４３年にかけてはベルリン大学等で、日本精神を訴え、ナチスに共感する大島大使とも緊密な関係であったという。

１９４４年にはプラハに移り、日本総領事館内東亜研究所所長を務めるが、同年１１月のドイツ邦人隣組リストには北山の名前があり、住所はベルリン東方５０キロのFuerstenwaldeとなっている。ベルリン近郊にも避難用住居も残していたようだ。

ウィーン総領事館の報告書では、北山はドイツ敗戦時「同地（プラハ）極東協会にて日本語の教授をしている。」とある。北山もソ連軍軍の迫る中で出されたベルリンへの引き揚げ勧告にも従わなかったようだが、その主たる理由は不明である。

そのままプラハで終戦を迎えるが、戦後の政変の為、強制収容される。１年間労働に服し、１９４６年に解放される。そして柔道教師、日本語教師を務めたという。環境に馴染めなかったのであろう。共産国となったチェコスロバキアからの脱出を図るが遂げられず、身辺の警戒が厳重になった。１９６１年病を得て、プラハ郊外の病院に入院、１９６２年に客死する。
（主に「日本語講師北山淳友の事績.」小川誉子美.より）

先の奥山総領事の記録によると、ウィーン管区には他に以下のような邦人がいてそのまま残留したようだ。
ミュンヘン：江森清次郎妻（但しドイツ人）、本間節子（江森の妻が先夫本間氏との間に設けた子供）
グラーツ：井口未亡人
彼女らは日本人と結婚し死別するものの、そのまま日本国籍を持つドイツ人であろう。

余暇の枢軸―世界厚生会議と日独文化交流― 田野大輔 Osa volný čas - Světová zdravotnická konference a japonská-německé kulturní výměna - Daisuke Tano http://dogenken.web.fc2.com/gesch2/gesch2_21-40.pdf , japonsky
O Kitajamově přednášce na konferenci Světové zdravotnické organizace na téma "Volný čas a odpočinek" (Freizeit and Erholung) za Japonsko - červenec 1936 v Hamburku v Německu (před začátkem OK v Berlíně)
に従事し、三五年に博士号を取得、三六年までフランクフルト大学で日 本語・日本文化（とくに日本仏教）の講師をつとめていた。外務省の文 書によると、「同人の講義は日本精神の宣揚を主眼とし、熱心なる聴講 者十数名あるのみならず、同人が時折行う日本に関する時事問題の講演 も相当興味をもって迎えられ、相当の成績を挙げて」おり、「本邦国際 文化事業達成上効果顕著」であった。このため、北山は外務省から国際 文化事業費の助成を受けており、日本大使館を通じて毎月補助金を支給 されていた。三〇年代半ば以降、彼はドイツ各地で頻繁に日本文化に関 する講演を行うが、その活動が外務省に注目され、世界厚生会議への派 遣に結びついたものと考えられる。 　北山が会議で行った三回の報告は、「日本における余暇と休養の問 題」、「日本女性と余暇」、「日本の学校制度」という題目であったが、こ のうち総会で行われた最初の報告が内容的に最も重要である。この報告 のなかで、北山は「喜びを通じての力」というモットーに表現された 労働と余暇の理念に理解を示しつつも、日本人にはその民族的特性と 二〇〇〇年の伝統によって培われた独自の見解があると指摘する。「生 活の享受」という個人主義的な観念は、家族を核とする日本人の生活に はなじまず、日本ではむしろ「かせぐに追いつく貧乏なし」という見解 が支配的で、余暇と休養も「創造的な休息」にすぎない。日本の祝祭日 を規定しているのは古来から伝わる陰暦で、宗教的・国家的な意味を 帯びている。北山は正月、花見、盆などの例を紹介しながら、これらの 祝祭が個々人によってではなく、つねに共同体によって祝われているこ とを強調する。日本人にとって仕事は個々人の生活のためにあるのでは なく、「天皇と国家への奉仕」という崇高な意味をもっており、祝祭も また個々人ではなく、家族全員、ひいては国民全員で祝うべき喜びであ る。日本人は仕事の後に家族と過ごすのが普通であり、家族と離れて暮 らす場合でも、職場共同体が家族の役割をはたしている。そこには古来 の家族精神が息づいており、これがマルクス主義の破壊的な影響にもか かわらず、日本人の生活を規定している。それゆえ、資本主義の諸問題 もまた日本にふさわしい仕方で解決されるべきであるとして、北山は次 のように結論づける。 「労働は祝祭日に礼拝的に祝われ、それによって労働からの休養 を確保すると同時に、伝統的な国家を独自の法則を保つ有機体と して、現代の技術・経済の文明的な影響に抗して世界経済・文化 の営みのなかで存続・繁栄させるものでなくてはならない」。 　宗教的伝統を重んじる仏教哲学者らしい内容だが、国際会議での報告 という性格を考えると、北山がドイツの模範的な役割をほとんど認めて おらず、むしろ多文化主義に近い立場から日本独自の余暇のあり方を提

Kitajama, byl zřejmě velmi nápomocen při vzniku filmu Nippon – das Land der aufgehenden Sonne (1942 od Gerhard Niederstraß ) zmínka o poděkování z Illustrierter Film-Kurier
Zdroj: http://de.metapedia.org/wiki/Nippon_%E2%80%93_das_Land_der_aufgehenden_Sonne
"Von all dem erzählt dieser Film, den Gerhard Niederstraß und Marion Halvoraen unter Professor Kytayamas Hilfe sorgsam betreuten und der im Herzen der Freunde ein dankbares Echo fand."

Japanese buddhism in the third reich, Brian Victoria, 2017 - Zdroj: http://www.thezensite.com/ZenEssays/CriticalZen/Japanese_Buddhism_in_the_Third_Reich.pdf

Kitayama Junyū’s Role
In the midst of the heightened interest in Germany concerning Japan’s allegedly male-oriented heroic faith, it is not surprising that German-speaking, Japanese Buddhist priests had a role to play. The role played by Pure Land priest Kitayama Junyū (1902–1962) is particularly notable. One need only look at the title of one of his books, Heroisches Ethos. Das Heldische in Japan (Heroic Ethos. The Heroic in Japan) to recognize the contribution he made toward the transformation of Japanese religion into a martial faith.

As is typically the case in the modern Japanese priesthood, Kitayama was the son of a Pure Land priest who, following his undergraduate study of Buddhism in Japan, was sent to pursue his graduate studies in Germany by order of the Pure Land sect in 1924. This eventually led him to the University of Heidelberg, where he wrote his doctoral thesis on the metaphysics of Mahāyāna Buddhism under the famous philosopher Karl Jaspers in 1931.

Kitayama’s commitment was not simply to the Mahāyāna school in general but to its Japanese manifestations in particular. Like so many of his fellow Buddhists in Japan, Kitayama claimed that Japanese Mahāyāna constituted “the final stage and fulfillment of Buddhist religiosity.”18

Although Kitayama was active in both Japanese and religious studies, his influence was greatest in the field of intercultural exchange. In 1926 he accepted the role of deputy to the Japanese director of the Berlin Japan-Institut, which had been established to foster both cultural and academic mutual understanding and cooperation between Germany and Japan. Characterized as “a warm and upright friend of National Socialism” in an article by Kubota Hiroshi, Kitayama’s reward for his support of the Nazis was appointment as director of the Department of Japanese Studies at the German-speaking Karls-Universität in Prague in 1944.19

The year 1944 also marked the publication of Kitayama’s Heroisches Ethos. Das Heldische in Japan. In this book we encounter a major difficulty Kitayama faced in his efforts to promote Japanese Buddhism to his German readers. This difficulty stemmed from his affiliation with the Pure Land sect of Japanese Buddhism rather than Zen. Kitayama explained:

As a result of the fact that D.T. Suzuki published his works on Zen in English, followed by translations into other languages, the general impression in Europe is that the Zen sect is the only Buddhist school of thought to have played a role in Japanese intellectual history. This is because Suzuki devoted his works exclusively to the Zen sect of which he is a priest. Few significant works have been published about the other sects. Hence, no one in Europe has access to other or better materials on Japanese Buddhism than the writings of D. T. Suzuki.20

On the one hand, Kitayama’s remarks about D.T. Suzuki alert us to the importance of Suzuki’s role in Nazi Germany, a more detailed description of which follows below. As for Kitayama, he felt it was important to point out that the heroic nature of Japanese Buddhism was not just a product of Zen but sprang from the very nature of Japanese Buddhism. He wrote:
The heroic spirit of Japan comes from the union of individual Buddhism with state Buddhism. Japanese Buddhism seeks the ideal human existence not only in the past and future, but finds it in the present at the place where the eternal is united with the transitory…. For this reason, it was possible to combine Buddhism with the thinking of the Japanese government. Therefore, in Japan there were patriots in priestly robes, priests as great patriotic figures, and heroes as followers of Buddhism.21

Kitayama, like German enthusiasts for Japanese Buddhism, was faced with the further challenge of explaining the relationship of Buddhism to the indigenous Shintō faith. This was a far more important topic than might appear, since it mirrored a parallel struggle in Nazi ranks between an acceptance of Christianity despite its Jewish roots and an embrace of a putative pre-Christian “pure” Germanic (or Aryan) religious faith.

Nazi leaders held contrasting views concerning Christianity’s acceptability. On the one hand, there were figures like Heinrich Himmler and Adolf Hitler himself, powerful though relatively few in number, who rejected all forms of Jewishtainted Christianity. In particular, Himmler saw it as his task to restore, or if necessary create, a truly pre-Christian Germanic or Aryan faith.

There were, however, far more Nazi leaders like Alfred Rosenberg, one of the principal ideologues of the Nazi party and editor of the chief Nazi paper Völkischer Beobachter. Rosenberg and his cohorts considered such German figures as Martin Luther and Meister Eckhart to have been major reformers of Christianity who created an authentically Germanic faith. Thus, despite its decadent roots in Judaism, the claim was made that Christianity in Germany had, as a result of a struggle lasting many centuries, taken on an authentic Germanic character.22 This latter position was acceptable to the vast majority of Germans, both Catholic and Protestant, who continued to regard themselves as Christians.

Kitayama and many of his German colleagues argued that something similar had occurred in the case of Buddhism: despite the allegedly fatalistic and pessimistic nature of early Indian Buddhism, the subsequent Mahāyāna school had transformed Buddhism into an active faith engaged with the world. Building on this, Buddhism in Japan had been further transformed into a masculine, heroic faith that initially sustained the warrior class, thereby serving as the spiritual basis for Japan’s modern soldiers, who pledged loyalty unto death to the emperor and country.

Chapter Three of Kitayama’s book was entitled “The Japanese Sword as a Symbol of the Heroic Spirit.” In it Kitayama united Shintō mythology with Buddhism into an organic whole via the history and function of the samurai sword:

Early in Japan’s mythological era the measure of a sword lay in its ethical and religious significance. One of the jewels that the Sun Goddess, ancestress of the Imperial Family, sent her grandson was a sword, symbol of his regency and granted for the purpose of defending justice.

For this reason, the sword later became recognized within Buddhism as “The Sword of Demon Conquest”. Accordingly, the sword must not be used as a murder weapon, but only as a weapon to combat evil and injustice.23

Kitayama went on to identify the unity of Buddhism, particularly Zen, and the sword as a major characteristic of Japan’s medieval feudal lords and samurai. Kitayama, like Suzuki, focused on the teachings the 17th century Zen master Takuan (1573 – 1645) gave to his samurai disciples. These teachings demonstrated, Kitayama claimed, that “through the art of swordsmanship, one can reach that state of consciousness known as enlightenment or release (Erlösung) in Buddhism.”24

And finally, in what must have resonated deeply to Nazi ears, Kitayama ended this chapter as follows:
Swordsmanship training in preparation for death is the Alpha and Omega of the Japanese hero spirit…. One is no longer the bearer of life but of death, standing above life and everything that happens in life, able to freely, undeterred and courageously master whatever takes place. Therefore, the Japanese heroic spirit is decisive to finding the right place to die.25

One is left to wonder whether Kitayama himself was able “to courageously master whatever takes place”, in that at the end of the war he was interned as a proGerman collaborator by the Soviet Union. Following his release, Kitayama became a teacher of Japanese and judo but would never see his homeland again, for the Czechoslovakian government refused to approve his repatriation to Japan. Kitayama was thus forced to stay in Prague until his death in 1962.

18
Quoted in Kubota, “Strategies in Representing ‘Japanese Religion’ during the National Socialist
Period: The Cases of Kitayama Junyū and Wilhelm Gundert,” p. 623.

19
Ibid., p. 618.
Kitayama, Heroisches Ethos. Das Heldische in Japan (Heroic Ethos. The Heroic in Japan), p 62.

21
Ibid., pp. 68-70.

22
For further details of this little known but critical split in Nazi ‘religiosity,’ see Baier, “The Formation and Principles of Count Dürckheim’s Nazi Worldview and his interpretation of Japanese
Spirit and Zen.” Available on the Web at: http://japanfocus.org/-Karl-Baier/4041 (accessed 3 July
2014).

23
Kitayama, Heroisches Ethos. Das Heldische in Japan (Heroic Ethos. The Heroic in Japan), p. 88.
24
page 109
25
page 119

Podrobnější popis děl / A more detailed description of works

Zřejmě za hlavní dílo Kitajamy Džunjúa lze považovat dílo Higashi-to-nishi - eien-no-michi: bukkyō-tetsugaku ; hikakutetsugaku-ronshū , které však vyšlo až v roce 1985 - 23 let po Kitajamově smrti. Z děl vyšlých za jeho života lze za podstatné zřejmě považovat díla West - östliche Begegnung: Japans Kultur und Tradition a Heroisches ethos. Další menší a podstatně kratší díla Kitajama publikoval v edici Japanische Kulturserie. Rovněž byl autorem velkého množství článků. Většinu jeho knih lze dosud koupit v antikvariátech v Německu, či jejich webových prodejnách v cenách do 20 Eur.

Higaši to niši eien no mici: Bukkjó tecugaku, hikaku tecugaku ronšú

東と西　永遠の道　仏教哲学・比較哲学論集
Cesta Východu a Západu - Von all dem erzählt dieser Film, den Gerhard Niederstraß und Marion Halvoraen unter Professor Kytayamas Hilfe sorgsam betreuten und der im Herzen der Freunde ein dankbares Echo fand. studie buddhistické filozofie/srovnávací filozofie (může se jednat o nepřesný překlad)

Spoluautor - 峰島旭雄 vedoucí překladu do japonštiny
Vydavatelství 北樹出版 Kitaki shuppan
japonsky
Vydáno v březnu 1985
Počet stran
ISBN 978-4-89384-450-7
Cena 6300 jenů
Popis: Tuto publikaci nemám k dispozici, ani její recenzi - jakmile bude možné, bude doplněno

West - östliche Begegnung: Japans Kultur und Tradition

Setkání Východu a Západu: japonská kultura a tradice

Vydavatelství W. de Gruyter, Berlin
německy
Vydáno 1941/1.vydání 1941/2.vydání, 1942/3.vydání, 1954/ 4.vydání
Počet stran: 252
ISBN: 978-3-11-141291-7 (1942), 978-3-11-084424-5 (1954)
Popis:

Obsah:
Západní a východní .... 1
Duchovní základy východoasijské kultury .... 11
Čínská a japonská duchovnost .... 29
Japonská duchovnost a tradice .... 51
Dějiny a kultura Japonska .... 63
Posouzení charakteru japonské kulturního díla .... 91
"Cesta" (Dó) jako tradice v japonském kulturním díle .... 117
Cesta básnictví (Hai-ku-do) .... 133
Vesmír jako předmět malby .... 155
Německý romantismus a východoasijská poezie .... 171
Buddha, pravda a svět .... 195
Náboženský svět a japonská zbožnost .... 209
Chronologie .... 251

Úryvek z této knihy:
Der Weg des Tees (Chia-do)

Der "Weg des Tees" ist einer der letzten Wege für jeden Geistigen des japanischen Volkes, er bedeutet auch das Wirklichkeit gewordene Symbol der Tiefe der japanischen Geistigkeit. Im Tee-Weg erscheint die Geistesgeschichte Ostasiens seit viertausend Jahren frei von Abstraktion, fern von Logossystem, wie ein lebendiges Kunstwerk vollendet und sublimiert. Von der unnahbaren Würde des Tee-Weges verblasst jeder heilige Schein von Opfer- und Kultglanz, vor der Tiefe des Tee-Weg-Geistes schwindet jedes System der Philosophie, vor der Stille der Tee-Weg-Seele verstummt jede Dichtung und Musik.

Alles scheinbar Großartige erscheint im Teeraum wie eine Barockfassade, und jedes sogenannte Grandiose in Wort und Ton klingt neben der Tee-Handlung wie Marktgeschrei.

Das Licht des Tee-Weges ist die Mittagssonne, die an der höchsten Stelle lautlos leuchtet und dabei den ganzen Kosmos in Atem hält. Die Ruhe der Tee-Praxis der dunkelsten Mitternacht, in der sich kein Unterschied zwischen Lebenden und Toten sichtbar macht. Doch in der Ausführung des Tee-Weges wird beides gegenwärtig. Im Jenseits von Leben und Tod, hinter Geschichte und Schicksal, auf dem Boden alles Vergehenden fließt der Lebensstrom des Tee-Kundigen. Der Tee-Weg kündigt vor den Augen des Lebensgierigen offenbar den Tod an. Er steht zu hoch über dem Hasten des Alltags. Er verharrt zu still vor dem sogenannten schaffenden Geist.

Kein sichtbarer Erfolg mit Fleiß und Geist, kein dauerhaftes Werk für Jetzt und Ewigkeit wird vollbracht. Die Tee-Handlung beginnt ohne Aufklang an Begeisterung oder Proklamation, sie vollzieht sich monoton und farblos und endet mit einem Abschiedsgruß der Geladenen, die das Wegräumen aller Gegenstände durch den Gastgeber mit ansehen. Nichts bleibt im Raum - nur die Leere des Teeraumes -, genau wie der Anfang vollzieht sich das Ende. Es gibt keinen Höhepunkt mit ekstatischer Steigerung, keine Zu- und Aufdringlichkeit durch die Szenerie. Wie ein Streif weißer Wolken am klaren Himmel dahinzieht, so steigt der Dampf aus dem Teekessel im Raum empor.

Schweigsam sitzen die Geladenen wie die Götter beim Mahl. Der gerade aufgebrühte Tee verbreitet einen Duft, der den Raum fällt und durch die Sinne in die Seele eindringt.

Das Feldwasser des südlichen Flusses liegt da - noch blauer als der Himmel,
über ihm schwebt eine weiße Möwe...
mit ihrem Flug schwingt mein Herz
zeit- und endlos.

Der Geist des Tee-Weges hat kein äußerlich erreichbares Ziel. Sein System und dessen Ausübung geben nur Anweisungen. Das Erlernen der Tee-Handlung, das keine bestimmte Lehrzeit dauert und doch Jahre oder gar das ganze Leben erfordert, um in das letzte Gemach des Gelöbnisses einzudringen, ist nur ein Weg, der zu keinem Ende führt.

Auch kennt der Tee-Weg keine Verwendbarkeit für das praktische Leben, er ist unabhängig von Gewinn und Vorteil.

Das, was ihn von allen anderen Künsten oder ethischen Handlungen unterscheidet, ist, dass der Mensch im Teekult sich selbst zum Gegenstand hat. Der Mensch als körperliche und geistige Einheit wird als Ganzes auf Grund seiner natürlichen Eigenschaften und Qualitäten zum Kunstwerk. Der Mensch arbeitet als Künstler an sich selbst. Die Sublimierung aller Sinne, die Steigerung der geistigen Tiefenkraft, die Vertiefung der seelischen Quelle vollzieht sich in ihm gleichsam ruckhaft. Jedoch trotz aller Nichtalltäglichkeit im Sinne des Tuns und Treibens will der Tee-Weg keine Abkehr von Leben und Wirklichkeit. Trotz seiner fast mystisch erscheinenden Vollzugsweise ist er keiner gewollten Versenkung unterstellt.

Der Tee-Weg verachtet die Welt nicht, wie das Mönchtum im christlichen oder buddhistischen Sinne. Er kennt auch nicht die Ekstase, weder in ästhetischer noch asketischer Form. Der Tee-Weg ist existenziell gedacht eine schlichte Arbeit der Selbstentdeckung des Menschen. Aber er sucht die Heimat des Menschen nicht in einer glaubhaften Transzendenz. Weder Gott noch das All kommt ihn zu Hilfe, um - seiner selbst gewiss - seinen Ursprung zu finden.

Mühsam, doch ehrfurchtsvoll geht der Teekundige den Weg und kontrolliert sich selbst von Schritt zu Schritt. Das Doppelspiel einer Person geht dahin, bis das Spiegelbild verschwindet und eine Einheit mit sich selbst hergestellt wird. Die zwei Seelen im Sinne Goethes, deren eine auf die Gestirne blickt, deren andere sich an die Welt klammert, werden miteinander vereint. Kein Sinnengeräusch mehr und keine Höhensucht. Der angebliche Widerspruch zwischen Körper und Geist wird in einer Sphäre als harmonische Einheit aufgehoben. Der Körper schämt sich nicht vor dem Geist, der Geist wird nicht durch den Körper gehemmt, weil der Mensch selbst nur ein Gestalt gewordener Geist ist. Trennungen zwischen Idee und Wirklichkeit, Ideal und Gegebenheit sind nur dort ernst und wirksam, wo der Geist sich vom Körper loslöst, dort, wo der Mensch sich als ein Einsamer sinnerfüllter und wesensnäher fühlt. Aber niemals gab und gibt es einen Geist ohne Körper, und sei es auch nur in religiöser Andacht, im Lesen eines philosophischen oder literarischen Werkes oder im Betrachten eines Bildes. Es gibt ebenso wenig Reingeistiges wie Reinkörperliches. Die extreme Steigerung des Geistes führt den Körper entweder in den Mechanismus, den man Gewohnheit nennt, oder in den Zustand, in dem der Körper wie Weihrauch in der Luft irgendeiner Ideenwelt schwebt.

Beide verliert der Mensch seine Ganzheit und verlässt seine eigentliche Existenz als Einheit von Körper und Geist.

In der Tee-Welt erfolgt eine allmähliche Steigerung des Körper-Geist-Daseins, in der die Sinne als Sinne verfeinert werden und dadurch gerade der Geist seine Freiheit gewinnt, um sich in sich zu vertiefen.

Im Geräusch des kochenden Wassers vernimmt man die tosenden Elemente des Meeres, im Duft des Tees selbst riecht man die junge Kraft der Naturfrische, die sich dann auf der Zunge in den unmittelbaren Geschmack der Pflanzenwelt verwandelt. An den kunstvollen Gegenständen wie Teetasse, Teebüchse und Teetuch, die man in die Hand nimmt, wird das plastische Tastenempfinden geschult. Im Anblick eines Gemäldes, das allein in einer Nische hängt und als Mittelpunkt in der Raumatmosphäre thront, vertieft man sich in die Welt der Bildsymbolik. Die Architektur des Teeraumes und des Gartens ringsum ist ein ganzes Kunstwerk, doch fließt es in die Landschaft und in die kosmische Natur hinein. Nur als Milieu bildet der Teeraum eine Kunst- und Kultstätte, in der die Menschen in reiner Harmonie von geistiger und Sinnenwelt sitzen. In dieser reinen (sei) und stillen (jiaku) Atmosphäre sitzen die Geladenen in harmonischem (wa) und respektvollem (kei) Zusammensein.

Göttlich sei die Gesellschaft zu zweit: ein Gast und der Gastgeber; edel sei sie mit zwei Gästen; geschmackvoll sei sie mit drei oder vier Gästen; unterhaltend sei sie mit fünf oder sechs Gästen, und die Gesellschaft mit mehr als sieben oder acht Gästen gelte als Gabe. Stille Kommunikation zwischen zwei sich verstehenden Menschen, die sich wie zwei Götter gegenübersitzen, bedarf keiner Menschensprache, sie verstehen einander und freuen sich ihres Da-Seins.

Der enge Teeraum von knapp zwei Quadratmetern gleicht einem Pantheon der Götter, in dem alle Anwesenden ihren individuellen Glanz in gegenseitiger Achtung verbergen und ruhig, doch heiter sich der Gemeinsamkeit erfreuen. Sie kommen nicht zusammen aus der Sucht nach Einsamkeit, sondern sie sind geladen, um sich eine Stunde über ihre Werke und Aufgaben zu unterhalten. Keiner entscheidet, niemand rühmt sich, nur das still sich vollziehende Fest der Teehandlung ist der Spiegel für alle Anwesenden, der alles widergibt, was verborgen ist.

Einst lud der Buddhist Vimalak?rti "XX" den klugen Schüler Buddhas Ma?jusr? "XX" mit 32 anderen Bodisattvas ein, um sich über den Zugang zur absoluten Wahrheit zu unterhalten. Vimalak?rti "XX" richtete an jeden die gleiche Frage. Jeder antwortete nach seinen Kenntnissen und sprach von der Überwindung des Dualismus zwischen Endlichkeit und Ewigkeit, Erscheinung und Wesenheit, Gut und Böse, Leid und Glück, Nichtich und Ich usw.

Zuletzt sagte Ma?jusri "XX": "Nach meiner Ansicht tritt man in die Einheit aller Gegensätze, wenn man erkannt hat, dass alles Seiende unaussprechbar, undeutbar, unbezeichenbar, unerkennbar, also frei von allen Diskussionen ist." Danach richtete er sich an Vimalak?rti "XX": "Nun haben wir alle unsere Meinungen mitgeteilt; was meinst du dazu?" Vimalak?rti "XX" antwortete nicht, er blieb schweigend. Daraufhin sagte Ma?jusri "XX": "Wahrscheinlich, zutreffend ist deine Antwort. Kein Wort, keine Erklärung, das ist der wahre Zugang zur Übergegensätzlichkeit."

Die Schweigsamkeit ist keine Dumpfheit, keine Verlegenheit, sondern die Erkenntnis selbst. Sie bildet das höchste Stadium, in dem alle ostasiatischen Ideale zusammenfließen. Am Anfang war das Wort - aber am Ende ist kein Wort.

Einsam liegt ein Pfad im Dämmerlicht
mitten im Herbstwald.
Niemand geht und bricht
den Frieden des Abends.

(Basho)

Diesem einsamen Pfad gleicht der Weg des Tees. Er verkörpert den Gipfel der Vergünglichkeit; die Glut des Sommers in noch nachwirkender Wärme bewahrend, ahnt er die Kälte des kommenden Winters und des Todes. Das ist die Wirklichkeit des Erdendaseins, die sich weder dem hohen Flug des Geistes noch dem überschwenglichen Gefühl zu entziehen vermag. Die tiefsinnigen Philosophien mit ihrem Gedankengebäude und die ergreifendsten Werke der Dichtkunst schweigen vor dem unerschütterlichen Ernst der Vergänglichkeit, und die hohen Klänge der Musik und die grandiosen Kunstwerke verklingen und verblassen vor der Strenge und Tiefe des Daseins. Nicht vor ihr zu fliehen in die Welt des Geistes, über die Wolken der Phantasie, in das Gewebe der Klänge und Farben der Sinnensphäre, sondern den Gegensatz als Gegensatz unbeirrt auf sich zu nehmen, die Ureinheit mit der Körper- und Materienwelt als Ganzes zu erhalten und dadurch die Wahrheit mit der Wirklichkeit in Einklang zu setzen und zu erleben, gilt dem Tee-Weg als das "Verhalten zu sich" selbst zu schulen. Aber nicht einseitig den Geist oder die Sinne allein zu steigern, sondern alle menschlichen Eigenschaften, wie Denken, Gefühl und Wille, für den Rhythmus der Vergänglichkeit zu öffnen, um in ihm die Stimme der Ewigkeit zu belauschen und sich selbst dazu in Einklang zu bringen, ist das Ziel der Schulung des Teeweges.

Die Stille allein
In die Felsen hinein
dringen die Stimmen
der summenden Zikaden.?

In der glühenden Sonne des Sommernachmittags herrscht die Stille, alle Vögel und Tiere schweigen, unbeweglich liegen die Felsen seit Jahrtausenden. Wie schwerer Regen fallen die Stimmen der Zikaden und umspülen die harten Felsen.

Eine solche Stille, die in sich die Woge des Flusses alles Lebendigen birgt, ist das schließlich erlangte Verhalten des Teekundigen zu sich selbst und der Welt. Denn noch spricht ihn die Welt und das Leben so ungemein an, weil das Edle vom Gemeinen, der Wohlklang vom Geräusch im Spiegel seiner selbst klar und unvermischbar unterschieden wird.

In Ruhe die Beweglichkeit und in Bewegung die Ruhe zu erleben, das ist das Tee-Verhalten, in welchem die höchste Existenzweise alles Seienden sich offenbart.

Im abendlichen Mondschein schimmert das tosende Meer
aus der Ferne
zwischen den Bäumen
im Garten.

Aus dem Fenster des Teeraumes erblickt der Teemeister bei einer duftenden Tasse Tee das fernliegende Meer zwischen den Bäumen des Gartens an einem Mondscheinabend. Mond, Meer und Mensch bilden ein unsagbares Ganzes, die Natur und der Geist bilden die Kompositionen eines großen Gemäldes. Dabei entsteht nicht der Zweifel an der Herkunft und Zukunft, an dem Widerspruch, nur eine Welt - nicht weniger und nicht mehr. In einem solchen Augenblick atmet Gott unvermittelbar im Menschen, und hier erreicht das kosmische Erlebnis des Teekults seinen Höhepunkt.

Heroisches ethos. Das Heldische in Japan.

Hrdinský étos (Mravní charakter udatnosti). Statečnost(udatnost) v Japonsku.

Vydavatelství W. de Gruyter, Berlin
německy , italsky
Vydáno 1944, Regin-Verlag 2006 , Sanno-kai 2002 (italská verze pod názvem: Lo stile eroico. L'eroismo in Giappone)
Počet stran: 161
ISBN: 3111255689, 9783111255682, 978-3-11-163824-9 (1944), 3937129251
Popis:
OBSAH:
Úvod .................................................. 1
Udatný duch, život a smrt. Statečnost v japonské mytologii. Statečnost v japonské historii.

Šintoismus a hrdinský étos (mravní charakter) ......... 7
Náboženství a statečnost. Vývoj udatného ducha v Japonsku. Statečnost a šintoismus. Božství a udatnost. "Božské vedení války a vedení státu." Věrnost jako rozhodný rozkaz. Sebepřipomínání. Věrnost k pánovi. Loajalita k Tennó.

Buddhismus a udatný duch .............................. 61
Jednota mysli se zkušenostmi. Buddhismus a japonský stát. Buddhistické uvědomování přítomnosti a prožitek udatnosti. Kněz jako vlastenec a statečný člověk. Udatné já - prožitek. Ideály vzorů udatnosti v Japonsku.
Meč jako symbol udatného ducha ....................... 87
Meč. Hodnota japonského meče. Boj mečem jako duchovní výchova. Buddhistické osvobození a mistrovství ve zvládnutí šermu.

Mravní charakter udatnosti v míru a v krizi japonského státu ........ 121
Bojový duch v míru. Vznik udatné osobnosti. Škola vlastenectví. Škola statečných lidí

Recenze ............................................... 151
Epilog ................................................ 157

Několik citací přeložené do slovenštiny z Kitajamovi knihy "Heroisches ethos. Das Heldische in Japan."

Zdroj: hodnoty_eticke.doc www.jozefmiko.cz
------------------------------
Junyu Kitayama H R D I N S K Ý E T H O S

ÉTOS gr. - mravný základ, mravy - mravný charakter
Etológia - náuka o mravoch

BOJOVÝ DUCH V MIERI.

Je nutné pestovať DUCHOVNÉ VZDELANIE a OVLÁDANIE ZBRANÍ. Je starým obyčajom postaviť na ľavú stranu DUCHOVNÉ VZDELANIE a na pravú stranu ZAOBCHÁDZANIE SO ZBRAŇOU. Oboje musí byť osvojované ruka v ruke. Avšak ani v mieri nemožno prehliadať neporiadky. Preto sa vám horlivo doporučuje zaoberať sa VÝCVIKOM V ZBRANI. Kitayama, s. 69

Cieľ : utváranie hrdinskej osobnosti. s. 72

Vedecké štúdium, ktoré tu máme na mysli, má za úlohu vysvetľovať MRAVNÉ CESTY ČLOVEKA. Túto vedu bude možné označiť za etickú antropológiu. Jej najvyšším cieľom je otvoriť človeku cesty k tomu, aby sa POZDVIHOL NAD KAŽDODENNÉ BYTIE (bonjin - priemerný človek, vojin - človek všedného dňa) DO SFÉRY VEĽKEJ OSOBNOSTI. s. 73

Toto možno získať iba VYZRELÝM ŠKOLENÍM. To nemožno získať ani úvahami, ani poznať načúvaním. Možno toho nadobudnúť iba ZVYŠOVANÍM ÚSPECHOV SEBAVÝCHOVY. Majster ukazuje žiakom iba základnú líniu, o ktorej sa NESMIE POVRCHNE DISKUTOVAŤ. Práve preto je SKUTOČNÉ MAJSTROVSTVO vo svete vzácne. s. 73

Mnohí učenci sa učia veci minulosti NASPAMÄŤ a chcú sa tým blysnúť pred svetom. Alebo si pohrávajú s poéziou všetkého druhu, alebo so spismi, ktoré považujú za najpotrebnejšie. To potom nazývajú štúdiom. Toto oboje, NIE JE ŠTÚDIOM VZNEŠENÉHO ČLOVEKA. s. 74

Toto všetko NIE JE ZÁMEROM (cieľom) VZNEŠENÉHO (vládnúceho) ČLOVEKA. Čo to vlastne znamená vedecké štúdium. Znamená to POVAŽOVAŤ CESTU MINULÝCH SVETCOV AKO ZÁKLAD, V STOPÁCH MÚDRYCH A VZNEŠENÝCH NACHÁDZAŤ POMOCNÉ PRAMENE, poznávať premeny dejín a zákony človeka. KONEČNE rozšírením vedenia, rozširovať svoje vlastné schopnosti a brúsiť svojho ducha. s. 74

Škola patriotizmu.
Je potrebné NEODDELITEĽNE SPÁJAŤ DUCHOVNÉ VZDELÁVANIE A BOJOVÝ VÝCVIK A ZJEDNOCOVAŤ VEDECKÉ ŠTÚDIUM SO SVETSKOU PRAXOU. Kodokan s. 74

KNIHY NÁS UČIA PRAVDÁM, MEČE A KOPIE CVIČIA NAŠU ODVAHU SRDCA. VYZRETÁ ODVAHA SRDCA MÔŽE ČELIŤ KRÍZAM A ZVLÁDAŤ NEBLAHÉ UDALOSTI. Vysvetlenie právd, môže človeka samotného udržať v ctnosti a tým takto vládnuť druhým. Chyba ducha je však slabosťou, ktorá by mohla byť posilnená zbraňou. Chyba zbrane je neznalosť, ktorá by mohla byť odstránená duchom. Kitayama, s. 74

ŠKOLA HRDINSKÉHO ČLOVEKA. Učenie o rytierstve spočíva na etických princípoch : stáť za svojím pánom, za rodičmi, UDRŽIAVANÍ LÁSKY K ĽUĎOM A ZMYSLU PRE SPRAVODLIVOSŤ, ŠKOLENIE JASNÉHO A VEĽKORYSÉHO SRDCA A ODVAHY. Kitayama, s. 77

ZÁKLADY UČENIA SVETCOV. ŽIVOT VZNEŠENÉHO ČLOVEKA SPOČÍVA V SPRÁVNOM POUŽÍVANÍ DNEŠNÉHO DŇA. Dokonca i jeden deň je dosť dlhý. Skladá sa z jednej hodiny. Taktiež jedna hodina je ešte dosť dlhá. Skladá sa z jednej minúty. Dokonca jedna minúta je ešte dosť dlhá. Skladá sa z jednej sekundy. Inými slovami : Vek o tisícoch a desaťtisícoch rokov začína jednou sekundou a končí jedným dňom. KTO ZMEŠKAL JEDNU SEKUNDU, PREMEŠKAL CELÝ DEŇ A TAK MÔŽE NAKONIEC P R E M E Š K A Ť CELÝ Ž I V O T. Kitayama, s. 77

Láska k ľuďom, je základom všetkej ctnosti a spravodlivosť je príčinou všetkých činov. CESTA, KTOROU SA UBERÁ VZNEŠENÝ ČLOVEK, JE ODÔVODNENÁ LÁSKOU K ĽUĎOM A SPRAVODLIVOSŤOU. Avšak, môžu byť USKUTOČNENÉ LEN VTEDY, KEĎ JE ŠKOLENÁ CTNOSŤ VO VNÚTRI.
KEĎ NEŠKOLÍME CTNOSŤ, NIE SME DOSTATOČNE SILNÍ, TAKŽE PRI STRETNUTÍ S HROZIACIMI NEBEZPEČENSTVAMI, ZMENÍME SVOJ POSTOJ a tvárou v tvár smrti, sa VZDÁME SVOJHO CHARAKTERU. Kitayama, s. 78

K naplneniu takýchto ideálov patrí zvláštne školenie charakteru - ujasnenie duševného hnutia. DUŠEVNÉ HNUTIA MAJÚ BYŤ POVZNÁŠANÉ VYTYČOVANÍM VYSOKÝCH CIEĽOV, JEDNOZNAČNOU SILOU ÚSUDKU PRE DÔLEŽITOSŤ POVINNOSTI, UDRŽIAVANÍ ČISTÉHO SVEDOMIA A ÚPRIMNOSŤOU. Takýto postoj NESMIE BYŤ STAVANÝ NA OBDIV, ale CTNOSŤ JE NUTNÉ NOSIŤ V SEBE SAMOM, ako skryté svetlo a NECHCIEŤ UKAZOVAŤ SVOJE SCHOPNOSTI NAVONOK. Prostoreký a krátkozraký človek sa sám vyvyšuje, vypína sa pred ostatnými ľuďmi a lichotí svetu, pretože jeho povaha je úzkoprsá. Soko, in Kitayama s. 78

Keď vznešený človek má vo vnútri teplo, je schopný DOBROSRDEČNE A S LÁSKOU POMÁHAŤ ĽUĎOM A ZACHRAŇOVAŤ VECI. Keď vidí biedu sveta, pociťuje, že sám tým trpí. Soko, in Kitayama s. 78

IBA PRI TOMTO SEBAVZDELÁVANÍ A SEBAŠKOLENÍ PODĽA NAJPRÍSNEJŠÍCH POŽIADAVIEK, DOSIAHNE RYTIER HRDINSKÉHO CHARAKTERU, KTORÝ NEMÔŽE BYŤ POKAZENÝ ANI BOHATSTVOM, ANI POSTAVENÍM, ANI PONÍŽENÝ CHUDOBOU A NÚDZOU, ANI SA NEMÔŽE SKLONIŤ PRED MOCOU A NÁSILÍM. Meng - tse, in. Kitayama s. 78

V Sokových slovách spočíva onen VYSOKÝ RYS ĽUDSKOSTI, ktorý je POVZNESENÝ NAD VŠETKY JEDNOTLIVÉ PRINCÍPY UČENIA O MORÁLKE A NAD KAŽDÝ NESPRÁVNY VÝKLAD MRAVNÉHO POŇATIA. Miesto školenia je všade tam, kde sa človek nachádza. Každá doba a každá sekunda poskytuje príležitosť osvedčiť sa. Kitayama s. 79

Je ľahké ísť na smrť v rozhorčení, avšak nie je ľahké ísť na smrť kľudne. Kitayama s. 79

Existujú ľudia, ktorí nečítajú a ľudia, ktorí ČÍTAJÚ, AVŠAK PREČÍTANÉ NEPREMIEŇAJÚ V ČIN. Kitayama s. 81

7 PRAVIDIEL VZNEŠENÉHO PORIADKU :
3. PRE USKUTOČŇOVANIE UŠĽACHTILEJ CESTY, neexistuje nič viac rozhodujúcejšieho, než spravodlivosť. SPRAVODLIVOSŤ SA STATOČNOU VÔĽOU MENÍ V ČIN. STATOČNÁ VÔĽA je posilňovná SPRAVODLIVOSťOU.
4. Múdrosť spočíva na priamej pravdivosti, ktorá vylučuje lož. Je najviac zahanbujúca podlosť a preháňanie slovami.
5. KEĎ SA ČLOVEK NEDOKÁŽE DÍVAŤ NA SVETCOV A MUDRCOV AKO NA UČITAĽOV, NIE JE SCHOPNÝ VÝVOJA ! Šľachticovi je uložená povinnosť ČÍTAŤ KNIHY a VÁŽIŤ SI PRIATEĽOV.
6. Učitelia a priatelia nám pomáhajú stať sa cnostnými a zdokonaľovať svoje schopnosti. Preto je potrebné byť opatrný pri voľbe svojich priateľov.
7. Trpezlivosť s tvrdosťou prevedenie s jedinečným rozhodnutím spočívajú na neoblomnom postoji.

Týchto 7 PRAVIDIEL VZNEŠENÉHO ČLOVEKA, možno zhrnúť do troch viet :
1. ROZHODNÚŤ SA PRE CESTU ŠĽACHETNÉHO ČLOVEKA, JE ZÁKLADOM VŠETKÉHO OSTATNÉHO.
2. STAROSTLIVO SI VOLIŤ PRIATEĽOV A PODIEĽAŤ SA NA LÁSKE K ĽUĎOM A NA SPRAVODLIVOSTI.
3. ZAOBERAŤ SA KNIHAMI A PREMÝŠĽAŤ O UČENÍ SVETCOV A MUDRCOV !
Šoinova škola, in. Kitayama, s. 81

"MUŽA SO VZNEŠENÝMI ÚMYSLAMI (ŠIŠI) BUDEME NAZÝVAŤ TOHO, KTO SA ŠKOLÍ V CESTE BOJA, KTO DOBRODENIE ŠTÁTU ODPLÁCA VĎAKOU, NEBUDE SA HANBIŤ ZA ZLÚ STRAVU, ANI ZA ZLÝ ODEV. Šoin,in. : Kitayama s. 82

Hlavně musí klásť hlavný dôraz na osobné uplatňovanie morálky a duševne sa tešiť z lásky k ľuďom a zo spravodlivosti (jin-gi). TÝM STRAVA, ODEV A INÉ VONKAJŠIE VECI CELKOM USTÚPIA DO POZADIA; NEMÁ ČAS NA TO, ABY SA ZAOBERAL TAKÝMI VECAMI. Šoin,in. : Kitayama s. 82

Musí mať vnútornú istotu a hrdú stálosť, NEMUSÍ ZÁVIDIEŤ DRAHÝ ODEV A DRAHÚ POTRAVU INÝCH. Šoin,in. : Kitayama s. 82

NETRPÍ ŽIADNYMI MRZUTOSŤAMI VŠEDNÉHO DŇA A OBSTOJÍ PRI VEĽKÝCH ÚLOHÁCH. Kitayama s. 82

Keď človek nemá VEĽKORYSÚ MYSEĽ, ako potom môžu byť jeho schopnosti a jeho múdrosť použiteľné! To nemá nič spoločné s vášňou a unáhlenosťou, prýšti to z najvlastnejšej duše človeka celkom pomaly. NEBOJÍ SA ANI VEĽKÉHO NEPRIATEĽA, ANI VEĽKEJ SILY a neoceňuje málo, ani malého nepriateľa ani slabú vôľu. Je to ona MYSEĽ, KTORÁ SA NEZĽAKNE PRED NAJŤAŽŠÍMI PREKÁŽKAMI A RADA SA VZDÁ MALÉHO POHODLIA A MALÝCH PÔŽITKOV. S ŇOU SA DRŽÍME NEOTRASITEĽNE ROVNO A KRÁČAME S PLNOU SILOU, KEĎ JE TO POTREBNÉ. Kitayama s. 83

POVOLANIE RYTIERA SPOČÍVA V USKUTOČŇOVANÍ LÁSKY K ĽUĎOM A SPRAVODLIVOSTI, DUŠEVNÉHO VZDELÁVANIA A BOJOVÉHO VÝCVIKU. Všetko je zahrnuté V OBOCH MRAVNÝCH PRINCÍPOCH : LÁSKA K ĽUĎOM (jin) a SPRAVODLIVOSŤ (gi). Láska k ľuďom a spravodlivosť ZODPVEDAJÚ DUCHOVNÉMU VZDELANIU A SPRAVODLIVOSŤ AKO KVET BOJOVÉHO VÝCVIKU. Kitayama s. 85

"Z tohoto dôvodu NIKDY NESMIEME, ANI V SPÁNKU ANI V BDENÍ, DOKONCA ANI PRI JEDLE, OPUSTIŤ CESTU ĽUDSKOSTI A SPRAVODLIVOSTI." Kitayama s. 85

Kto neuskutočňuje lásku k ľuďom, nemôže byť považovaný za duchovne vzdelaného, aj keď miluje literárne vzdelanie a číta čo ako veľa kníh. Kto ovláda bojové umenie tak majstrovsky, že prevyšuje tisíce, avšak bezuzdne a násilne sa oddáva lúpeži a vraždeniu, nemôže byť považovaný za znalca bojového umenia. ZNALEC BOJOVÉHO UMENIA MUSÍ UDRŽIAVAŤ SVOJE UMENIE SKRYTÉ VO SVOJOM VNÚTRI A NESMIE HO NOSIŤ NAVONOK NA OBDIV. Kitayama s. 85

Všetky ctnosti japonského rytiera sú : LÁSKA K ĽUĎOM (jin) a SPRAVODLIVOSŤ (gi), DUCHOVNÉ VZDELANIE A BOJOVÁ ZDATNOSŤ (bun-bu), ROZUM (chi) a STATOČNOSŤ (yu). Kitayama s. 85

BOJOVÝ VÝCVIK JE ZÁROVEŇ NÁBOŽENSKÝM ŠKOLENÍM. Zbraň je skrytou a skrývanou mocou, jej existencia samotná je tiež rozhodujúca a MUSÍ UMOŽŇOVAŤ AJ BEZ BOJA DOSIAHNUŤ VÍŤAZSTVO. TO POTOM ZNAMENÁ NAJSILNEJŠIU A NAJLEPŠIU ZBRAŇ. Kitayama s. 85

Duch musí byť naplnený zmyslom pre lásku k ľuďom a spravodlivosť; preto je vzdelanie ducha školením osobnosti, ktorá s rozumom a statočnosťou disponuje najväčšou silou k činu. Kitayama s. 85

Nemožné učiniť možným, neobvyklé premeniť v obvyklé, neľudské usporiadať ľudsky, to sú CESTY japonského HRDINSKÉHO DUCHA. PRETO BOLA CESTA K TOMUTO CIEĽU ROZMANITÁ A ŤAŽKÁ, PRETO BOLO ŠKOLENIE BOJOVÉHO DUCHA NEKONEČNE TVRDÉ A PRETO BOLI ETICKÉ POŽIADAVKY NEZMERATEĽNE VEĽKÉ. A hrdinské v Japonsku dosiahlo najvyššieho mysliteľného stupňa preto, že si vždy stavalo ideál zmieriť ducha s mečom, PREŽÍVAŤ NÁBOŽENSKÉ V BOJOVOM a TO OSOBNÉ POZDVIHNÚŤ K MRAVNEJ VEĽKOSTI. Tento hrdinský idealizmus je zdrojom sily japonského národného ethosu, ktorý disponuje nevyčerpateľnými možnosťami k mysleniu a jednaniu a osvedčil sa ako za všedného dňa, tak tiež v najvyššom okamihu štátneho a osobného života. Kitayama s. 87

Autor si dovoľuje toto malé dielo, ktorého mnohé stránky vznikli za oných nocí s prianím, aby všetky v tejto vojne prinesené obete neboli márne, a na oltári vyššieho radu a ĽUDSTVU UKAZOVAŤ CESTU DO BUDÚCNOSTI. Kitayama s. 87

Vie, že nad jeho hlavou je hviezdnaté nebo božskej vznešenosti. VŠETKO ČO SA NA SVETE DEJE, ZAČÍNA A KONČÍ U JEDNOTLIVCA. Kitayama s. 87

A duša, ktorá pre ducha vždy znamenala tvorivý zdroj, sa medzi kolesami večného kolobehu, otáčajúcimi sa medzi príčinnosťou všedného dňa a sebectvom vystupňovaným do nekonečna, ťažko poranila. Kitayama s. 87

V STUDENOM SVETLE "KRITICKÉHO ROZUMU" BEZ ROZUMU "MORÁLNEHO", POVEDANÉ V KVANTOVOM ZMYSLE, SA POPÁSAL VONKAJŠÍ ČLOVEK, OBKLOPENÝ KOVOVÝM LESKOM CIVILZÁCIE, A VEDĽA TOHO ZANIKOL VNÚTORNÝ ČLOVEK S KVETNATÝM ZÁKLADOM SVOJEJ MRAVNOSTI. Kitayama s. 87

Duch bez páthosu, čin bez éthosu - tento klam nášho storočia... Kitayama s. 87

Pátos (gr.) – oduševnenie - vzletný spôsob hovoreného alebo písomného prejavu

Pretože NIELEN DUCH A IDEÁL, ALE CELÝ ČLOVEK JE V HRE. Preto STOJÍ PRED VONKAJŠÍM OBNOVENÍM SVETA, VNÚTORNÝ PORIADOK ČLOVEKA. BEZ RADIKÁLNEHO OBRATU - POKROKU - ZVONKU DOVNÚTRA, BEZ UPEVŇOVANIA DUŠEVNÉHO ZÁKLADU, ktorý môže PREBIEHAŤ IBA V JEDNOTLIVOM ČLOVEKU, sa sústava storočia zase zrúti pre svoju čiste duchovnú a materiálnu prevahu, s pohromou väčšou než doposiaľ. Kitayama s. 88

To, čo nám pôsobí obtiaže, je veľkosť a sila duševných síl, ktoré sú schopné vždy a všade udržať a v čin prermeniť DUŠEVNÚ DÔSTOJNOSŤ, v ktorej sa zračí substancia ľudského bytia vôbec.
To však znamená DÔKLADNÚ SEBAPREMENU ČLOVEKA : ŽIVOTNEJ SILY USTRNUTEJ SEBECTVOM A UDUSENEJ NENÁVISŤOU A ZÁVISŤOU, PREMENIŤ V MRAVNÉ ŽIVOTNÉ SILY. TO VŠAK MÔŽE UKUTOČNIŤ IBA ČLOVEK NOVÉHO TYPU S HRDINSKÝM POSTOJOM. Kitayama, s. 88

Ak chceme vo svete s úspechom uskutočniť svoje zámery, sledujme spolu s národom MRAVNÚ CESTU. Keď však ZOSTANEME NEPOCHOPENÍ, SLEDUJME JU SAMI ! Kitayama, s. 88

NAOZAJ VEĽKÝM MUŽOM NAZÝVAME TOHO, KOHO NEMÔŽE POKAZIŤ ANI BOHATSTVO, ANI VONKAJŠIA HODNOSŤ, ANI HO NEMÔŽE ZVIESŤ CHUDOBA ANI NÚDZA, KOHO NEMÔŽE SKLONIŤ ANI MOC, ANI NÁSILIE !
Kitayama, s. 88
-------------------------

Epilog doslov z knihy Heroishes Ethos - německy / Kitayamas afterword from book Heroishes Ethos

Metaphysik des Buddhismus : Versuch einer philosophischen Interpretation der Lehre Vasubandhus und seiner Schule.

edice Veroffentlichungen des orientalischen Seminars der Universitat Tubingen, H. 7. Stuttgart
Vydavatelství Stuttgart Kohlhamer
německy
Vydáno 1934 Stuttgart Kohlhamer, 1974 , 1976, 1983 [San Francisco] : Chinese Materials Center
Počet stran: 268
ISBN: 0896444627 9780896444621
Popis: bude doplněno

Fujijama der ewige Berg Japans: 36 Holzschnitte

Hlavní autor:Hokusaj Kacušika, Kitajama napsal komentáře k Hokusajovým dřevorytům a předmluvu/krátké pojednání k Hokusajově osobě
Vydavatelství Insel-Verlag
německy
Vydáno Insel-Verlag 1937 , Insel-Verlag 1956
Počet stran: 47
ISBN:
Popis: bude doplněno

Der Geist des japanischen Rittertums, Japanische Kulturserie 1

Duch japonských rytířů.

Vydavatelství Berlin : Limpert, 1943.
německy
Vydáno 1943
Počet stran: 16
ISBN:
Popis: bude doplněno

Der Shintoismus. Die Nationalreligion Japans., Japanische Kulturserie 2

Šintoismus, národní náboženství Japonska.

Vydavatelství Berlin : Limpert, 1943.
německy
Vydáno 1943
Počet stran: 16
ISBN:
Popis: bude doplněno

Heiligung des Staates und Verklärung des Menschen. Buddhismus und Japan., Japanische Kulturserie 3

Vydavatelství Berlin : Limpert, 1943.
německy
Vydáno 1943
Počet stran: 32
ISBN:
Popis:
Obsah:
Buddhismus v duchovním životě Japonců ... 1
Buddhismus v Indii, Číně a Japonsku ... 4
  a, Buddhismus v Indii
  b, Buddhismus v Číně
  c, Buddhismus v Japonsku
I. Buddhismus jako státní náboženství ... 6
   a, Buddhismus a duchovní základy státní politiky ... 6
   b, Království Buddhy a země Bohyně slunce
   c, Pojem (představa) císaře a krále v buddhistickém učení
   d, Císař Šomu a země posvátného lotosu
   e, První setkání buddhistického světa zkušeností s japonskou estetikou
   f, Teoretický buddhismus a kněžství
II. Nový státní buddhismus v Japonsku ... 14
 1, Buddhistická symbolika ... 14
  a, Čistá symbolika
  b, Čistá duchovní mystika
  c, Tajuplná symbolika
  d, Symbolika věčnosti
 2. Japonská spiritualita a tajuplná symbolika ... 17
 Ničiren - sekta jako ztělesnění vlasteneckého buddhismu ... 19
III. Buddhismus jako náboženství jednotlivce ... 20
 1, Učení nebeské věčnosti (Jo-do-kyo) ... 22
  a, Ráj v buddhistickém smyslu
  b, Víra v laskavost (milosrdenství)
 2, Zen, tajuplný symbolismus ... 26
  a, Zen a duch samuraje
  b, Zen sekty v Japonsku a mystická psychologie
  c, Zen a japonská kultura žití
 Japonsko-buddhistický pohled do budoucnosti... 31

Genjo Koan. Aus dem Zen-Text Shobo genzo von Patriarch Dogen, Quellenstudien zur Religionsgeschichtet 1

Vydavatelství
německy
Vydáno 1940
Počet stran: 15
ISBN:
Popis: bude doplněno

Branný zápas judo

Autor:Adolf Andrej Lebeda, Ladislav Pikhart, Junyu Kitayama
Vydavatelství STN
česky
Vydáno 1954
Počet stran: 102
ISBN:
Popis:
Brožura obsahuje pokyny pro zakládání a vedení oddílu judo a celoroční methodický plán, který platí vlastně pro tři roky, během nichž se může začátečník stát vyspělým judistou. Těžištěm knihy jsou nejdůležitější kapitoly základů juda - padání, vychylování a popisy chvatů základního pátého stupně žákovské zdatnosti (pátého kyu). Jsou doplněny instrukčními obrázky, a u českých názvů jsou uvedeny i názvy japonské, předepsané Mezinárodní unií judo.

Základy judo

Autor:Lebeda A. Adolf, Technická účast: J.Kitayama 5.dan, L. Pikhart 3.dan, V. Lorenz 3.dan
Vydavatelství Sportovní a turistické nakladatelství
česky
Vydáno 1960
Počet stran:
ISBN:
Popis:
Souborná příručka s dějinami a teorií džuda, pravidly a zkušebním řádem, metodikou tréninku, vzorovými plány výcviku a cvbičebních hodin. Popis jednotlivých chvatů anácvikovými pokyny je uspořádán systematicky podle klasifikačních stupňů.

Sebeobrana Kodokan goshin jutsu

Autor:Dr. Junyu Kitayama, Vladimír Lorenz
Vydavatelství Naše vojsko Praha
česky
Vydáno 1963
Počet stran: 171
ISBN:
Popis: Obsah textu čerpán ze stránek www.kodokanjudo.cz, jinak je součástí knihy
Předmluva od autorů knihy
Vzrůstající zájem příslušníků ozbrojených sil i široké veřejnosti o sebeobranu dal v poslední době podnět k zpracování několika knih na toto téma. Jsou to díla většího či menšího rozsahu, jejichž charakter je buď informativní, nebo naopak specifický, určený ke zvláštním účelům. Kniha, kterou vám předkládáme, se zpracováním, uspořádáním i vytyčeným cílem poněkud liší od všech dosavadních publikací tohoto druhu. Jejím hlavním úkolem je sloužit jako učebnice sebeobrany všem, kteří o ni mají zájem. Jako učebnice má poskytnout v dostatečné míře jak teoretické, tak i praktické pokyny k výuce základních sebeobraných technik. Pro splnění tohoto úkolu jsme použili výsledků nejnovějších výzkumů světových odborníků, kteří na základě dlouholetých praktických a teoretických studií shledali sebeobranné techniky, jež zveřejňujeme, jako nezbytný základ pro každého, kdo chce sebeobranu bezpečně ovládat. Považujeme za svou povinnost upozornit čtenáře, kteří jsou o sebeobraně méně informováni, aby nepovažovali popisované techniky za málo tvrdé vzhledem k vedeným útokům. Rychlé, přesné a důsledné provedení všech uvedených sebeobranných technik je dostatečnou odpovědí každému skutečnému útočníkovi. Proto je důležité přistupovat k praktickému nácviku teprve po důkladném prostudování první (teoretické) části knihy. Jen pílí, kázní a cílevědomým dodržování uvedených pokynů lze dosáhnout skutečné znalosti sebeobrany a mistrně ji ovládout. Spěch a ukvapenost jen znemožňují dosáhnout vytčeného cíle. Je nutné neustále se řídit didaktickou zásadou: od jednoduchému k složitějšímu, od poznaného k nepoznanému. Přáli bychom si, aby tato publikace přinesla jen užitek a jistý úspěch všem, kteří ji budou studovat a podle ní cvičit. Věříme, že bude spolehlivým a účinným pomocníkem zejména příslušníkům naší armády, příslušníkům ministerstva vnitra a Lidových milicí, kteří znalosti sebeobrany potřebují k výkonu své služby při ochraně svrchovanosti a nedotknutelnosti naší vlasti, nebo při hájení výsledků práce socialistické společnosti. Těm, kteří začínají, budiž tato učebnice dobrým přítelem a rádcem. Všem ostatním, kteří se již někdy sebeobranou zabývali a nenašli uspokojivou odpověď v problematice sebeobrany či jinak nedosáhli při některých praktikách očekávaných výsledků, chceme přinést nové poznatky a vyzvat je, aby se o úspěch pokusili ještě jednou. Na závěr podotýkáme: Jsme přesvědčení, že vám všem, kteří se budete poctivě snažit poznávat a stále se učit, bude tato kniha dobrým průvodem a vaše snaha bude zcela určitě korunována úspěchem.

Obsah knihy:
Obsah
Předmluva
Nová technika sebeobrany vysoké školy Kodokan
Teoretické úvahy - Princip Juda jako základ sebeobrany
Praktická technika sebeobrany
Obrana proti úchopům oběma rukama
Obrana proti úchopu levého límce
Obrana proti úchopu pravého límce
Obrana proti úchopu za paži a loket
Obrana proti úchopu za límec zezadu
Obrana proti škrení zezadu
Obrana proti útoku obejmutím zezadu
Obrana proti příčnému úderu
Obrana proti úderu do brady
Obrana proti úderu levou pěstí do obličeje
Obrana proti kopu do břicha
Obrana proti kopu ze strany
Obrana proti pokusu o bodnutí
Obrana proti přímému bodnutí
Obrana proti bodnutí ze strany
Proti holi zdvižené švihem vzhůru
Proti úderu holí
Proti bodnutí puškou s bodákem nebo holí drženou oběma rukama
Proti čelnému napadení přiložením pistole
Proti napadení pistolí držené bočním přiložením
Proti nasazení pistole do zad
Rozcvička

Další knihy budou následovat ...

Odkazy na kratší díla Džunjúa Kitajamy / Links to short Kitayamas works

Zde je několik odkazů na pdf s několika kratšími pracemi pana Kitajamy (jsou v němčině). Každá sudá strana je otočena o 180 stupňů. Toto se dá ovlivnit při tisku - tisk na výšku, zvolit oboustranný tisk a přetáčet přes kratší stranu. Pak se vše vytiskne korektně jako kniha (aspoň myslím).

Junyu Kitayama, Der Shintoismus - pdf dokument - německy

Junyu Kitayama, Der Geist des japanischen rittertums - pdf dokument - německy

Junyu Kitayama, Buddhismus und Japan - pdf dokument - německy

Junyu Kitayama, Genjo Koan - pdf dokument - německy

Junyu Kitayama, "Der Geist des japanischen Rittertums", Deutsche Zeitung in den Niederlanden, Nr. 259 / Sonnabend/Sonntag, 31. März/1..April 1945, článek na straně 6, pdf dokument - německy nebo také zde pdf dokument - německy>

Dr. Džúnjú Kitajama: Osobnost a společnost v moderním japonském románu, Nový Orient. Vol. 1, No. 10 (1945-46) pdf dokument - česky , naskenovaný článek

Dr. Džunju Kitajama: Umění Dálného východu a jeho zvláštnosti, Nový Orient. Vol. 2, No. 8 (1947) pdf dokument - česky , naskenovaný článek

Prof. Dr. Junyu Kitayama, Samurai - Japans Heldengeist Kampf- und Todesmut des japanischen Kriegers, německy strana 1 ; strana 2 , naskenovaný článek

Kitayama Junyu, Das Schwert des Japaners, "Marburger Zeitung, 31. Juli 1942, Nummer 212, Seite 7

Das Schwert des Japaners
Die Ritter schätzten und liebten ihre Schwerter mehr als alles andere sonst. Das Schwert ißt ja natürlich vom Begriff des Ritters nicht fortzudenken. Man nannte es darum die »Seele des Ritters«. Jeder Ritter wünschte sich ein wertvolles Schwert. Stammte ein Schwert von einem • unbekannten oder schlechten Meister, so bezeichnete man es als »dumpfes« Schwert oder als Gemüsemesser. Besaß aber ein untüchtiger Ritter, der guter Fähigkeiten zur Ausübung der Fechtkunst entbehrte, ein gutes Schwert, so sagte man: »Das Schwert weint.« Bis zu welch hoher Bedeutung das japanische Schwert in seiner Eigenschaft als Kunstgegenstand und Waffe gelangt ist, wie wertvoll, geschlossen und vollendet die materielle Struktur des Schwertes war, beweist die heutige Wissenschaft. Man hat versucht, die großen Meisterwerke der Schwertschmiedekunst japans chemisch und physikalisch zu analysieren, um ihre Konstruktion festzustellen. Dank der Errungenschaften der modernen Naturwissenschaft gelang es, die Struktur des Metalls in allen Einzelheiten genau festzustellen. Aber es ist bis heute unmöglich Reblieben, aus der Strukturanalyse das gleiche Schwert oder ein ähnliches durch syntheisches Verfahren wieder herzustellen. Ein Kunstwerk läßt sich wissenschaftlich analysieren — man kann auch Rembrandts oder Hürers Gemälde mit Röntgenstrahlen durchleuchten und hat das teilweise sogar getan —, aber diese Gemälde sind ohne die Hände ihres Meisters nicht wieder herzustellen.
Junyu Kitayama
německý článek Japanische Kulturtradition z 25.07.1943

Prof. Dr. J. Kitayama, Japanische Kulturtradition, "Deutsche Post für das Sudetenland, 25.07.1943 Zde

Práce, pojednávající o Kitajamovo díle / Other documents about Kitayamas work

Kitajamova díla se průběžně stávají předmětem vědeckého zkoumání, níže se pokusím uvést informace k některým pracem, na které jsem narazil.

Refracted axis: Kitayama Jun'yū and writing a German Japan, Erin L. Brightwell, 13 Oct 2015, 22 stran, http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/09555803.2015.1073167
Abstract:
The question of how individuals navigate a given regime is inevitably a delicate one, but one no less important because of its sensitivity. This article examines the case of one Kitayama Jun'yū – author of dozens of works during the 1930s and 1940s that purported to introduce Japan to a German audience – and his changing rhetorical strategies in presenting a Japan that would be acceptable to his readership. It employs an adapted notion of Bhabha's concept of ‘mimicry’ as a means to understand both developments internal to Kitayama's works as well as their changing reception. This framework recognizes that power dynamics played an influential role in cross-cultural exchange between the two countries; at the same time, it enables a depersonalized engagement with cultural politics that does not rest on identifying individual authorial political allegiances. Drawing on both Kitayama's writings and archival materials that reflect official and semi-private responses to his work, this article offers a closer look at how a particular Japanese intellectual negotiated Japan's place within the discursive space of the National Socialist regime.

V roce 1940 vydal „Setkání Západu a Východu – japonská kultura a tradice (West-Östliche Begegnung – Japans Kultur und Tradition).“ Autora hodnotí K. Egger v časopise „Zeitgeschichte“, rok 1941, č.10, následovně:
„Tato kniha, koncentrovaná na pouhých 250 stranách, je jedno z nejzásadnějších děl světové literatury, zabývajích se ožehavými kulturně politickými otázkami. Jeho schopnost citlivého přístupu ke složité evropské problematice a duchovnímu vývoji naší rasy, jeho hluboké vědecké znalosti a konkrétnost nemají obdoby, což je obdivuhodné. Ale pozoruhodná je i jeho hrdost, konkrétně hrdost, s jakou nám jasne ukazuje a vysvětluje podstatu japonské kultury a zvyku. Ve svém díle tento Japonec píše, že naše národní poslání je splněno a není třeba vyžadovat pochopení. Velké množství faktu se mu daří podložit, napr. legitimnost vlastního národa. Takže upřímně rečeno, vůči takovému přístupu my, Němci, cítíme sympatie celým svým srdcem.v(Zkráceno.) Je nutné říct, že Kitajama nám, Evropanům, svým velmi ušlechtilým přístupem dal na srozuměnou poměrne drsnou pravdu. Měli bychom tuto skutečnost adekvátně přijmout a být mu zavázáni za to, že nám pomohl uvědomit si pravdu“.
Zdroj: Přínos dr. Džun’jú Kitajamy, učitele japonského jazyka (zaměřeno na období jeho pobytu v meziválečném Německu) - Jošimi Ogawa, Jokohamská národní univerzita

Japanese Buddhism in the Third Reich, Brian Victoria, 2014, anglicky - kapitola Kitayamas Junyu's Role, Journal of the Oxford Centre for Buddhist Studies http://jocbs.org/index.php/jocbs/article/view/101/121

Getting Back to Premodern Japan - Tanabe’s Reading of Dōgen, Ralf Müller, https://nirc.nanzan-u.ac.jp/nfile/2058
Up to 1945, the sole positive philosophical account of Dōgen was to be found in a brief work by Kitayama Jun’yū 北山淳友 (1902–1962). In 1940 Kitayama published his translation of the Genjōkōan, which he dedicated to Otto, claiming it to be “one of the greatest and most important masterworks of Buddhist mysticism and philosophy.”

Johannes WIENINGER, MAK, Wien: „Das Wesen unserer Kunst der europäischen kunstliebenden Welt näherzubringen“, Symposion aus Anlass des 140jährigen Jubiläums der Aufnahme diplomatischer Beziehungen zwischen Österreich und Japan im Jahr 1869, Die Republik Österreich und Japan während der Zwischenkriegszeit 1918–1938 (1945) veranstaltet von der Abteilung Japanologie am Institut für Ostasienwissenschaften der Universität Wien, 3. Juli 2009

Abschließend sei noch ein kurzer Blick auf Junyu Kitayama (1902-1962) und sein kleines Werk „West-östliche Begegnung“ Berlin 1942 geworfen. Kitayama Junyu studierte Philosoph bei Jaspers und Husserl, war 1936 - 1944 Assistent am Japaninstitut in Berlin und Stellvertretender Leiter, 1944 - 1945 Ordinarius und Direktor des Ostasieninstituts der Universität Prag.

Im Vorwort klärt er über seine Intentionen auf: „Zum Verständnis von Japan und seiner Kultur sind seit einigen Jahrzehnten die verschiedensten Werke geschrieben worden. Dieses Buch hat den Wunsch, den bisher von fremden Händen um Japan gesponnenen Schleier zu lüften und dazu beizutragen, eine innere Brücke zwischen Westen und Osten, insbesondere Deutschland und Japan, zu schlagen. Es will zum Verständnis der japanischen Kultur dem westlichen Leser einen Vergleich zwischen der westlichen und der östlichen Geisteswelt geben, zweitens die Stellung der japanischen Kultur in Ostasien vergegenwärtigen, drittens das Abendland in das Wesen der japanischen Kultur einführen. Es ist ein Versuch, die inneren Stimmen der japanischen Seele und Geistigkeit in deutscher Sprache unmittelbar widerklingen zu lassen; es ist also keine Übersetzung aus dem Japanischen. Uns, den deutschen und japanischen Menschen, in deren Herzen die unablässige Sehnsucht nach den höchsten Geistesschöpfungen lebt, ist die Gabe und die Aufgabe zuerteilt, eine dem zwanzigsten Jahrhundert gemäße weltumspannende Begegnung in ethischer und geistiger Beziehung herbeizuführen, die neue Perspektiven für Segen und Gedeihen der kommenden Welt eröffnet.“

1. Westen und Osten
2. Geistige Grundlagen ostasiatischer Kultur
3. Chinesische und japanische Geistigkeit
4. Geistigkeit und Tradition in Japan
5. Geschichte und Kultur Japans
6. Wesensbetrachtung der japanischen Kulturschöpfung
7. Der Weg (Do) als Tradition in der japanischen Kulturschöpfung
8. Der Weg der Dichtung (Hai-Kai-Do)
9. Kosmos als Gegenstand der Malerei
10. Deutsche Romantik und ostasiatische Dichtung
11. Buddha, Wahrheit und Welt
12. Religiöse Welt und japanische Religiösität

Kitayamas Betrachtungen stehen der Tsuzumis nahe.
Wiederum ist nicht der Buddhismus die Triebfeder japanischer Kultur. In der Herausarbeitung der west-östlichen Unterschiede finden wir das Streben nach gottgewollter Harmonie in der Trias "Himmel-Erde-Mensch" wieder.
"... Das Licht der Erkenntnis steigerte sich dann bis zum Gipfel des Individualgeistes.

Die daraus hervorgegangene Kultur überflügelt die Natur, und jeder Mensch kämpft dann um sein eigenes Licht, das stärker leuchten soll als das des anderen. So verwandelt sich die Erde im Westen in ein lichterfülltes Reiches des menschlichen Geistes. Das sind der Glanz und die Schönheit der abendländischen Kultur.
Im Gegensatz zum Schicksal der Entwurzelung blieb und bleibt die östliche Kultur im unbeschränkten und unverlöschbaren Licht des Kosmos. Ihr Schicksal, ihre Wesensart, ist die Verwurzelung im Kosmos. Der Ostasiate als einzelner ist tief verwurzelt in seiner Familie, seiner Gemeinschaft, in der Landschaft, die Himmel, Erde und Menschen umfasst. ..." und weiter: " In Ostasien ist ein geniales Kunstwerk trotz seiner Einmaligkeit nur ein Teil, nur ein Knoten der kosmischen Erscheinungen, ein Widerschein des kosmischen Antlitzes im Menschengeiste."
Der Teezeremonie und der Blumensteckkunst, der im Volke verwurzelten Dichtkunst wird breiter Raum gewidmet, fernab von buddhistischen Interpretationen. Die historische Entwicklung der Kunst streift er kurz, hält sich aber an die Einteilung – Shintoismus - Buddhismus - Rittertum und schließlich für die Edo-Periode nennt er den Konfuzianismus, der dann in der Meiji-Zeit zum endgültigen Durchbruch gelangte: "Ein einziger Herrscher und ein einziges Volk."

Sowohl Tsuzumis wie auch Kitayamas Werke sind im Zusammenhang mit dem Japaninstitut in Berlin und der politischen Verbindungen beider Länder zu bewerten. Die Überbetonung des Himmels als einigendes Element, steht den Zenbuddhistischen Ansätzen in der in englischer Sprache publizierten Literatur entgegen, auch wenn die gleichen Elemente als jeweils typisch für Kultur und Kunst Japans hervorgestrichen werden.
Alle zitierten Arbeiten tragen deutliche nationale Züge, sie biedern sich jedoch dem westlichen Adressaten, so mein Eindruck, nicht oberflächlich an. Kitayamas Buch erlebte Neuauflagen bis tief in die 50er Jahre hinein, heute ist es vergessen. Über beide Bücher ging die Zeit hinweg.

Shintô und die Konzeption des japanischen Nationalwesens (kokutai) – Der religiöse Traditionalismus in Neuzeit und Modene Japans. (Handbuch der Orientalistik./ Handbook of Oriental studies Fünfte Abteilung, Japan, 8. Band ), ISBN 9004103163, Leiden; Boston; Köln: Brill 1998, kap. TAISHÔ- UND FRÜHE SHÔWA-ZEIT, , s.281

Unter Hinweis auf das Buch Kitayamas Westöstliche Begegnung werde die Frage aufgeworfen, „ob der japanische Weg nicht auch für uns gangbar sei und japanische Erziehungsmethoden auch in unseren militärischen Erziehungsplan eingebaut werden können. [...] In dem ganzen Buch würden die nationalsozialistischen Kräfte einer Neuordnung auf germanisch-deutscher Grundlage überhaupt nicht erwähnt. Im Vergleich zu Japan erscheine Europa als ein von den Kräften verschiedenster Art hin und her gerissener Erdteil.“
Es bestehe die Gefahr, so endet der „Bericht aus dem Reich“, daß das „Bild Japans ohne die klare und positive Gegenüberstellung unseres eigenen Wertmaßstabes einen immer stärkeren Eindruck“ in der deutschen Bevölkerung hinterlasse.
Die aus diesem Bericht hervorgehende unverhohlene Bewunderung Japans mochte zwar auf besorgte Skepsis auf Seiten des Sicherheitsapparates stoßen – man fürchtete bezeichnenderweise nicht eine Gegnerschaft der japanischen Auffassungen, sondern vielmehr deren, gerade auch im Lichte der eigenen Ideologie gesehene, Perfektion – sie wurde aber gleichwohl von höchster Stelle des Staates, Hitler persönlich, geteilt.

Der Untergang des Dritten Reiches im Spiegel der deutsch-japanischen Kulturbegegnung 1933–1945, Till Philip Koltermann, Unter Mitarbeit von ABE Yasuko, 2009, Harrassowitz Verlag · Wiesbaden, ISSN 0724-4703, ISBN 978-3-447-06072-1

Některé práce i lidé zmiňují anti Hitlerovský a antinacistický význam Kitajamovi knihy (West-Östliche Begegnung – Japans Kultur und Tradition) / Anti Hitler and Antinacists meanings some passages from Kitayamas book (West-Östliche Begegnung – Japans Kultur und Tradition)

Zde jsou některé konkrétní zmínky:

rešerše na knihu Hans-Joachim Bieber: SS und Samurai. Deutsch-japanische Kulturbeziehungen 1933-1945. Monographie aus dem Deutschen Institut für Japanstudien, Band 55. München: Iudicium 2014. 1311 Seiten. ISBN 978-3-86205-043-7, Euro 148,- http://www.oag.jp/images/reports/Notizen1510-Lins.pdf
"... konnte 1941 bei de Gruyter in Berlin ein Buch ( West-östliche Begegnung) erscheinen, dessen Verfasser Kitayama Junyū – gleichsam gegen Hitler – von japanischer „Kultur - schöpfung“ sprach und vor oberflächlichen Vergleichen zwischen den Kulturen beider Länder warnte (sicherlich meinte er auch den zwischen der SS und den Samurai)."

Japan im Spiegel des Nationalsozialismus: Das Japanbild im nationalsozialistisch geprägten Deutschland von 1933-1945 Rudolf Richter, německy
Zdroj: zde
Im Kontext Japan sollte die Zeitschrift ausserdem die von Hitler und fuhrenden NS-Politikern getatigten negativen Ausserungen uber Japan revidieren. Diese Revision ging nicht nur von deutschen Site aus, sondern wurde auch von in Deutschland lebenden Japaner angestrengt.

Professor Kitayama Junyu, war einer der bedeutendsten japanischen Kulturvermittler in Deutschland und trug zum Verstandnis der japanischen Kultur bei. das Werk West-ostliche Begegnung (Erstveroffenlichung 1940) war der interessanteste Versuch der Abqualifizierung der japanischen Kultur durch Hitlers Mein Kampf und der NS-Ideologie entgegen zu Wirken.
Kitayama, der seit 1936 stellvertretender Leiter des Japan Instituts Berlin war, ubte offentlich Kritik an den insultierenden japanspezifischen Ausserungen in Mein Kampf. Eine Passage ubt deutliche Kritik and der westlichen Sicht Ostasiens:

"Man sagt: Die westliche Kultur ist eine aktive und die ostliche eine Passive. Hegel behauptet: Die westliche Kultur is eine Kultur der Freiheit and die ostliche eine Kultur der Knechtschaft. Spengler betont: Die Kultur des Westens ist eine schopferische und die des Ostens eine tragende. Gegen diese Betrachtung und allgemeinen Vergleiche ist einzuwenden, dass sie wegen mangelnder Kenntnis der ostasiatischen Kultur und wegen der Oberflachlichkeit ihrer Untersuchungen nicht die Wahrheit getroffen haben und infolgedessen einseitig mit westlichen Augen die Kultur des Ostens ansahen und zu verstehen glaubten" (seite 12-13)

Kitayama Junyu kritisiert hier die westliche Meinung, die auch Hitler in Mein Kampf zum Ausdruck brachte. Es is jedoch fraglich, ob Kitayama Hitler direkt kritisiert, da sein Buch West-ostliche Begegnung von der NS-Zensur freigegeben wurde. Kitayamas Werk wurde sogar von Angehorigen der SS gelesen, wie eine Buch-Einstempelung der Ordensburg Sonsthofen in einem Exemplar beweist.

Der Kulturaustausch zwischen Japan und Nazi-Deutschland wirkt in seiner Betrachtung verzerrt und chaotisch, da Japan von der NS-Ideologie von Anfang an abgewertet wurde. Ab den 10er Jahren steigt Interesse and der japanischen Kultur innerhalb Deutchlands un der NS-Fuhrung und deren AIdeologie. Die diversen Kulturzeitschriften, wie Berlin-Rom-Tokio oder die Publikationen von Kitayama Junyu haben nich dazu gefurt, dass Hitler personlich seine in Mein Kampf erwahnte ideologische Meinung revidierte. Vilemehr hat dies zu einem Kurswechsel der Aussen, wie auch Innenwirkung den NS-Japanbildes gefuhrt. Was auch wahrscheninlich durch den Einfluss der japanischen Propaganda auf die geistige Einstellung Nazi-Deutschlands passierte.

Věznění pana Kitajamy, svazek STB (Státní bezpečnosti) / The imprisonment of Mr.Kitayama, his files in STB (State Security Service) archive

Dle dokumentů v archívu STB byl Kitajama dne 9. května roku 1945 v Praze zatčen v budově bývalého japonského velvyslanectví na Malé straně. 27.5.1945 byl poslán na polní práce. Propuštěn byl v 1945. Strávil tedy 6 měsíců na statcích kolem Lobče u Mělníka např. velkostatku pana Šimínka v Lobči u Mělníka. Propuštěn byl Ministerstvem zahraničí na žádost a doporučení profesora Průška z Orientálního ústavu. Kitajama v minulosti (za první republiky) pomohl Orientálnímu ústavu, když jako kulturní atašé japonského velvyslanectví v Berlíně zajistil velké finanční obnosy pro činnost ústavu, zachránil pražské orientální vysokoškolké oddělení před uzavřením. Průšek a i také Kitajama ve svém dopise navrhují propuštění a odsun Kitajamy do Německa k dalším zadržovaným japonským příslušníkům pro případný návrat do Japonska.
Zde je Průškův dopis orodující za propuštění Kitajamy.

Na internetu jsem našel informaci o svazku, který si STB vedla na pracovníky Orientálního ústavu, včetně Kitajamy. Naskenovaný svazek se ke mně dostal, díky bádání pana Valíka. Pro STB byl podezřelý cizinec, snažili se vypátrat jeho důvody pobytu v Československu, jeho činnost a zda není směřována proti Československu. Dle záznamů z archívu se nic takového neprokázalo. Záznamy obsahují mnoho informací ke Kitajamovi, informace z jeho sledování atd. Záznamy po roku 1951 ji ve svazku nejsou.
Jeho křestni jméno je zkomoleno, nicméně příjmení a datum narození souhlasí. Zvláštní je datum zavedení svazku. Ten je až v roce 1976, cca 13 let po Kitajamovo skonání. Svazek obsahuje nepřesnosti v udajích (např. jeho příjezd do Evropy).
http://www.svazky.cz/sekce/Databaze_EZO

Jméno Pohlaví Datum narození Místo narození Státní příslušnost 1 Státní příslušnost 2 Datum zavedení
JUNYN KITAYAMA M 29.01.1902 JAPONSKO JAPONSKO 28.08.1976
Archivy
Archivní číslo Archivující útvar Problematika
H-137/SU SEO VOS FMV
H-137 SEO VOS FMV

Konkrétní informace vyplývající ze svazku budou postupně doplněny, zde je jejich prozatimní přehled v bodech:

Kitajama byl převelen do Prahy od 1.1.1945, postupně dostal tři úkoly:
1. vést japanologická studia na Karlově univerzitě
2. přestěhovat japanologickou knihovnu z Marburgu do Prahy
3. připravit budovu japonského velvyslanectví v Praze pro případnou evakuaci japonského velvyslanectví v Berlíně (úkol od velvyslance Ošimy)

Kitajama měl konflikt s velvyslancem Óšimou (důvod je uveden - rozpor v rasové otázce)

Kitajama byl po květnu 1945 zadržen českými orgány (podrobnosti zatčení uvedeny - příslušník nepřítelské mocnosti bez oficiální diplomatické akreditace v Československu, zatčen spolu s Němci) a umístěn na 6 měsíců na polní práce na statek nedaleko Mělníka, měl podlomené zdraví - tuberkolóza, pro práci na polích nebyl vhodný)

místo prací velkostatek pana Šimonka v Lobči u Mělníka, též je uvedeno u pana Bahníka v Doubravicích, Mšeno u Mělníka (v Průškově dopise)

propuštěn byl na vlastní žádost a hlavně intervenci profesora Průška z Orientálního ústavu

nebyl odsunut a zřemě nechtěl být odsunut, začal opět pracovat v Orientálním ústavu jako učitel japonštiny (různé ročníky)

v Orientálním ústavu působí japanoložka Vlasta Hilská i mladá učitelka japonštiny Libuše Boháčková. Ta navštěvuje jeho výuku také a s Kitajamou je pojí přátelství, jinak se Kitajama s nikým nestýká, je nespolečenský.

učí též judo/jiujitsu příslušníky obce Sokolské - v Praze a Hradci Králové

Kitajama léčí lidi, způsoby i případy léčení jsou popsány ve svazku, léčí zdarma

STB se o něj zajímá jako o agenta/zpravodajce nepřátelské mocnosti

kolem roku 1950, 1951 jej STB intenzivněji sleduje, nasadila na něj svého spolupracovníka (čechojaponce Macumota Kinrice Jindřicha, bývalého pracovníka na jap. velvyslanectví, získán ke spolupráci s STB pod nátlakem)

akce STB neprokázaly žádné Kitajamovo nepřátelské okolnosti či chování vůči Československu

v roce 1949 a 1951 STB chtěla vyhostit Kitajamu z Československa, ten se tomu brání (nemá dostatek peněz na odjezd) a zřejmě nechce opustit Československo

Kitajama si myslí/má indície, že až budou obnoveny diplomatické styky s Japonskem, tak se stane japonským velvyslancem v Československu, později jen, že bude zaměstnán na velvyslanectví jako úředník

adresy Kitajamova bydliště v Praze i Berlíně

Kitajama píše knihu o judo, rád by ji vydal až po návratu do Japonska

koncem roku 1951 se STB přestává zajímat o Orientální ústav a jeho členy (nemá na to kapacity a priorita je nízká), tím končí i záznamy o Kitajamovi

Ve spisu jsou časté souhrny informací (vytěžení svazku), jako třeba tento z konce roku 1951

Léčitel / Healer

Jak bylo již zmíněno, pan Kitajama ovládal kuacu. Toto byl jen zlomek jeho uzdravovacích znalostí. Dle informací pamětníků též pomáhal lidem svým léčením pomocí způsobů orientální medicíny (práce s energií, moxování a jiné). O tom, kde se naučil tyto techniky není nic známo, lze jen předpokládat, že během studií v mládí v Japonsku. Ve svazku STB je také několik zmínek o léčitelských schopnostech pana Kitajamy.
Zde je několik takovýchto zmínek:



Vzpomínka paní Dobromily Doubkové na léčení Vladimíra Lorenze:
Vladimír prodělal asi pět žloutenek v krátkém období po sobě, někde v těch letech kolem roku 1956, nevím přesně. To byla taková doba velkého výskytu žluotenek, sama si pamatuji ze školky že jsme měli vše od chloraminu a ovázané kliky hadry namočenými v chloraminu.
a jeho tělo bylo z koncentráku a i následně nedostatečné výživy značně oslabeno a tak se ho chytaly, ty žloutenky.
A jedno se na Urlicháku to je náměstí v HK, na ulici dokonce zhroutil. Odvezli ho a zjstili tak vysoké hodnoty, že to bylo na konečnou. Poslali ho na léčení do KV kam posílali lidi, kteřiíbyli už na tom moc špatně, konečná.
No a zasáhl pan Kitajama."Lorenz, hm, s tím musíme něco udělat, hm."
on prý takhle pomrukoval, když se nad něčím zamýšlel hm.
A provedl moxu ze zapálených bylin na noze a na ruce.Tam měl Vladimír jizvičky po popálení. Na ruce na hřbetu ruky mezi prsty ukazovák a palec. A na noze myslím nad kotníkem z vnitřní strany.
Když přijel do Varů, tak po nových odběrech krve je srovnávali s těmi z HK a kroutili hlavami, že došlo k nějakému omylu, že ty testy nejsou vůbec špatné.
Vladimír pak jedl normálně, jen okurky syrové špatně trávil.
Vůbec si myslím, že mu pomohl poprat se s mnohými důsledky koncentráku a následné persekuce komunisty.

Citáty pana Kitajamy / Quotes of Mr. Kitayama

"Strach, to je nemoc duše, musíte se jí zbavit."

"Největším nepřítelem kariéry každého člověka je jeho vlastní lenost."

"Kéž by si lidé a národy rozšiřovali vzájemným poznáním své obzory a ve svých srdcích otevřeli dokořán okan do světa, aby zbořili čínskou ze%d nenávisti a sobectví, která odděluje lidi a národy našeho těžce zkoušeného století! Pak by se zrodilo opravdové svobodné lidství a vnitřní dorozumění Západu a Východu by neslo své plody." ( závěrečný odstavec z článku Dr. Džunju Kitajama: Umění Dálného východu a jeho zvláštnosti, Nový Orient. Vol. 2, No. 8 (1947) )

Vladimír Lorenz na Kitajamu vzpomíná: „Byl to první člověk, na kterého jsem narazil, který mi nezalhal jediné slovo. Vždycky říkal: Lorenz, pamatuj si: Co říkáš, to čiň! Nikdy nebuď v rozporu s tím, co říkáš a děláš. To vždycky vede do zkázy."

Učitel japonštiny a japonské kultury a v Německu / Japanese language a kultur teacher in Germany

(zdroj: Přínos dr. Džun’jú Kitajamy, učitele japonského jazyka, (zaměřeno na období jeho pobytu v meziválečném Německu) Jošimi Ogawa, Jokohamská národní univerzita ), český překlad práce je zde dokument v českém překladu
Kitajama působí od roku 1929 na univerzitě ve Frankfurtu, kde učí japonštinu a východní kulturu
Sylabus univerzity ve Frankfurtu (letní semestr r. 1932)

Kalender der deutchen Universitaten und Hochschulen , Winter Semester, 1932-1933 ( zdroj: http://dlibra.bibliotekaelblaska.pl/Content/53151/010208-1932-112.pdf ) - strana 69, Filozofická fakulta Univerzita ve Frankfurtu
— Junyu Kitayama, d. Werden d. Kapitalismus u. seine Krise im Femoston lp .; Mystik u. Heilsreligion. 2p.; Einf. in d. jap. Spr. f. Anf. 2g.; f. Fortg. g.


Od roku 1936 Kitajama působí v Berlíně na Japonském Institutu

Témata přednášek na Japonském Institutu v Berlíně

(od podzimu 1938)
„Japonské figurativní umění,“ „Umění japonských zahrad,“ „Poezie a básníci Japonska,“ „Japonsko – světová velmoc ve východní Asii,“ „Japonský světonázor a aktuální situace,“ „Japonská duše a aktuální situace,“ „Pravda o světonázoru ve východní Asii,“ „Pravda o změně věcí v Číně.“

(1942 - 43)
„Bojechtivý duch japonského národa,“ „Japonská státní ideologie,“ „Zrození japonské velmoci,“ „Proces národního vývoje Japonska,“ „Základní koncepty interpretace japonských dějin“, „Umělecké prvky v životě Japonců,“ „Japonský běžný den,“ „Bušidó“ a přednáška „Japonsko – světová velmoc ve východní Asii,“ která dosáhla řádově desítek opakování.
Z názvů přednášek lze usoudit, že šlo o osvětu, jejímž cílem bylo uchopit typicky japonské charakteristiky a japonského ducha a zapůsobit na tehdejší německou mysl. Obraz Japonska byl vytvářen zdůrazňováním císařského systému jakožto systému v souladu s tehdejší státní politikou, kladením důrazu na bušidó a státní ideologii. Duchovní kultura Japonska měla proniknout do Německa skrz literaturu, bušidó, umění, apod. Podle Velvyslanectví Japonska v Berlíně byla návštěvnost kolem 50 lidí, při hojné účasti až 700 lidí.

Od roku 1940 na univerzitě v Marburgu vyučuje v rámci semináře východní kultury předmět „kultura a náboženství východní Asie.“

Učitel japonštiny v Československu / Japanese language teacher in Czechoslovakia

Kitajama učil japonštinu a představoval svým žákům japonskou kulturu již v Německu. Nicméně po svém příchodu do Československa taktéž. V badatelně Ústavu Archivu Karlovy Univerzity jsou dokumenty a informace o panu Kitajamovi (dle zaměstnankyně archívu paní Jany Ratajové jsou v archivním fondu Kurátor německých vysokých škol v Praze), tam by měly být informace též k "Institut für Erforschung und Vermittlung der Kultur - und Geistesgeschichte Ostasiens" (Ústav pro studium a výuku kulturní - a intelektuální historie Východní Asie), který měl od roku 1944 Kitajama na UK vést
Od roku 1946 působil v Praze Orientálním ústavu jako učitel japonštiny a později působil na Státní jazykové škole. Ve spisech STB je seznam žáků, kteří navštěvovali tyto hodiny v Orientálním ústavu (kolem roku 1950) - např. Miroslav Novák, Dr.Kautský, J. Bařinka, Dr. Palát, Libuše Boháčková. Kitajama byl v poválečných letech jediný japonský lektor v Československu. V roce 1951 vedl dokonce seminář na Karlově univerzitě. Nicméně není jasné, zda tam působil i posléze. V pozůstalosti pana Vladimíra Lorence se dochovalo několik dokumentů z roku 1957 a 1960, které poodhalují více informací (hodnocení výuky od žáků, objednávka japonských slovníků a literatury).
Miroslav Novák byl údajně Kitajamou velmi ovlivněn (podle Kumiko Kanazaši, zdroj Přínos dr. Džun’jú Kitajamy, učitele japonského jazyka, (zaměřeno na období jeho pobytu v meziválečném Německu) Jošimi Ogawa, Jokohamská národní univerzita), takže se zřejmě kvůli tomu rozhodl stát učitelem.




Seznam studentů japonštiny z roku 1950, kteří navštěvovali výuku v Orientálním ústavu např. Miroslav Novák (později známý český japanolog a překladatel), Libuše Boháčková (později známá česká japanoložka a překladatelka, kurátorka japoských sbírek v Náprstkové muzeu), Jaroslav Bařinka (český koreanista).

Učitel judo v Československu / Judo teacher in Czechoslovakia

Jak zmiňuji výše v literatuře či článcích v časopisech z let 1950 - 1960 věnující se judu nebo sebeobraně pomocí juda, je mnohdy zmiňováno jméno pana Kitajamy. Jako člen Československé obce sokolské učil mezi judisty a především judisty ze Sokola z Československa judo. Jeho vliv je dnes spíše zapomenutý, nicméně níže zvěřejněné články z časopisu dokazují, že poválečné době sehrál významnou roli vzestupu úrovně juda v Československu. Kitajama se snažil se předávat techniku i filozofii juda a dbal na správné zvládnutí základů juda.

Kitajama a cvičení v klubu VŠ Praha
Dle vzpomínek pamětníků navštěvoval pan Kitajama občas tréninky juda klubu VŠ Praha v domě Maratón, kde cvičily veličiny juda pánové jako Karel Zrůbek a Vladimír Lorenz a další. Při trénincích hovořil dobrou češtinou, byl usměvavý, lidský, vždy s dobrou náladou a nikdy si na nic nestěžoval. Z jeho osobnosti vyzařovaly klid, nadhled a vnitřní síla, jenž se projevovala na způsobu, kterak klidným hlasem hovořil. Pan Kitajama byl malé postavy cca (158 cm, 63kg) a mezi jeho oblíbené techniky patřily techniky ze skupin Goši waza (přehozy pomocí boků) a Aši waza (podmety). Techniky Sutemi waza (strhy) moc nepoužíval. Taktéž byl silný v technikách boje na zemi, kde prý soupeře nemačkal, ale držel a velmi rád přecházel a kombinoval techniky (držení, škrcení, páčení). V boji v postoji bylo vzpomínáno, že uchopoval soupeře lehce, ale při precizním vychýlení velmi důrazně působila jeho velká síla zápěstí a předloktí, což dávalo velkou dynamiku jeho vychýlení. Kladl důraz na kombinaci technik a nevracení se z neúspěšné techniky, ale pokračování v útoku další technikou. Důraz byl také kladen na precizní techniku chvatů a také zejména na provedení vychýlení soupeře z rovnováhy. Po rozcvičení se provádělo mokusó (soustředění v seiza) a ti kdo během cvičení vyrušovali, tak bývali odkazováni na několik minut do kouta tělocvičny, kde seděli v seiza a dívali se do zdi, podobně jako je to v zenových dódžó při zazenu. Tak docházelo k potřebného zklidnění. Tréninky pod jeho vedením byly jinak velmi namáhavé, nebylo nic výjimečného, když během tréninku jednotlivec shodil/vypotil 2,5 kg. Na konci tréninku se lidé pravidelně vážili. Hodně se posilovalo, aby se vybudovalo silné a odolné tělo a cvičilo se učikomi (série nástupů do chvatů) v provedení na obě strany, randori (cvičný boj), také kata a použití technik juda v sebeobranných situacích. Někdy pan Kitajama učil také základy kendžucu (japonský šerm).
Během tréninků často v praxi ukazoval své ovládání technik juda známých jako kuacu (resuscitace, zdravověda). Toto prý mistrně ovládal a byl schopen účinně pomoci při nejrůznějších zraněních z tréninků (vykloubení, naražení, distorze, zaražení dechu). (čerpáno z informací z rozhovoru s panem Václavem Němcem z Českých Budějovic, který v té době v Praze studoval VŠ a cvičil judo)

Kitajama a judisté z Hradce Králové
Další zmínky jako o učiteli juda najdeme mezi judisty Sokola Hradec Králové kde do roku 1959 působil jeho žák Vladimír Lorenz. Na jeho pozvání se pan Kitajama účastnil pravidelného letního 14denního soustředění na zdejším lehkoatletickém stadiónu a přislíbil Lorenzovi spolupráci v oblasti psychické přípravy východní filosofie spojené s aplikací v rámci praktických ukázek na tatami. Mezi oddílem a prof. Kitajamou vznikla úzká spolupráce a do značné míry ovlivnila technický růst hradeckého judo. Pan profesor Kitajama byl členy ve vší úctě zván „Kitka“, stal se řadě členů blízkým a napomohl rozvoji juda v Hradci Králové.

Paní Dobromila Doubková vzpomíná na vyprávění pana Lorenze:
Pana Kitajamu do Hradce Králové prý přivedl pan Lorenz. Přijížděl pravidelně 1x měsíčně a cvičilo se v sobotu po práci a v neděli.. V sobotu odpoledne se scházeli v tělocvičně - to se ještě v sobotu pracovalo, a cvičili. Pak večer někde pan profesor spal - ale to myslím, že bylo u Lorenzů, protože to vyplývá z různých pozdravů v dopisech rodině Vladimíra, a v neděli zas cvičili. V poledne měli zadaný oběd v Grandu, což byl hezký,prvorepublikový hotel, kam chodívala hradecká smetánka na kávu, no a pak po obědě jim tak dvě hodiny povídal, než jim slehlo a zase cvičili.

Podobně vzpomíná i pan René Srdínko.
Také se zmínil, že Kitajama byl první, kdo judistické techniky vysvětloval vždy stejně a na podobných principech - zlomení soupeřovo rovnováhy, nástup do chvatu, hození soupeře. Do té doby čeští učitelé juda, vždy učili techniky tak jak, slyšeli na nějakém semináři v zahraničí - u Kitajamy to bylo jinak, vždy stejně s nadhledem znalosti věci. Kitajama do Hradce Králové přišel v době po válce, kdy nikde nic nebylo,v rádiu jen budovatelské písně a plnění plánu na 110 %. A najednou přišel člověk, který vykládal úplně jiné věci. Povídal o přesahu smyslu cvičení juda v širších souvislostech, což vzhledem k době bylo něco, co bylo pritažlivé. Pan Srdínko také vzpomíná, že Kitajama je naučil autogenní tréning, to si prý srovnal, až při škole na kotrmelce. Kitajama byl velmi opatrný co a komu říká a jak. O svém věznění v Československu vůbec s nimi nemluvil, takže o tom ani nevěděli. Mluvil pěknou češtinou (prý predválečnou), nicméně mu dělalo problémy vyslovovat r.

Dopis od pánů Tůmy a Šímy z Československé obce sokolské z Ústředí jiujitsu z ledna roku 1950, vyzývající jej k další spolupráci k vedení tréninků v Tyršově domě a pokračování na chystané příručce jiujitsu (z archívu STB svazek H_137)


Zde je dokument o vyúčtování za Kitajamovo sérii přednášek judo pro instruktory z roku 1955 v Hradci Králové (dokument od paní D.Doubkové z pozůstalosti po Vladimíru Lorenzovi)

Další zmínky o působení Džunjúa Kitajamy jako učitele juda / Next informations about him as teacher of judo

v předmluvě k článku Džigora Kana „DER BEITRAG DES JUDO ZUR ERZIEHUNG", "Přínos juda ke vzdělávání" je Kitajama zmíněn Alfrédem Rhodem jako jeden z japonských učitelů džuda v Německu (srpen 1932) http://www.tsv-altusried.de/fileadmin/user_upload/tsv-altusried.de/judo/downloads/Beitrag_des_Judo_zur_Erziehung.pdf
"Vor Beginn seiner ersten internationalen Judo-Sommerschule vom 7.-12. August 1932 setzte sich Alfred Rhode mit dem Gründer des Kodokan in Tokio, Herrn Professor Jigoro Kano, in Verbindung. Er teilte ihm mit, dass er beabsichtige, die Technik des europäischen Judo durch die Schaffung dieser jährlich im Sommer abgehaltenen Lehrgänge zu fördern, zu denen er auch japanische Lehrer wie Koizumi, Tarn, Ishiguro, Dr. Kitabatake, Otani, Dr. Kitayama und Hano Rhi einzuladen gedenke. Er bat ihn, seine Grundsätze und Gedanken über Judo schriftlich darzulegen, um in diesem Sinne die Lehrgänge durchzuführen. Herr Professor Kano sandte ihm daraufhin den nachfolgenden Beitrag, der die Grundzüge des Judo so anschaulich darstellt, dass man sie gut und gerne als einen philosophischen Lebensleitfaden bezeichnen kann."

Kitajama jako účastník letní školy judo ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1932. 8.dubna vedl pro účastníky přednášku na téma japonských národních sportů Judo - Kendo - Sumo
Zdroj: archiv Lothar Nest, Berlín
Judo Sommerschule 1932 im Frankfurt - "Ausserdem hatte sich Herr Dr.Kitajama, Frankfurt a.M., Fur einer Vortrag in liebenswurdiger Weise zur Verfugung gestellt. ... Montag dem 8.August - beganm der eigentliche Lehrbetrieb. Fur eine Vortrag des Herrn D.Kitajama uber japaniche National sportarten: Judo - Kendo - Sumo, wurde der Beginn der ersten Stunde und eine hlabe Stunde vorverlegt; um 9.30 Uhr begann damit der Kursus."
Strana1 Strana2 Strana3 Strana4 - seznam účastníků

časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 2 č.8, srpen 1950, vydavatel Česká obec sokolská / zmínka o zásluhách Kitajamy na složení českých zástupců zkoušek na 1.dan

časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 2 č.9, září 1950, vydavatel Česká obec sokolská / kreslený seriál o základech juda

časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 2 č.10, říjen 1950, vydavatel Česká obec sokolská / kreslený seriál o základech juda

zmínka v článku Zpráva o škole krajských instruktorů jiu-jitsu - časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 3 č.9, září 1951, strana 287, vydavatel Česká obec sokolská
"Ústředí jiu-jitsu přispělo k úspěchu školy navíc tím, že požádalo o spolupráci experta dr. J. Kitayamu, který ochotně přijel a s největší obětavostí se věnoval bez rozdílu všem frekventantům. Dr Kitayama, ačkoliv cizinec, neovládající dokonale náš jazyk, splynul s kolektivem školy takovým způsobem, že každý z posluchačů ho považuje za svého přítele a rádce. Děkujeme, bratře profesore!"

časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 3 č.11, listopad 1951, vydavatel Česká obec sokolská

časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 4 č.8, srpen 1952, vydavatel Česká obec sokolská / zpráva z průběhu Krajské školy cvičitelů jiu-jitsu z dubna 1952 konané v Hradci Králové

časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 4 č.10, říjen 1952, vydavatel Česká obec sokolská / Zprávy z ústřední sekce

časopis Vzpírání-zápas jiu-jitsu, ročník 7 č.2, únor 1955, vydavatel Česká obec sokolská / Reportáž A.A.Lebedy (trenér národního týmu) o Mistrovství Evropy judo 1955, v části o pohovorech s japonskými trenéry juda sděluje, že to, co je učí Kitajama se shoduje s tím, co učí jiní japonští učitelé a veřejně vyjadřuje poctu Kitajamovo výuce a předávaným judstický znalostem

Vzpomínky různých lidí na pana Kitajamu / Memories of different people about Mr. Kitayama

Vlasta Winkelhöferová - přední česká japanoložka, překladatelka, spisovatelka oceněná Řádem vycházejícího slunce
"obávám se, že Vám k osobě dr. Kitajamy nemohu poskytnout žádné závažné informace. Pouze vzpomínku. Japanologii jsem začala studovat na podzim r. 1950 a od druhého semestru jsme měli na seznamu přednášek uvedenu jedenkrát týdně dvouhodinovou přednášku (?seminář? či co to vlastně bylo) z oblasti japonského jazyka, kterou dr. K. vedl. Hned při první hodině nám dr. K. vykládal, jak vysokou inteligenci musí mít člověk, který chce zvládnout japanologická studia, a při té příležitosti se velmi přezíravě vyslovil o inteligenční kapacitě žen, které na to prostě nemají. Byla jsem jediná žena v učebně, a tak jsem to nutně vztáhla na sebe. Jakožto úspěšná studentka, vychovaná pokročilým koedukovaným československým školstvím ( nadto prošlá kosmopolitním atmosférou na Francouzském gymnáziu) a žijící v prostředí, v němž rovnost mužů a žen byla považovaná za naprostou samozřejmost, jsem to vzala jako těžkou urážku. Veškeré další hodiny dr. K. jsem už navždy důsledně bojkotovala. Postupem let jsem samozřejmě pochopila, že ona to asi ani nebyla přímo osobní invektiva vůči mně, nýbrž vžitý a pro něho tudíž samozřejmý postoj japonského muže, jenž byl produktem patriarchální japonské společnosti v době Meidži a Taišó a tehdejší japonské výchovy chlapců. Nicméně pro mne to byl šok, první zážitek tohoto druhu v mém dosavadním životě, a postoj dr. K. byl pro mne naprosto nepřijatelný. Dr. K. se na fakultě později vyskytoval zřídka (snad už tam ani nepůsobil?), a proto i poté, co jsem nastoupila na fakultu jako asistentka, jsme se úspěšně míjeli. Dva roky po absolutoriu jsem pak s manželem odjela na čtyřletý pobyt v Japonsku a s dr. K. jsem se již nikdy neviděla."

PaeDr. Jiří Koritenský - judista z Hradce Králové
"Při návštěvách výše jmenovaného (pana Kitajamy- pozn. autora webu ) jsem byl v dorosteneckém věku a na eho treninkové náštěvy nelze zapomenout. V podstatě nás učil nejen základům juda, ale i filozofii bojového sportu. Jinak jsem byl moc mladý, abych mohl hodnotit jeho perfektní práci pro české a hradecké judo."

Vladimír Lorenz (8.dan judo) - osobní přítel a žák pana Kitajamy
"„Mým prvním učitelem byl japonský profesor Kitayama. Ovládal patnáct jazyků. Osobně jsem se s ním setkal po roce 1945. O jeho existenci jsem se dozvěděl v koncentráku, kde jsem na papíru z novin, který jsme používali na záchod, četl o jeho knize ,Setkání Východu se Západem‘.“
„Když jsem se vrátil z koncentráku, sešel jsem se s ním a dělal mu 19 let asistenta. Bylo to řízení osudu.“ Lorenz na Kitajamu vzpomíná: „Byl to první člověk, na kterého jsem narazil, který mi nezalhal jediné slovo. Vždycky říkal: ‚Lorenz, pamatuj si: Co říkáš, to čiň! Nikdy nebuď v rozporu s tím, co říkáš a děláš. To vždycky vede do zkázy.‘ “"

Paní Doubková vzpomíná na událost, kdy byl Kitajama již v nemocnici se svojí nemocí
„třeba že Kitka potřeboval pro sve uzdravování mikane to jsou mandarinky a manžel (Vladimír Lorenz) mu je v komunistickem Československu v letech 1961-2 nemohl sehnat
možná to byla i vzpominka na doma - kolem Shizuoka se hojně pěstují"

Ivan Špička (průkopnik sindefendologie, jeden z tvůrců monosignální sebeobrany MS-1) - přítel a student pana Kitajamy
zmiňuje velmi osobu pana Kitajamy v předmluvě k českému vydání Kitajamovi knihy "Setkání Východu se Západem". Kniha měla vyjít v roce 1993 v nakladatelství TRS Praha, nikdy ale nevyšla - předmluva se jmenuje Ivan Špička: Stíny stínů anebo nestinné stíny

Edmund Husserl - známý německý filozof a učitel Kitajamy na Univerzitě ve Freibergu. Text je z Husserlova dopisu otci pana Kitajamy.
„Studium Vašeho syna Džun’júa se protáhlo a jistě si děláte starosti, ale já se Vám jakožto jeho učitel zaručuji, že Vaše obavy jsou zbytečné. Od první chvíle jsem se o Džun’júa zajímal, jeho přirozený talent a svědomitost, stejně jako jeho pokrok ve studiu obecných věd a filozofie, mi dělají radost. (Zkráceno.) Myslím, že Váš syn má pred sebou skvělou budoucnost a jednoho dne budete určitě i vy na něj pyšný. Profesor Leumann, jenž učí Vašeho syna sanskrit, stejně jako všichni ostatní, kterí znají Vašeho syna, do něj vkládají velké naděje. Není nic, kvůli čemu byste si měl dělat starosti.“

Buddhistický chrám Kjónendži ( 教念寺 Kyonen-ji ) v Jaizu ( 焼津市 Yaizu-shi) / Buddhist temple Kyonen-ji in Yaizu-shi

Kitajamovým rodištěm i místem jeho posledního spočinutí je oblast buddhistického chrámu Kjónendži ( 教念寺 Kyonen-ji ) v Jaizu ( 焼津市 Yaizu-shi) v prefektuře Šizuoka na ostrově Honšú v Japonsku. Kitajamův otec a později i Kitajamův mladší bratr zde byli představenými tohoto chrámu patřící k buddhistické škole Čistá země ( Džódošú, Jōdo-shū 浄土宗 ). Na pozemku chrámu se nachází Kitajamův náhrobek a též i "Pomník filozofie" z roku 1984. Jižní část pozemku je hřbitov a severní část jsou chrámové budovy.

Adresa: Kyonen-ji, Higashiogawa 5-19-1, Yaizu, Shizuoka prefecture, Japan, Telefon: 054-68-4026
所在地: 教念寺, 〒425-0035 静岡県焼津市東小川５丁目１９−１, お問合せ先 電話　０５４－６８－４０２６

GPS: 34°51'25.8"N 138°18'43.8"E

web: http://www.jodo-ss.com/104%E3%80%80%E6%95%99-%E5%BF%B5-%E5%AF%BA%E3%80%80%E7%84%BC%E6%B4%A5%E5%B8%82%E5%B0%8F%E5%B7%9D
web: http://www.jodo-ss.com/2010/09/104.html
web: http://www.yaizu-muramatsu.co.jp/jiin/kyounenji.htm




fotografie jeho náhrobku v chrámu Kjónendži v Jaizu (prefektura Šizuoka, Japonsko) - zdroj: http://blog.livedoor.jp/shizuokak/archives/3648799.html


fotografie Pomníku Filozofů v chrámu Kjónendži v Jaizu (prefektura Šizuoka, Japonsko) - zdroj: http://blog.livedoor.jp/shizuokak/archives/3648799.html


Mapa umístění chrámu Kjónendži v Jaizu (prefektura Šizuoka, Japonsko) - zdroj Google Maps


Letecký pohled na Kjónendži - zdroj Google Maps


Pohled na vstup na pozemek chrámu z ulice na východní straně pozemku (foto z května 2012) - nalevo za vstupní branou je vidět Pomník Filozofů - zdroj Google Earth



Informace o návštěvě spisovatele Lafcadio Hearn v chrámu Kjónendži a jeho setkání s matkou pana Kitajamy (zdroj: http://yaizukadoya.blog101.fc2.com/blog-entry-89.html)

Kitajámovo bydliště / Kitayamas addresses

Adresa bytu v Berlíně v Německu - ještě v roce 1945, dům stále stojí

Uvedeno v dokumentech z archívu STB.
Freiherr-vom-Stein-Straße 16, 10825 Berlin, Německo

Adresy bytů v Praze

Orientální ústav, Lázeňská ulice č.p. 284/3, Praha 3, Dům stále stojí. Během války Orientální ústav sídlil v budově japonského velvyslanecví, které jej propůjčilo Orientálního ústavu.
V roce 1945, po svém příjezdu do Prahy měl Kitajama zde služební byt.

- od roku 1945 do 2.11.1947 (info ze svazku archívu STB)
Trojanova 12, Praha 2 v podnájmu u pana Jana Veseckého (syn Ladislav Vesecký studoval japonštinu za 2.sv.války a tajemník japonského velvyslanectví v Praze pan Gerold Couldenhove-Kalergi seznámil oba). Dům stále stojí.

- od 2.11.1947 až do smrti v roce 1962
Z archivu STB i v dalších zdrojích je uvedeno, že pan Kitajama v Praze ve Střešovicích bydlel ve vile u známých rodiny stavitele Šmída, kde měl pronajatý pokoj či malý byt. Dům stále stojí.
Ve Střešovičkách 804/1, Praha 8, fotografie domu z 09/2017

Další zajímavosti / Other interesting things

Vyňato z večerního vydání Tókjó Šimbun, ze dne 14.2.1943

(zdroj: Přínos dr. Džun’jú Kitajamy, učitele japonského jazyka, (zaměřeno na období jeho pobytu v meziválečném Německu) Jošimi Ogawa, Jokohamská národní univerzita)
„Zapomeň, že máš rodiče. Matka odmítla možnost slyšet synův hlas. Japonský profesor obdivován celým Německem.“

„Když oznámil rodičům, že se vrátí do Japonska a akademický titul přiveze jako dárek, aby ho v rodišti přivítali se slávou, jeho otec, mnich Šinobu Akira, ho povzbudil slovy: „Dokud z tebe nebude úspěšný vědec, určitě se domů nevracej!“ Dr. Kitajama si tuto radu od otce vzal k srdci a zůstal v cizině. Čím více se věnoval lektorské činnosti, tím více se oddával německé filozofii. Óšima, tehdejší velvyslanec v Německu, shlédl tohoto mladého profesora v učebně Berlínské univerzity a byl jeho vystoupením hluboce dojat, takže začal výzkum Dr. Kitajamy soukromě podporovat. Na Dr. Kitajamu tato podpora zapůsobila, takže se do výzkumu zabral ještě více (zkráceno), stal se populárním mezi německými studenty a jeho jméno „doktor Kitajama“ bylo známo po celém Německu. (Zkráceno.) Kitajama obdržel tuto smutnou zprávu (oznámení o úmrtí otce) a prohlásil: „Stále jsem ještě nedosáhl úspěchu, od teď budu sloužit vlasti, budu dál vynakládat úsilí na propojení spojeneckého Německa s mojí vlastí kulturní spoluprácí.“ Toto prohlášení se skrz berlínského Majumi Hagu doneslo až k Japonsko-německé společnosti, kde zapůsobilo. Měli v plánu uskutečnit telefonní spojení mezi synem, který si po celých 18 let od svého příjezdu do Německa uchovával obraz své stárnoucí matky v srdci, s matkou, která nostaligicky vzpomíná na své dítě, z něhož se stal dospělý muž, avšak... (zkráceno.) „Za války v Tichomoří takovou věc nelze učinit, bylo by to neomluvitelné před matkami, jejichž synové bojují na frontě. Úplně se spokojím s tím, když můj syn bude aspoň trochu užitečný pro svou vlast. Velmi si cením vaší laskavosti, ale musím odmítnout“. Na zástupce této společnosti to velmi zapůsobilo, stalo se to dojemným tématem během války.“

Malba s citátem pana Kitajamy z památníčku paní Věry Spěváčkové rozené Šímové / Kitayamas painting from children remembering book (scrapbook) - from Ms. Vera Spevackova

Když je člověk mladým,
má býti jako sakura.
Když je starý,
má býti jako Fudžijama.
                       Kitajama


When one is young,
should be like sakura.
When one is old,
should be like Fujiyama.
                       Kitayama

Kniha s věnováním od Kitajamy / Kitayamas book with his dedication

Na internetovém portále Ebay byla v aukci ke koupi Kitajamova kniha Metaphysik des Buddhismus : Versuch einer philosophischen Interpretation der Lehre Vasubandhus und seiner Schule. Cena knihy 140 Euro byla k 27.2.2012 a v aukci se neprodala. V knize je ručně velmi úhledně napsané věnování v němčině generálu pěchoty Dr. Carlu Freiherr von Bardolff (1865-1953), jenž byl také prezident vídeňské větve Německo-japonské společnosti.

Kniha darovaná Vladimíru Lorenzovi / Book-gift to Vladimír Lorenz

Kniha s věnováním "Bratru Vladimíru Lorenzovi na památku Junyu Kitayama 1953 ( Sbírka pedagogických historických obrázků )" - ze sbírky pozůstalosti po Vladimíru Lorenzovi ve vlastnictví paní Dobromily Doubkové

Dekret jmenující Kitajamu profesorem / Kitayamas honorar professor certificate

Říšský ministr jmenuje Kitajamu honorárním profesorem ke dni 27.září 1940, v Berlíně. Z archívu STB. Dekret spolu s penězi byl nalezen 21-22.6.1945 studenty Nerudovo státního reálného gymnázia v budově japonského velvyslanectví při sběru papíru.

Co bude následovat? / What next?

Postupně bych se rád zatím stručně věnoval popisu jednotlivých prací/knih pana Kitajamy - většinu se mi jich podařilo sehnat.

Doplňovat vzpomínky pamětníků na něj.

Zlepšit grafickou stránku a tématické členění webu, přechod na redakční systém WordPress.

Poděkování / Acknowledgement

Rád bych zde uvedl jména lidí jako poděkování za jejich ochotu podělit se o informace, možnost je s nimi konzultovat a tím, že přispěli k obsahu tohoto webu.
Konkrétně se jedná o:
Dobromila Doubková (žena pana Vladimíra Lorenze - žáka a přítele pana Kitajamy), Yoshimi Ogawa (profesorka z Yokohama National University), Věra Spěváčková (dcera Františka Šímy - průkopníka českého juda), Václav Němec (judista z Českých Budějovic a pamětník pana Kitajamy), Volker Gempt (Präsident der Deutsch-Japanischen Gesellschaft Frankfurt), Vlasta Winkelhöferová (přední česká japanoložka), Toshihiro Matsui (můj japonský kamarád z Nobeoky), René Srdínko (judista z Hradce Králové a pamětník pana Kitajamy).


Sběr informací na tomto webu není podnítěn nějakým vědeckým, akademickým ani finačním zájmem či účelem. Jedná se pouze o privátní činnost, jehož cílem je zmínky, data, díla shromaždovat a snad trochu osvětlit pozapomenutou činnost a působení pana Kitajamy v Německu a Československu. Proto za jakoukoliv další informaci budu velmi rád.

Collection of information on this website is not prompted by any scientific, academic's or financial interest or purpose. This is only a private activity aiming to mention, data, works to collect and perhaps shed some light on the forgotten activities and influence of Mr. Kitayama in Germany and Czechoslovakia. Therefore, for any further information I will be very happy.

updated 17.04.2018 contact: brezinap@email.cz